První přestupek a šup zpátky! V čem je problém?

Potvrzuje se to, že lidská populace vystavená podmínkám na určitém území se časem těmto podmínkám přizpůsobí. A lidé kterým tyto podmínky vyhovují prosperují, zatímco ti kterým nevyhovují jsou "vyselektováni". Časem zbyde společnost jejíž značná část si neumí představit že by to mohlo být jinak. Což s sebou nese problém když tito lidé přijdou jinam. Neboť si s sebou nesou své zvyky a zkušenosti které ne vždy musí odpovídat podmínkám v hostitelské populaci. Což je zde případ jak pracovitosti, tak i korupce přistěhovalců z U. Proto je dobře když jim jejich člověk vysvětluje co je zde jinak a dává jim tak možnost si rozdíl uvědomit a vyhnout se tak problémům.

Vysvětlovat těmto lidem je zbytečné. Jediná možnost je vyhodit je, odkud přišli. Dnes jsem se dočetl, že Česko poskytlo Ukrajině humanitární a vojenskou pomoc ve výši 232 miliard korun. Ano, čtete dobře. 232 miliard korun. Z čehož větší část je humanitární, tedy zejména na dobré bydlo Ukrajinců v Česku. Kdo se aspoň nechová patřičně, naložit do dobytčáků a vysadit za hranicemi. Slováci by jistě nebyli proti.

Ja mám niekoho z rodiny v zdravotníctve a ak majú službu pre PMJ polície SR, tak vždy dovlečú na vyšetrenie ožrateho ukrajinca, čo spôsobil dopravnú nehodu. To je akože náhoda? Ani náhodou. V električke ua mladež sedí tak, že na jedno sedlo sadne a na druhe si položí aktovku, alebo batoh. Chýba im pokora a slušnosť.

Někteří češi a hodně romů to mají stejně🤣🤣🤣🤣

Ve škole jsme se učili, že slovanské rodiny Čechů Charvátů i Poláků, migrujících v 5 - 9 století do střední Evropy , pochází z oblasti mezi Pripjatem a Bugem, současná Ukrajina. Tisíc roků je ve srovnání s 30 tisíci roků od prvního prokazatelně lidského osídlení euroasijského kontinentu jenom okamžik.

Jenomže dva identické exempláře homo sapiens nenajdete. Liší se nejenom barvou kůže, chlupů, ale i povahou. Kde žijí miliony lidí v denním styku, najdou se vždy i takoví, kteří se neumí chovat, kteří se cítí nad všemi spoluobčany. Zhruba pětina obyvatelstva nesnáší svůj stát a jeho vládu. A opět malá část z nich má i sklony k násilí a nezákonnému jednání. Ale bez pravidel by bylo spolužití jenom nebezpečný zmatek. Jenomže pravidla si chtějí někteří fíreři stanovit sami. Náboženství, nacionalismus, socialismus s přívlastky, ekoterorismus, ale i prostá nesnášenlivost se sousedy ničí lidstvo.

No, někteří našinci mívají ten samý pocit, co naděláš? :-)

A taky věčně parkují (postávají) na vyhrazených místech pro invalidy. A ještě drze čumí , když se jich člověk zeptá, na základě čeho tam zastavili . Manžel je vozíčkář , takže mám tu zkušenost bohužel z první ruky.

A taky věčně parkují (postávají) na vyhrazených místech pro invalidy. A ještě drze čumí , když se jich člověk zeptá, na základě čeho tam zastavili . Manžel je vozíčkář , takže mám tu zkušenost bohužel z první ruky.

Intenzivně jsem se od počátku války věnovala těmto problémům, protože mi bylo jasné, že vykořeněné starší děti pochopitelně budou dělat problémy, jestli nebudou chodit do školy. Je to složitější a těch problémů je několik.

