Vysoké školy by podle některých diskutujících mohly být otevřenější vůči politikům, což by studentům umožnilo politicky se rozvíjet.
„Mně osobně by se líbilo, kdyby čas od času někteří politici přišli k nám na fakultu a k něčemu se vyjádřili. Ale musela by to být vždy jednorázová záležitost, studenti by si například debatu vyslechli a mohli si díky tomu utřídit názory,“ uvedl student Marek Verčimák.
I jeho kolegyně Ivana Šejblová, která se o politiku zajímá, říká, že je škoda, když jsou v Česku vysoké školy od politiky izolované. „Mohly by se organizovat debaty s politiky, a kdo by se chtěl politicky rozvíjet, měl by tu možnost,“ myslí si.
„Na druhou stranu by to nemuselo být o tom, že škola bude rozesílat hromadný e-mail, že přijede třeba Tomio Okamura,“ dodala. Izolace vysokých škol od politiky a politiků je podle ní dána tím, že vedení škol se bojí, aby je nikdo nenařkl, že některou stranu či politika protežuje. „Ale je žádoucí, aby vedení školy i vyučující byli apolitičtí,“ dodává Šejblová.
Za nesmysl považuje, aby například některá strana vytvářela jakési politické buňky přímo na vysoké škole. „Ať organizují buňky ve městě a ať si tam student přeběhne,“ dodává studentka, která nevylučuje, že by do některé z politických stran vstoupila.
„Ale zatím neexistuje žádná, se kterou bych souzněla natolik, abych tam vstoupila,“ říká mladá žena, která, i když studuje práva, politiku soustavně sleduje. „Politika zasahuje úplně do všeho, nic není apolitické, proto by se každý měl zajímat o to, co se kolem něj děje,“ je přesvědčena.
Excesy politiku degradují
O politiku se naopak moc nezajímá další diskutující Marek Poklop. Chce si prý zachovat psychické zdraví. „Někteří i mladí lidé by politiku sledovali, ale odrazuje je fakt, že se objevují excesy, které politiku degradují. Zkrátka nemají tak silný žaludek, aby ji mohli sledovat, nebo dokonce do nějaké strany vstoupit,“ říká Poklop.
Za exces považuje například nedávné vyjádření exministryně financí Aleny Schillerové z ANO, že premiér Petr Fiala je parchant. „Kdyby se tam taková vyjádření neobjevovala, politiku bych byl schopný sledovat, protože by mi nepřipadala tak odporná,“ říká student, podle kterého by politiku měli dělat lidé, kteří jí rozumějí a jsou politicky zdatní. „Já chci být právníkem a chci to dělat dobře, takže i politiku by měl dělat někdo, kdo tomu rozumí,“ dodává.
Ekologie i sňatky homosexuálů
A podle čeho studenti volí? „U spousty mladých lidí rezonuje téma sňatků homosexuálních párů. Před několika lety byla obrovským tématem ekologie, teď sice zájem upadá, ale pořád se toto téma drží mezi mladými lidmi hodně nahoře,“ míní Anna Kačínová.
Až se bude Ivana Šejblová na podzim rozhodovat, které straně hodí svůj hlas, bude pro ni důležitý postoj strany k mezinárodní situaci. „Kdyby řekli, že nesouhlasí s tím, co momentálně dělá americký prezident Donald Trump, že jim záleží na tom, aby byl na Ukrajině dosažen mír, ale mír spravedlivý vůči Ukrajině, a ne ve prospěch Ruska, které je agresor, dala bych jim hlas,“ nastínila studentka.
Strana, kterou si vybere, se podle ní musí také zajímat o dostupné bydlení i pracovní příležitosti pro mladé. Obává se totiž nejistoty v době, kdy dostuduje. „Bojím se třeba toho, že sama neutáhnu financování pronájmu bytu. Bydlení je problém, který se měl řešit už dříve. Pokud jej strany začínají řešit teď, je to sice fajn, ale my z toho už benefitovat nebudeme,“ myslí si.
„Mluví se o tom, že mladí nemají děti, ale když chtějí založit rodinu a chtějí je mít, nemají kde bydlet. Když budou mít větší jistotu stálé práce a dostupné bydlení, děti mít budou,“ uvedla Šejblová. Při rozhodování o dětech je podle ní důležité vědět, jestli bude dost míst ve školkách a ve školách. „Jsem v šoku z toho, že se před 15 lety narodilo víc dětí a ty teď nemají kam jít, pokud touží studovat střední školu. Když tuto situaci mladí vidí, řeknou si, že v takových podmínkách nemohou mít dítě,“ uvažuje.
