Když si odborníci poprvé zblízka prohlíželi rozsáhlou výzdobu na stropech, skoro před očima se jim některé části rozpadaly.
„Stačilo, abych na určitý fragment dýchla nebo na něj lehce sáhla, a všechno šlo pryč. Malby byly hodně poškozené, především na východní straně. Dovnitř masivně zatékalo. Objevily se sedimenty solí. Protože se prostory vytápěly, jsou tady i nánosy mastné špíny. Kritický stav omítek ovlivnily zvláště špatné klimatické podmínky,“ přiblížila restaurátorka Renata Drahotová.
Už od března spolu se svým desetičlenným týmem vrací krásu původním ornamentálním výmalbám, kterým dominují rostlinné motivy a rozety se symboly Davidovy hvězdy, v nichž převládají modré a okrové barvy a odstíny zelené.
Restaurátoři opravují nástěnné malby |
„Postupujeme odzadu směrem k bimě, tedy vyvýšenému řečništi u svatostánku. Hotová už je nejzazší část hlavní lodi a první dvě klenby nad postranními chodbami,“ pokračovala Drahotová.
Zajímavé je, že výzdobu na klenbách z konce 19. století dosud nikdo neobnovoval. Při poslední velké opravě významné židovské památky, která se odehrála v období let 1994-1998, odborníci zafixovali pouze nejkritičtější místa. Až nyní došla na rozsáhlou dekoraci řada.
Restaurátoři, kteří po lešení stoupají až do výšky 16 metrů, nejdříve barevné plochy opatrně ručně očistili.
„Nejcitlivější byl modrý pigment. Pak jsme podklad zpevňovali pomocí vaječné emulze, kterou kromě vajec tvoří speciální olej a látka proti plísním. Jde o jeden z nejstarších technologických postupů. Emulze místo prostoupí, vytáhne z něj špínu, kterou potom můžeme jemně odebírat,“ popsala Drahotová.
Ještě složitější bylo doplňovat drobné zlaté prvky, které zkrášlují rozety či oblouky kleneb. „Jednotlivé fragmenty jsme opět nejdříve zpevnili a pak tam postupně dávali plátkové zlato. Zdálo se mi, že někde dobové zlacení úplně chybělo. Myslím, že řemeslníci ho udělali jen tam, kam bylo zespodu vidět,“ řekla.
Práci konzultují s památkáři, protože synagoga je od roku 1992 chráněná. „Jedná se o originální a krásné dílo, plné symbolických motivů. Proto jsme se rozhodli, že budeme co nejvíce respektovat původní podobu. Nechceme nic přemalovávat,“ zdůraznila.
Nicméně v místech obnažených až na cihlu, kde výmalba zcela schází, musejí odborníci přistoupit k její kompletní rekonstrukci.
„Snažíme se zachovat každý detail. Někdy omítky opravdu nedrží a padají. V takovém případě je doplníme nahlazenou vrchní vrstvou, na kterou pak malujeme. Ze zbytků barev a náznaků dekorů se dá leccos vyčíst. Podle toho pak můžeme určit, jak rostlinné motivy a další prvky vypadaly. Ačkoli se jedná o šablonovou výzdobu, jednotlivé kousky jsou jinak uzpůsobené a nakloněné. Když se nemáme čeho chytit, inspirujeme se na protilehlé nebo vedlejší straně,“ nastínila.
Při obnově narazila na jeden neobvyklý nález, a to v postranních chodbách. Jde o návrh dobové šablonové výzdoby, který ovšem zmizel pod novější vrstvou. „Objevili jsme šedomodré bosáže, což je plastické ztvárnění kvádrového zdiva, s červenou linkou a rostlinami v rozích,“ uzavřela Drahotová.
Střípky z historie Velké synagogy
|
Restaurování je součástí velké rekonstrukce, na niž plzeňská židovská obec dlouhá léta čekala. V 90. letech minulého století začala první velká záchranná akce, kdy se opravily krovy, střecha, vnější plášť, věže, vitráže a obnovila se zimní modlitebna.
Loni na podzim odstartovala druhá významná etapa. Projekt vyjde téměř na 100 milionů korun a potrvá do konce příštího roku. Vyjma už zmíněných restaurátorských prací, které zahrnují celý interiér stejně jako svatostánek aron ha-kodeš, dojde na výměnu současného pódia za mobilní hydraulické.
„Bude to časově i finančně napjaté, ale už se moc těším na výsledek. A kompletně se opraví přilehlý rabínský dům, který byl v havarijním stavu a nutně potřeboval zásah. Z něj zůstanou jenom obvodové stěny a nosné zdi, zbytek půjde úplně pryč,“ sdělil předseda plzeňské židovské obce Jiří Löwy.
Uvnitř vznikne návštěvnické centrum, učebna s knihovnou, kanceláře i rituální lázeň mikve.
