„Vážně mluvíte o ní? To ne, to není možný. Není to jenom nějaká podoba? Ona je přece taková hodná a šikovná holka, co ji znám. To jste mě uzemnil, jestli je to pravda. Ale to mně k ní nesedí, opravdu ne,“ divila se ve čtvrtek odpoledne asi sedmdesátiletá žena, že by dívka právě z téhle obce, kde se všichni znají, byla něčeho takového schopná.
Vesnička přes den vypadá téměř jako po vymření. Jen vítr si pohrává se stužkami z velikonoční výzdoby na stromku u jednoho z domků, před dalším jsou zdálky vidět velké figurky velikonočních zajíčků. Občas přes náves s autobusovými zastávkami projede auto, u hlavní cesty není vidět žádný obchůdek se smíšeným zbožím.
O ní nemůžu říct nic špatného, byla hodný dítě. To se asi muselo něco stát v Praze na studiích. Kdo ví, jak to všechno dopadne.