A jak by ona sama dostupné bydlení řešila, kdyby byla v politice? „Pokud se byty využívají v rámci Airbnb, možná by neškodilo majitele více zdanit. Pokud chtějí poskytovat byty pro turisty, ať z toho má stát víc peněz na dostupné bydlení či místa ve školkách pro mladé,“ nastínila studentka.
Že je dostupné bydlení pro mladé velké téma, si myslí i Verčimák. „Strany na toto téma sázejí nyní před volbami hodně aktivně,“ uvádí student. Nemyslí si však, že mladí se budou rozhodovat podle témat. „Pokud strany chtějí cílit na mladé, neosloví je jen výběrem témat, ale spíš způsobem prezentace,“ říká Verčimák.
Strany by podle něj měly tvořit na sociálních sítích různé memy, vtipná videa či vtipné hlášky. „Tím dávají najevo, že je svět mladých zajímá. Když používají metody prezentace, kterým mladí rozumějí, dávají najevo, že mladého člověka chápou a berou,“ vysvětluje Verčimák, který sám přiznává, že ho sledování různých hlášek na sítích baví a užívá si to.
Motoristé váleli na sítích
Na tom podle něj hodně vydělali třeba Motoristé, které mladí, včetně vysokoškoláků, hodně volili ve volbách do Evropského parlamentu. „Motoristé na sociálních sítích váleli neskutečně, proto dostali tolik hlasů,“ míní Verčimák. Uskupení Motoristé s lídrem Filipem Turkem jako tehdy neznámý subjekt dostalo totiž překvapivých 10,3 procenta hlasů.
Tvorba memů, hlášek či vtipných videí není podle Verčimáka o předávání informací, ale spíš o vytvoření sociálního vztahu s voliči. „Pokud strana představí nějaký způsob prezentace, neboli spojí nějaký způsob úpravy videa, výběr muziky, zkrátka když vytvoří nějaký trend, který na TikToku funguje, dá najevo nebo vytvoří iluzi, že jí na mladých lidech záleží,“ říká Verčimák.
Regulace? Ano, ale citlivě
Budoucí právníci jsou také příznivci toho, aby existovala regulace sociálních sítí, ale prováděná s citem.
„Byl bych pro regulaci sociálních sítí, ale je strašně důležité zamyslet se nad tím, kam dát hranici regulace,“ říká Verčimák. Na sítích podle něj nemají co dělat například příspěvky, které by mohly způsobit akci, jako byl útok na Kapitol ve Washingtonu, ke kterému došlo 6. ledna 2021. „Stejné je to s propagací hnutí, která potlačují práva a svobody,“ uvedl.
Když jsou lidé na internetu, mají podle něj pocit, že hranice týkající se humoru je trochu posunutá. „Pak se těžko posuzuje, co je ještě humor a nadsázka a co už ne. V tomto směru bych příspěvky tolik nereguloval, protože i pro mě je humor důležitý a užívám si ho, je to pro mě i relax,“ naznačuje student.
Je podle něj důležité nastavit pravidla regulace sofistikovaně, ideálně přes správce sítí. „Jediný postih, který bych navrhoval, by bylo smazání účtu či zablokování přístupu na sociální síť skrze danou identitu,“ popsal Verčimák.
Studenti se neztotožnili s prezidentem Petrem Pavlem, který nedávno v Plzeňském kraji navrhl, abychom se zamysleli nad tím, jestli by pravidla ve virtuálním světě neměla kopírovat pravidla v tom fyzickém. „Ve fyzickém světě je naprosto přirozené, že si nedáme masku na obličej a nejdeme se někam k něčemu vyjadřovat, ale ve světě virtuálním je to naprosto běžné. Na sítích je spousta účtů se skrytou identitou, které se vyjadřují způsobem, který odporuje naprosto všem normám, ale přesto to všichni považujeme za něco běžného,“ podotkl prezident.
Proti rušení anonymních účtů je i Šejblová. „Regulace se musí provádět citlivě a šetrně, měla by se přenést na správce webů a sociálních sítí. Prohřešky by se měly postihovat třeba smazáním nebo zablokováním účtu na nějakou dobu, například za úmyslné rozšiřování dezinformací, jako když se třeba za covidu rozšiřovalo, že očkování zabíjí,“ uvedla Šejblová. „Lidé by se hlavně měli na sociálních sítích a na internetu regulovat sami,“ podotkla.
