Mokřady se vysoušely dokonce i v pramenných oblastech včetně Šumavy. Lidé s tím začali už v 19. století, někde i dříve. Tehdy začali kopat strouhy od pramenišť a rašelinišť, aby vodu odvedli co nejrychleji pryč. Místo nich chtěli louky nebo hospodářský les, které jim zajišťovaly obživu.
„Můžeme teď stavět na řekách odtékajících ze Šumavy i z dalších pohoří nové přehrady k zadržení vody. Ale k čemu nám budou, když se v pramenných oblastech nedoplní zdroje hluboké podzemní vody? Část pramenů přestane fungovat a do přehrad doteče mnohem menší množství vody. Proto je mimořádně důležité vracet krajině schopnost, aby sama zadržela a zpomalila vodu, která naprší,“ říká Ivana Bufková, geobotanička z oddělení ekologie krajiny, vod a mokřadů Národního parku Šumava.
„Předtím tu byly odvodněné prosychající porosty. Sám vidíte, že se tu už voda drží. Když přijedete za pět let, bude to tu vypadat zase jinak.“
