Úprava západní strany náměstí Republiky má přinést zasázení stromů, jiný povrch, rozšíření chodníku nebo vyloučení osobní automobilové dopravy a celkově vznik příjemnějšího prostředí pro pobyt.
V diskusích o změnách proti sobě stojí zastánci úpravy a lidé, kteří mluví o necitlivém zásadním zásahu do podoby „srdce“ městské památkové rezervace v Plzni. Kritici mluví například o znehodnocení plzeňské dlažby. Podstatnou roli v přípravě projektu sehrál odbor památkové péče magistrátu Plzně, jehož šéf Karel Zoch změnu západní strany náměstí podporuje.
To, co se dělo s dlažbou v Plzni, je barbarství, říká architekt |
Například zástupci Národního památkového ústavu mluví o znehodnocení rázu náměstí, které je ústřední částí památkové rezervace. Upozorňují například, že stromy budou konkurovat památkám a omezovat pohled na ně.
Karel Zoch nicméně tvrdí, že úkolem památkové ochrany není vytváření historických „skanzenů“ a že je zapotřebí zohledňovat vývoj a potřeby novější doby.
Někteří lidé kritizují roli odboru památkové péče magistrátu v rámci projektu změny západní strany plzeňského náměstí Republiky. Mluví i o selhání magistrátního odboru památkové péče. Vnímáte to z hlediska ochrany památek jako problém?
Snahy o úpravu náměstí zejména dosazením zeleně existují asi dvacet let. A vždy byly obavy, aby se nejednalo o nějakou živelnou akci. My jsme se snažili s Útvarem koncepce a rozvoje (ÚKR) k tomu přistoupit koncepčně. Podstatné pro mě bylo, že k tomu byla vyhlášena architektonická soutěž. Tomu předcházelo pojmenování nedostatků náměstí před rekonstrukcí a určení zadávacích podmínek soutěže.
Řekl jste, že celkově ty změny vnímáte pozitivně. Nicméně z hlediska ochrany památek tam dochází k podstatnému zásahu do městské památkové rezervace, v čemž někteří lidé vidí problém. Vy jste byl u zrodu projektu od začátku a mohl do přípravy mluvit z hlediska ochrany památek?
Mohl jsem do toho mluvit nejen já za odbor památkové péče, ale i zástupci Národního památkového ústavu (NPÚ). Mou snahou bylo, aby příprava architektonické soutěže byla co nejvíc odborná. Proto jsme my od památkové péče do toho byli angažováni od fáze přípravy soutěže a snahou bylo ještě naši pozici posílit.
Ničíte kulturní hodnoty, láteří památkáři. Spor o dlažbu na náměstí se vyostřuje |
Mohli jste tedy společně s NPÚ ovlivnit i zadávací podmínky soutěže?
Svým způsobem ano. Například přílohou soutěžního zadání bylo „vyjádření zástupců památkové péče k soutěžnímu úkolu“ zpracované NPÚ.
Pokud se nyní objevuje kritika zasázení stromů a jejich umístění nebo zacházení s dlažbou, byly to záležitosti, ke kterým jste se v přípravě mohli vyjadřovat?
Ano. V zadávacích podmínkách bylo napsáno, že je třeba prověřit charakteristické pohledy na historické dominanty, a ty by měly být v návrhu zohledněny.
Ale NPÚ ve svém stanovisku tvrdí, že stromy budou pohled na památky omezovat. Namítá, že krajní strom u morového sloupu je umístěný nevhodně a že další stromy budou vadit pohledu na průčelí chrámu svatého Bartoloměje. I zástupci krajského úřadu, kterému NPÚ podal podnět k přezkumnému řízení, tuto obavu označili za oprávněnou. Nemáte tedy pocit, že se při přípravách něco zanedbalo?
Myslím, že určitě ne. Předsedou poroty v architektonické soutěži byl profesor Jan Jehlík, uznávaný urbanista a autor metodiky pro památkovou péči při revitalizaci gotických center měst. To znamená, že snaha o posuzování soutěžních návrhů z pozice odbornosti z pohledu památkové péče byla skutečně maximální.
Pokud to tak bylo, jak si vysvětlujete kritické výhrady ze strany NPÚ?
Tomu popravdě nerozumím, protože NPÚ byl při přípravě architektonické soutěže od počátku až po hodnotící zasedání poroty soutěže. Předseda poroty Jan Jehlík se ptal, zda za památkovou péči některý z návrhů preferujeme, případně jestli vidíme nějaké kolizní body. K vítěznému návrhu za památkovou péči nebyly vůbec žádné připomínky, byl z pohledu památkové péče označen za plně akceptovatelný. Stanovisko NPÚ bylo kladné. Negativní stanovisko NPÚ přišlo až v době, kdy projekt došel ke stavebnímu řízení. V průběhu procesu NPÚ radikálně změnil názor.
