Pracuji jako učitelka mateřské školy už 38 let.Na školní rok 2017/18 jsem se velice těšila,protože jsem nastoupila k nejstarším předškolním dětem.Poslední srpnový týden byl přijat do MŠ nový chlapec s odkladem ŠD,který se s matkou přestěhoval do naší obce.Matka zatajila,že v bývalé MŠ měl asistenta.Teprve 4.9.2017 -1. den škol. roku přinesla matka chlapce zápisový list a ostatní dokumenty,z kterých jsme se dozvěděli o zvláštnostech tohoto dítěte.Ihned jsem informovala ředitelku školy(mateřská škola je součástí základní školy) a výchovnou poradkyni.Chlapec se od druhého dne začal chovat k ostatním dětem velice agresivně-bral jim hračky a házel je po nich,kousal,zalehával děti,štípal,škrábal,škrtil a kopal,kam dosáhl.Dětem jsem vysvětlovala,že chlapec je jiný,musíme mu to odpustit a mít ho rádi jako ostatní kamarády.S matkou jsem hovořila o jeho chování a poprosila jí,aby mu ostříhala nehty,protože podrápal své kamarády do krve.Ona se pouze vyjádřila tak,že ví o tom,že její chlapec je divoký a bude pro ni i manžela problematické ho udržet při stříhíní nehtů.

K většímu útoku na děti došlo 8.9.,to jsem ho musela odtrhávat od dětí a on zkopal a pokousal i mě.Celý incident jsem oznámila opět ředitelce školy a ta reagovala slovy:"to je inkluze,musíte si zvykat.Čekáme na vyšetření chlapce v SPC,který určí,zda má nárok na asistenta."

Má pedagogická práce se změnila v roli "hlídacího psa",protože ataky dítěte byly velmi nečekané a pro děti bolestivé.Rodiče ostatních dětí se začly vyptávat,co se ve třídě děje,protože jim doma děti vypravují neuvěřitelné příběhy ze školky.Odkazovala jsem je na ředitelství školy.

18.9. mi byla zapůjčena asistentka (její dítě ten den nepřišlo do MŠ).Po návratu z vycházky začal chlapec v šatně dětí velkou silou bouchat pěstí okolní děti do hlavy shora,do obličeje,do břicha a přitom kopal do všech stran.V momentě,kdy jsme ho s asistentkou odtrhávaly,kopal do nás obou,kousal a poškrábal nás do krve na rukou.Chytla jsem chlapce ze zadu a vedla ho před sebou a hlavně od ostatních dětí dál.V jídelně utíkal ze svého místa,chaoticky p

Článek raději redakce přeřadila do zpráv z regionů, protože se jim nehodí reakce čtenářů.

Speciální škola není dobrá, inkluze je mnohem lepší řešení.

A co se takhle pozeptat rodičů těch inkludovaných ? Proč asi jsou snahy o založení soukromých speciálních škol ? Jejich děti totiž na tu inkluzi doplatí nejvíc.

Inkluze je úchylný nápad hloupých lidi.

Pokud je ADHD diagnostikováno v neurologické ambulanci, pak je to jasně medicinská záležitost, a pedagožky by měly nálezy respektovat. Bohužel, leckdy to tak není. Např. s prominutím "taky učitelka" rodičům tvrdohlavě řekne, že ona je pedagožka s dlouholetou praxí a nejlépe ví, jak dítě učit a ověřovat jeho znalosti a vytrvale dítěti sází pětky a přistupuje k dítěti v rozporu s doporučeními psychologické poradny jako ke zdravému dítěti (podle skutečné události - dítě je již nyní na gymnáziu), tak pak je každá domluva těžká a nezbývá, než se s tím nesmířit a dát včas dítě na jinou školu, a incident ohlásit a požádat o šetření prostřednictvím školy školní inspekci. Přitom stačilo respektovat doporučení poradny.

Jsem myslel, že ADHD se určuje u psychiatra.

Příbuzná pracuje jako asistentka dětí se speciálními potřebami a jak má svoji práci ráda, tak říká, že si často uvědomuje marnost svého snažení. Často se o integraci snaží žáci (nebo hlavně jejich rodiče), kteří na to prostě nemají. Pokud čte někdo v 5. třídě po písmenkách, při každém větším podnětu se snaží vylézt na skříň, odkud ho potom učitelky po zbytek hodiny dostávají, nikdo se ho (nebo jeho věcí) nesmí dotknout, jinak dostane hysterický záchvat, tak bohužel nemůže v normální třídě být. Když se jim potom jednoho takového žáka (po konzultacích odborných komisí a lékařů) podařilo dostat do speciální školy, byl tam nakonec mnohem spokojenější, a i rodiče uznali, že je to pro něj lepší volba.

Samozřejmě součástí inkluze musí být mechanismus, jak reagovat na takovéto děti, co prostě běžnou třídu nezvládnou. Taky speciálky nikdo neruším, vždy se počítalo, že pro nejtěžší případy zůstanou. Nicméně jako řekněme druhá volba.

Posadte vedle sebe Einsteina a 'debila' at delaji spolu na nejakem projektu. Driv nebo pozdeji jeden toho druheho trefi a zamerne nerikam, ktery koho.

Nebo jednoho trefí...

Naprosto souhlasím...znám její

( inkluze ) konkrétní důsledky ve škole. Znemožnění normální výuky pro normální děti a nezvládnutí a nulové výsledky pro potřebné děti. Další ukázka, jak likvidujeme něco, co jsme měli lepší, byli dál, než ve světě...ale je toho víc...např. ve veřejném zdravotnictví atd.....kde je svět za námi, tam zkopírujem blbost, kde je před námi, vymyslíme "českou cestu".... ;-))

Inkluze je pochopitelne hloupost. Mozna ne uplne z principu, ktery se ma tvarit lidskorovnopravne...ale proste bohuzel realita to ukazuje a tak to zkratka je.

Každý řetěz je tak silný, jak silný je jeho nejslabší článek. O školním vzdělání to platï úplně stejně.

Ono je to malinko směšování různého ... inkluze dětí s tělesným postižením není až tak velký problém ... spíš organizační než výchovný. Ostatní děti přijímají tělesně postižené většinou dobře. Něco zcela jiného jsou děti s duševním postižením ... dítě s IQ 70 a ADHD je vě třídě naprostá katastrofa ... a nepomůže, ani kdyby tam učil Komenský. A zcela oprávněně rozumní rodiče silně protestují, většinou neobětují biudoucnost svých dětí pro dobrý pocit "sluníčkářů", kterým je jedno, že naruší vzdělání dvaceti dalších .... vždyť oni to myslí tak dobře.

Jenomže ADHD v pubertě většinou ustupuje. Nemusí to být nic trvalého. Jenom je nutné to dítě správně motivovat, aby bylo co nejméně problémů a něco se naučilo.