Ledová romantika se na vodním hamru opakuje rok co rok. Na vlastní oči ji mohou spatřit ale jen hamerníci, protože návštěvnická sezona dávno skončila a dveře technické památky se zvědavcům uzavřely. A než pracovníci Západočeského muzea v Plzni, pod nějž hamr spadá, zahájí novou sezonu, po krápnících nezbude pravděpodobně ani památky.
„Před deseti lety ale vydržel led až do začátku května,“ vzpomíná správce hamru Petr Koldušek. Vzhledem k tomu, že se má v příštích dnech oteplovat, správce neočekává, že by led vydržel až do dubna, kdy přivítají nové návštěvníky.
Stejně tak doufá, že led dřevěné části hamru neponičí. „Led nemá takovou sílu jako v předchozích letech, zatím je ho tam málo. Zimy už nejsou takové, co bývaly. Samozřejmě, že led to všechno mechanicky namáhá, ale naši předkové s tím počítali a postavili to bytelně, masivně,“ vysvětlil správce.
Nebylo to ale vždy tak. Například v roce 1967 jedna hřídel neudržela tíhu ledu a praskla.
Předkové stavěli bytelně a masivně
Vodní hamr zásobuje voda z Huťského rybníka, která teče do vantrok, což jsou jakési necky. Do nich se vejde 60 tun vody a musí být stále pod vodou. I nyní, v zimě. Pokud by nebyly, seschly by a zničily se.
Vantroky pak přivádějí vodu přímo na čtyři vodní kola. Nad každým jsou sice takzvaná stavítka, aby hamerníci mohli množství vody regulovat, ale i když se stavítka uzavřou, netěsní úplně a voda protéká. Pokud je mráz, vytvoří se z kapek krápníky dlouhé více než metr.
I když by se mohlo zdát, že hamr spí a probudí se až s novou návštěvnickou sezonou, není tomu tak. Pracují zde restaurátoři. „Rozhodli jsme se, že vyměníme hřídel prvního hamru. Přitom jsme zjistili, že musíme vyměnit i celé kolo, které je na hranici životnosti. Restaurátoři tady nejsou každý den, ale jakmile zasvítí sluníčko, objeví se tu a dělají vše pro to, aby měli hotovo do dubna,“ ocenil jejich práci Koldušek.
Hřídele vyměňují hamerníci pravidelně. „Problém je ten, že jedna část hřídele je na suchu a druhá ve vodě. Takže se uvnitř stroje vždycky najde místo, kde se daří plísni a ta houba ji postupně vyžere zevnitř. Víme už, že po patnácti letech musíme hřídel vyměnit,“ popsal problém.
Vodní kolo, které je neustále pod vodou, je na tom o poznání lépe. „Nové by mělo vydržet čtyřicet let,“ vyčíslil.
Stejně tak spočítal, že národní kulturní památku navštívilo v loňském roce devět tisíc návštěvníků, z toho 3 000 lidí přišlo během jednoho květnového dne na Hamernický den.
Vodní hamr je po rozsáhlé rekonstrukci, která probíhala od roku 2017 téměř tři roky, plně funkční. Návštěvníci tak mohou obdivovat původní důmyslné strojní vybavení z 19. století a sledovat i vyzkoušet si, jak se pomocí vody zpracovává železo. Národní kulturní památka je ojedinělá nejen v České republice, ale i ve střední Evropě.