OBRAZEM: Rozkopané náměstí v Plzni byste nepoznali, revitalizace jede naplno |
Výsledek architektonické soutěže není pro NPÚ nijak závazný. Nemůže změna jeho stanoviska souviset s tím, že se zástupci NPÚ dostali po architektonické soutěži k podrobnějším informacím?
Stromy a jejich situování v soutěžním návrhu označeny byly. Možná NPÚ svou roli v architektonické soutěži podcenil. Možná zástupci NPÚ měli pocit, že nevybírají soutěžní návrh, ale spíš spolupracovníka, který podle jejich připomínek soutěžní návrh radikálně přepracuje.
A získali zástupci NPÚ v rámci soutěže informace o tom, jak bude naloženo s plzeňskými deskami, věděli už tehdy, že budou ořezané?
V detailu soutěžního návrhu bylo vyznačeno, že dojde k rozšíření chodníků. Ale jestli bude původní dlažba vyměněná a nahrazena jinou, podobně jako ve většině ulic historického jádra, nebo budou probíhat úpravy původní dlažby, to soutěžní návrh neřešil. Řešil to, že výška komunikace bude srovnaná do jedné úrovně.
Návrhy z architektonických soutěží se celkem běžně upravují. Bylo to tak i nyní?
Ano, s návrhem se dál pracovalo a některé drobné úpravy provedeny byly. Podle mě je však naivní se domnívat, že vítězný návrh bude přepracovaný k nepoznání, pak by soutěž postrádala smysl. Pokud NPÚ napíše, že by proti stromům v zásadě nebyl, a pak napíše, že žádá redukci počtu stromů na polovinu, pak je to zásadní změna. A pokud tam už stromy umisťujeme, tak to musí mít smysl například z hlediska stínu, který budou poskytovat.
Navíc se mohu odvolat na metodiku profesora Jehlíka. Tam se píše, že cílem památkové péče nemá být památkové rezervace zakonzervovat a nechat je neměnné, ale že město se stále vyvíjí. Kdybychom ten vývoj přerušili a stav zakonzervovali, tak bychom ten živý organismus zabili a to by nebylo správné.
 |
Náměstí ale nikdy zakonzervované nebylo. Asfalt nahradil porfyr, dostaly se tam moderní kašny a přitom v obou případech k nějaké dohodě s NPÚ došlo. Probíhající úpravu navíc kritizoval i váš předchůdce ve vedení odboru památkové péče magistrátu Petr Marovič. Vadí mu vysázení stromů nebo zacházení s dlažbou a podal proto podnět památkové inspekci. Přitom Petr Marovič byl v minulosti váš zastánce a chtěl, abyste ho nahradil. Teď se vaše přístupy rozcházejí?
V mnoha věcech jsme spolu souhlasili, ale našla se témata, ve kterých jsme společnou řeč nenašli. A probíhající úprava náměstí je ten případ, kdy se názorově víc rozcházíme.
Důležitým tématem v debatách o dění na západní straně náměstí je právě osud žulových plzeňských desek – plzeňské dlažby. Ta se v Plzni na chodnících začala používat v 19. století. Nyní byly plzeňské desky z dotčené oblasti odstraněny, ořezány a ve změněné podobě znovu použity. Ráz dlažby se změnil. Podle NPÚ i krajského úřadu je to podstatný zásah do městské památkové rezervace. Bývalý památkář Petr Domanický to přirovnal k barbarství. Dokonce NPÚ i krajský úřad uvádějí, že i výškové uspořádání komunikace se zvýšenými obrubníky chodníků by se mělo chránit. Připouštíte, že nebyl úplně nejlepší nápad tak radikálně přistoupit k plzeňské dlažbě? Kritici toho kroku mluví o tom, že dlažba tvořila genius loci centra Plzně a byla jeho krajovým specifikem
Myslím, že to chyba nebyla a že postup, který jsme zvolili, je správný. Ta dlažba byla dodávána nejen do Plzně, ale do řady jiných měst. Podstatné je to, že když ji před 120 lety vyrobili, neopracovali spodní stranu a o to větší práce byla s jejím pokládáním. Nepočítalo se s tím, že v 21. století se bude dlažba co pět let rozebírat kvůli inženýrským sítím, přeložkám, úpravám nebo opravám. Dlažba byla za posledních 50 let poničená, protože se desky vyndávaly lžící bagru. Defekty pak komplikovaly užívání.