1) Vznikaly tu spontánně aktivity na pomoc dětem, doučování, kroužky zdarma, ale ti, kteří je nabízeli, byli zklamaní malým zájmem ze stran dětí a rodičů o tyto aktivity, případně tam děti byly jen párkrát a dál nechodily. V přípravném nultém ročníku střední školy pro ně nadšené učitelky nachystaly spoustu možností, ale aby se tam děti dostavily, musely mít pocit, že jim to nějak pomůže u zkoušek, samy tyto aktivity nenavštěvovaly. Zklamání a nechuť otevřít další ročník příští rok byl nevyhnutelný.

2) Děti byly někdy naštvané, že musely odjet z Ukrajiny, nechtěly se učit v české škole, revoltovaly tam, že tam chodit nechtějí, stýskalo se jim po kamarádech.

Plnou silou to dopadlo na učitele, aniž jim někdo nabídl nějakou funkční pomoc. Ukrajinské asistentky to opravdu nevyřešily, děti ve škole ležely na lavici a spaly nudou, protože ani nerozuměly, o čem jde řeč. Ne každý se naučil česky rychle a ta výuka češtiny byla silně podceněná. Asi 50% dětí mělo výrazné problémy, podle dotázaných učitelů.

Rodiče byli často zaměstnaní od rána do noci a tyto problémy se školou neřešili nebo řešit neuměli. Různí interkulturní pracovníci byli k ničemu, sociální pracovnice a středisko výchovné péče též neumělo nabídnout řešení.

Tohle trochu polevilo, nyní již děti jakž takž rozumí, ale slovní zásoba pro výuku složitějších předmětů chybí, pravopis je většinou velmi slabý, díky tomu pak děti nezvládají. Myslím, že je špatně je učit 3 cizí jazyky najednou.

Děti, které nejsou jazykovými talenty, opravdu nezvládají naráz češtinu, angličtinu a další jazyk tak, aby v tom byly efektivní. Domnívám se, že by to chtělo upřednostnit místo 2. cizího jazyka hodiny češtiny.

3) Mnoho dětí se na střední školu nedostalo nebo je rodiče vůbec ani do školy neposílali a starší děti doma hlídaly mladší děti a pak se poflakovaly večer po Praze (tehdy chodily hlavně do parku za Národním muzeem, kde byly časté konflikty, nepořádek, hluk a policie to tam řešila často). Prosila jsem magistrát, informovala je o tomto problému a prosila o terénní pracovníky, kteří by s dětmi pracovali na ulici, naučili je využívat nízkoprahová centra a přípravné kurzy češtiny, ale výsledek nula, z magistrátu mi ani příslušný radní pro řešení této problematiky neodpověděl.

4) Navzdory neustálým nářkům, jak nám chybí řemeslníci, byla jen minimálně navýšena místa na středních školách, což je opravdu škoda zejména u učňovského školství tam, kde je přebytek dětí, které pak končí na ulicích a je vysoká pravděpodobnost, že se pak budou živit ne zrovna žádoucím způsobem bez vzdělání.

5) Děti z Ukrajiny mají benevolentnější výchovu ze stran rodičů. Ukrajinkám se naopak naše matky zdají jako přísnější na děti. Toto jsem slýchala častěji. V rodinách často chyběla silná mužská autorita, která by děti zkáznila, matky si samy na to stěžovaly, že tu děti zlobí víc. Navíc sdělovaly, že ukrajinské učitelky víc děti tlačí do práce, že naše děti jsou mnohem samostatnější a naše učitelky to nechávají na nich. Ukrajinské učitelky hned volají rodičům, stěžují si, děti nahánějí do povinností, jak mi sdělily tyto matky. Taktéž byly stížnosti z české školy na ukrajinské děti, že jsou ve škole agresivnější a hned se perou. Ukrajinské děti naopak často hodnotily naše děti jako zbabělejší, že si nechají nadávat a nehájí svou čest rvačkou. Zde je potřeba s těmito rozdíly počítat a ne se před tím schovávat a pokrytecky tvrdit, že rozdíly nejsou. Bohužel se tyto děti často bavily jen spolu ukrajinsky a tvořily a tvoří problémové hloučky, protože na některých školách je jich hodně.

Asistent strážníků? To bude asi něco jako Pomocník pomocné stráže VB za normalizace.