I když Šlachta tvrdil, že je nevinný, soudci mu neuvěřili. „Obžalovaný byl shledán vinným a odsouzen k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce osmi let. K jeho výkonu byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Státní zástupce i obžalovaný si ponechali lhůtu pro podání odvolání, verdikt tedy není pravomocný,“ uvedl k rozsudku mluvčí Krajského soudu v Plzni Jakub Štverák.
Pro šestačtyřicetiletého napadeného rok 2024 nezačal v plzeňské věznici dobře. S dalšími pěti odsouzenými tehdy pobýval ve věznici Plzeň-Bory na cele číslo 46. Byla neděle 4. ledna kolem osmé hodiny ráno. Ležel na horní palandě. Jak sám popisoval, Šlachta po něm chtěl, ať jde spát do kulturní místnosti.
„Řekl jsem, že nepůjdu. Dostal jsem ránu pěstí do levé části obličeje. Seskočil jsem z postele a dostal druhou do toho samého místa. Padl jsem na zem. On mně nakopl žebro. V lékařské zprávě je, že mi ho zlomil. Myslím, že ostatní spali. Zvedl jsem se, vyšel z cely na chodbu, tam vymáčkl bonzák (nouzové tlačítko - pozn. red.) a čekal. Příslušníci přiběhli a zavřeli všechny cely. Mě odvezli na ošetření do nemocnice, operovali mě tam. Doktoři říkali, že jsem měl štěstí, protože se jim podařilo vyndat úlomky kosti hákem a nemuseli mi dávat titanovou destičku,“ popisoval u soudu zraněný.
Muž soudcům potvrdil, že chrápe. Navíc zdůraznil, že když není odpočatý, dostává epileptické záchvaty. Kvůli rozlámané čelisti byl asi 10 dnů v nemocnici, i po návratu do věznice měl zdrátovanou čelist a přibližně šest týdnů nemohl kousat. Všechno jídlo musel dostávat jen jako kaši.
Dodnes mu v tváři zůstal poškozený nerv. Když si přes ni přejede rukou, má tam menší citlivost.
I když má po zranění trvalé následky, od Šlachty nechtěl za újmu ani korunu odškodného. „Ten trest, co bude vynesený, bude dostatečný. Nechci se na nikom hojit,“ vysvětloval letos v lednu u soudu zraněný muž.
Obžalovaný jen opakoval, že neudělal nic z toho, co je mu kladeno za vinu. Jinak odmítal vypovídat.
Spolubydlícímu na cele rozbil obličej kvůli chrápání, soudí vězně z Borů |
Soudci vyslechli i druhého z chrápajících spoluvězňů z cely. „S obžalovaným jsme měli problém já a poškozený, protože jsme chrápali. On říkal, že mu to vadí. Že je sportovec a potřebuje se vyspat. V noci nás budil, že chrápeme. Mně kvůli tomu dal asi třikrát facku. Když se chtěl mýt nebo cvičit, museli jsme celu opustit. U ostatních se přitom neodcházelo. Obžalovaný byl samotář. Budil strach postavou i chováním. Nevím, jak to popsat, nepříjemnej člověk, který by ublížil bez problémů. Lidi si od něj drželi odstup. Měl jsem z něj spíš strach než respekt. Strach, že nás napadne, že nám ublíží,“ prohlásil svědek.
On i trojice dalších spoluvězňů při výsleších tvrdili, že v době konfliktu spali a nic neviděli.
Souzený muž opakovaně zdůrazňoval, že je nevinný. Kritizoval třeba nákres plánku cely, který udělali dozorci. „Je okótovaný pofidérním způsobem, vypadá jako kresba osmiletého chlapce. Jestli ten pán, co to maloval, chodil na základní školu, měl by být v technickém kreslení zdatnější,“ podotkl Šlachta, který před soudem vehementně popíral zálibu v boxu.
Státní zástupce připomněl, že už v minulosti byl Šlachta odsouzený za pokus o těžké ublížení na zdraví a dostal za to přes čtyři roky vězení.