Hodnotu té dlažby je třeba posuzovat podle hodnoty materiálu, autenticity a použitelnosti. Stáli jsme tedy před rozhodnutím, jak zachovat charakter původní dlažby a původního materiálu z okolních lomů, abychom nemuseli přistoupit třeba k dovážení dlažby z Číny. Proto jsme se rozhodli provést kamenickou repasi původní dlažby, která se dochovala, tak, aby byla spodní strana plochá a tam, kde byly defekty po stranách, se dlažba přeformátovala – ořezala a byla znovu položena. Je to podobné, jako když se opravují historické fasády domů, také odstraňujeme jejich defekty a nezachováváme šmouhy a praskliny vzniklé časem nebo zanedbanou údržbou.
Velká proměna centra Plzně, na náměstí se zklidní provoz a vysázejí stromy |
Ale vy jste památkář. Nepoukazujete na hledisko praktického používání v rozporu s ochranou památek? Z praktického pohledu by možná bylo výhodnější a jednodušší mít na chodníku beton nebo asfalt.
To určitě ne. Naší snahou bylo vrátit tradiční materiál do místa, kam patří. V případě plzeňské dlažby nespatřuji autenticitu a kulturní hodnotu v tom, že jsou na ní odštěpky a defekty. Navíc, když se dívám na dlažbu na zbývajících třech stranách náměstí, je patrné, že není položena tak, jak byla položena původně. Mnohdy byla doplňována z jiných míst v Plzni.
NPÚ má kromě jiného výhrady k tomu, že pro sázení stromů bude na západní straně dva metry hluboký a široký příkop, který negativně ovlivní situaci z archeologického hlediska. To je podle vás také v pořádku?
Vždycky musíme zvažovat, co ztrácíme a co získáváme. V případě místa pro stromy vznikne laicky řečeno zařízení, které umožní stromům v tom prostoru přežít. Byla by chyba vysadit stromy tak, aby nám tam po pěti letech umíraly.
Nepochybuji, že pro stromy mají být podmínky lepší, ale zajímá mě konflikt s možnými archeologickými nálezy.
Náměstí Republiky není evidované jako archeologická památka, kde by nebylo možné stavebně zasahovat.
Takže přežití stromů má větší váhu?
Já bych to neomezoval na stromy, ale bral bych architektonický návrh jako celek. Domnívám se, že úpravy náměstí podle projektu jsou důležitým krokem do budoucna a mám za to, že v odůvodněných případech stojí za to v omezené míře narušit archeologické nálezy. A projekt byl upravován tak, aby zásahy do archeologických situací byly minimalizovány.
NPÚ se nezamlouvá také například to, že na náměstí mají být instalována i několik metrů vysoká mlžítka nebo že mají zmizet historizující lampy, které nahradí modernější typ osvětlení. V tom také nevidíte problém?
Pokud by na náměstí byla původní svítidla z 19. století, tak bych je hájil. Ale stávající svítidla jsou z poloviny 90. let a jsou historizující reminiscencí na ta, co tam bývala, ale jsou od nich dost odlišná. Mám za to, že současné lampy vytvářejí nepravdivou iluzi, že se jedná o původní prvek, a je to tak trochu podvod.
Jsem zastáncem toho, že pokud vkládáme nějaký prvek do historického prostředí, má být reprezentantem kvalitní architektury doby svého vzniku, podobně jako jsou na náměstí kašny. Stejně to vidím s těmi svítidly. Požadovali jsme, aby se jednalo o kvalitní design dnešní doby, který obohatí historické prostředí. Podobně vnímám ta mlžítka. Určitě by neměla působit tuctovým dojmem a neměla by si hrát na nějaký historizující prvek. A tak to také autoři návrhu pojali. Věřím, že je nejen odborná, ale i laická veřejnost ocení. Tím se vracím k metodice památkové péče pana Jehlíka, která tvrdí, že památkové rezervace nemají být neměnné.
Ale možná je dobré, aby to bylo ve shodě s Národním památkovým ústavem, a vypadá to, že v tomto případě shoda nenastala.
No… Jak v které fázi. Památkáři NPÚ se architektonické soutěže zúčastnili a k vítěznému návrhu neměli výhrady. Až pak přišlo negativní stanovisko bez jakéhokoliv vysvětlení, z jakého důvodu diametrálně změnili názor.
