Anna Váchalová to měla už jako dítě těžké. Vlastní máma jí v záchvatu laktační psychózy uřízla obě ruce v zápěstí. Její sestru poznamenala podobně. Obě děti pak vyrůstaly v Jedličkově ústavu.
„Přišla odněkud zvenku domů. Já byla v kočárku, bylo mi půl roku, čtyřletá Libuška pobíhala kolem. Starší bratr byl v měšťance. Maminka vzala kuchyňský nůž a uřízla mi obě ruce v zápěstí. Pořezala i sebe a také Libušku. Té uřízla jednu ruku do poloviny, druhou skoro celou. Pak šla k sousedům. Ti okamžitě poslali pro lékaře do Kdyně. Zachránilo nás, že nám muž z vesnice, který byl u Červeného kříže, obvázal zápěstí, takže jsme nevykrvácely. Lékaře přivezl jediný vůz taxi, který byl v roce 1932 ve Kdyni,“ popsala před několika lety Váchalová pro Deník, který v úterý přinesl jako první zprávu o jejím úmrtí.
„V nemocnici nás dali dohromady. Mně už ale ruce zachránit nemohli, to víte, byla jsem miminko,“ dodala tehdy Váchalová v rozhovoru.
I tak se žena prala se životem a pomáhala ostatním. Letos v lednu oslavila 92. narozeniny, v pátek 22. března zemřela.
„Maminka zemřela na stáří. Poslední rozloučení se podle jejího přání bude konat pouze v rodinném kruhu,“ řekl Deníku Zdeněk Černý, Váchalové syn.
Podle informací Deníku se Váchalová třikrát vdala a porodila tři děti. Dokázala se o ně postarat, i když na tom jeden čas byla finančně zle, že skoro neměla ani na jídlo. Celkem měla devět vnoučat, šestnáct pravnoučat, a dokonce tři prapravnoučata.
Žena s výrazným hendikepem si dokázala v životě poradit, zvládala i naprostou většinu běžných činností. V samém konci 80. let minulého století byla zvolena republikovou předsedkyní tehdejší Ústředního výboru Svazu invalidů, po listopadu 1989 pokračovala ve Svazu invalidů.
Za KSČ působila i v tehdejší České národní radě, poslankyní byla až do jejího zániku, který přišel chvíli před rozpadem Československa. Za uskupení Levý blok pak byla poslankyní Parlamentu ČR do roku 1996.
Z jejího životopisu vyplývá, že i poté dál pokračovala v práci pro hendikepované.