Lidé si často myslí, že varhany pouze doprovází zpěv při mši...
To je bohužel pravda. Přitom varhany mají často mimořádnou historickou a uměleckou hodnotu. V mnoha případech stojí v kostele několik staletí. Hudbu pro ně psali největší skladatelé historie. Varhany jsou jako velký orchestr, který ovládá jen jeden člověk. Mají mnoho zvukových barev, které lze vzájemně kombinovat. Tyto barvy lze přirovnat k hudebním nástrojům. Velké varhany jich ale oproti symfonickému orchestru mají mnohonásobně více.
Jaká je historie varhan?
První píšťalové varhany postavil Ktesibios z Alexandrie v roce 246 před naším letopočtem. Měly už všechny části, které mají dnes. Na stejném principu tedy fungují více než dva tisíce let a jsou tak jedním z nejstarších hudebních nástrojů. Z počátku se nejednalo o liturgický nástroj, ale o nástroj zábavní. V době římské se na varhany hrálo například při hrách v cirku. Do kostelů se varhany dostaly až po roce tisíc. V 19. století se pak začaly stavět i v koncertních sálech. V době němého filmu vznikaly kino varhany, které sloužily k doprovodu filmů. Kromě hudby uměly vydávat různé zvuky - jako klakson a podobně. Většinu varhan ale pochopitelně najdeme v kostelích.
Pod Plzeňskou diecézi patří téměř pět set varhan. Na snímku je nástroj z kostela Nanebevzetí Panny Marie v Plzni. (20. 12. 2017)
Kolik nástrojů má ve správě Plzeňská diecéze?
Na starost máme téměř pět set nástrojů. Z toho je ale sto zničených tak, že z nich už téměř nic nezbývá. Dalších sto vůbec nehraje. Když ale vezmu Plzeňskou diecézi jako celek, musím zdůraznit, že tolik vzácných a historicky cenných varhan stěží najdeme v celé České republice. Máme veliké štěstí, že se dochovalo tolik nástrojů, a to přesto, že je většina ve špatném stavu.
Jaký nejvýznamnější nástroj tady je?
V poslední době se povedla mimořádná věc. Restaurování varhan v chrámu Nanebevzetí Panny Marie v klášteře v Plasích na Plzeňsku. Společně s varhanami v Týnského chrámu v Praze jsou největším barokním nástrojem v Čechách. Díky restaurování mají přesnou podobu z doby svého vzniku před rokem 1700. Byly postaveny nejznámějším českým barokním varhanářem Abrahamem Starckem. Máme štěstí, že se je podařilo zachránit. Mnoho varhan, bohužel, podstoupí během své existence řadu nevratných zásahů, které jejich původní podobu zničí. Pokud máme například barokní varhany, tak od doby jejich vzniku se vyvíjí nejen technika stavby varhan, ale především hudební styl a z něj vycházející zvukové požadavky a vkus. Návrat plaských varhan do původního barokního zvuku je proto malý zázrak.
Proč je v západních Čechách tolik vzácných nástrojů?
Zlatou dobou varhan je obecně baroko. V západních Čechách bylo v té době hned několik výborných varhanářských škol a rodin. Jako první bych zmínil Loketskou školu, odkud pocházel již zmíněný Abraham Starck. Po jeho smrti se jejího vedení ujal Starckův bratr Wenzel a po něm Johann Leopold Burkhardt. Od něj se na Plzeňsku dochovala také řada skvělých nástrojů, například nedávno restaurované varhany v Úterý na Plzeňsku nebo jeho největší a nejznámější varhany v kostele Nanebevzetí Panny Marie v klášteře v Kladrubech na Tachovsku. Na jejich výtvarné podobě se mimochodem podílel Jan Blažej Santini. Kromě Loketské školy zde působila rodina Gartnerů z Tachova, která stavěla varhany až do počátku 19. století. Dále varhanářský rod Guthových z Čisté na Rakovnicku, jehož členové stavěli varhany od 18. století do poloviny 19. století. Všichni tito varhanáři vynikali řemeslnou zručností a technickou nápaditostí. Každý měl své typické znaky, podle kterých se jejich varhany poznají.
Kde bychom našli nejstarší varhany v Plzeňském kraji?
Nejstarší jsou v Meclově na Domažlicku. Jejich základ je asi z roku 1620. Bohužel, jsou strašně moc předělávané a zatím nebyla možnost zahájit jejich proměnu do originální podoby. Restaurování varhan je nesmírně složitá a nákladná záležitost. Varhany se musí celé rozebrat a zjistit všechny detaily, co je původní a co ne. Nejstarší varhany, které je možné slyšet, je již zmíněný nástroj v Plasích. Další jsou varhany v Úterý, kde se dělají i mezinárodní varhanní kurzy. Vždycky je totiž důležité, aby se na varhany hrálo. Jakmile se nehraje, všechny pohyblivé součásti zatvrdnou a i červotoč se šíří rychleji. Starostka jedné vesnice na Plzeňsku se naučila hrát jen proto, aby mohla varhany tak říkajíc projíždět.
Co všechno obnáší restaurování varhan?
Dnešní restaurování se věnuje varhanám jako celku - vše musí mít originální podobu, od nejmenších píšťal, přes výšku a způsob ladění až po výtvarnou stránku varhanní skříně. Od roku 2002 se v Plzeňské diecézi restaurovalo 24 varhan a další čtvery jsou v současnosti rozdělané. Vrátit varhanám původní podobu a zvuk trvá dlouho. Restaurování malého nástroje stojí okolo jednoho milionu korun. Ročně se podaří získat například dvě stě tisíc. Restaurování varhan v Plasích stálo přes deset milionů korun. Zde naštěstí zásadním způsobem pomohli dva rodáci z Plas, kteří přispěli podstatnou částí do této sumy. Díky jejich iniciativě se pak na opravě začal podílet i stát. V současnosti je při restaurování varhan největší problém hledání kvalifikovaných lidí.
Jak jste se dostal k organologii?
První kontakt s varhanami mi zprostředkovaly moje sestra a manželka, které studovaly plzeňskou konzervatoř. V době, kdy jsem v Plzni studoval elektrotechniku, jsem se seznámil s jedním bývalým mnichem, který se už od mládí zabýval varhanářstvím. Společně jsme se podíleli na řadě drobných oprav varhan. Před 43 lety nás oslovil profesor Reinberger, který připravoval veliký komplet nahrávek Historické varhany v Čechách, na Moravě a na Slovensku. Požádal nás o opravu varhan v Polné, což jsou jedny z nejvzácnějších barokních varhan v Čechách. Tam vlastně začala má celoživotní práce s tímto nástrojem. Začal jsem intenzivně organologii studovat. Po roce 1989 mne vyhledal jeden holandský varhanář, kterému jsem jezdil pomáhat. Ve stejné době se začaly stavět varhany v klatovském divadle, kde jsem se také ve volném čase angažoval. Bylo to náročné, protože jsem zároveň pracoval v plzeňské Škodovce. Ale v této době jsem se naučil nejvíc řemesla. Později jsem začal učit organologii na konzervatoři. Pro varhaníky je to zásadní předmět. Každý nástroj je jiný a varhaník musí mít hrozně moc teoretických znalostí, aby jej ovládnul.
