Tehdy byl osm minut prakticky mrtvý, pak dostal covid a s ním spojené komplikace. Před svátky už však 63letý senior vyběhl tři patra bez velkého zadýchání a do Fakultní nemocnice v Plzni přišel minulý týden lékařům poděkovat.
„Jsem vám strašně zavázaný,“ sděloval přednostovi Kardiologické kliniky Richardu Rokytovi a zástupci přednosty pro vědeckou a výchovnou činnost Ivo Bernatovi.
Patálie Jiřího Tahovského začaly před deseti lety, kdy měl ve věku 53 let při fotbalovém utkání srdeční zástavu. „Přišlo to naprosto nečekaně. Jsme parta starých házenkářů, která se každé úterý scházela ve Starém Plzenci na fotbálek. Někdo na mě zavolal, že už nemůže a potřebuje vystřídat. Pak to mám jen z vyprávění kluků. Došel jsem doprostřed hřiště, padl jsem a bylo hotovo,“ vypráví Jiří Tahovský.
Došel na hřiště a zkolaboval
Myslí si, že to vše však bylo štěstím v neštěstí, protože kdyby se mu stejná událost stala doma, kde žije sám, už by se neprobudil. Jeho přátelé ihned volali záchranku a podle jejích instrukcí mu do příjezdu poskytovali masáž srdce.
„Nakonec jsme ho přijali u nás na klinice, kde byl týden na umělé plicní ventilaci. Následně podstoupil kardiochirurgický zákrok, jehož výsledkem byl jeden bypass. Současně mu byl kvůli život ohrožující poruše srdečního rytmu implantován přístroj kardioverter defibrilátor, který by pacienta měl ochránit před něčím podobným, co se mu stalo na hřišti,“ vypráví Rokyta.
Před třemi lety navíc podstoupil někdejší házenkář katetrizační zákrok z levé horní končetiny, kdy mu lékaři implantovali výstužku do srdeční tepny. Dlouholetý sportovec a trenér mladých házenkářů si v té chvíli myslel, že vše špatné už má za sebou.
Následující rok ovšem prodělal těžký covidový zápal plic. Když covidovou patálii přestál, znovu se zaradoval, ale ani v tomto okamžiku nebyl jeho útrapám konec. Dostavily se únava a dušnost a lékaři mu diagnostikovali závažné zúžení aortální chlopně.
Implantace chlopně přes tepnu z třísla
Rokyta to komentoval tak, že pacienti se srdečním onemocněním mají horší průběh covidu. „Jsou ohroženi komplikacemi víc než pacienti, kteří srdeční onemocnění nemají,“ doplnil s tím, že dnešní varianta koronaviru omikron je jiná kapitola, protože její následky nejsou na rozdíl od variant předcházejících pro kardiaky tak devastující.
„Pro výrazně zhoršený nález na aortální chlopni pacient letos na podzim podstoupil implantaci nové chlopně minimálně invazivní technikou. Chlopeň jsme zavedli katetrizačně přes tepnu z třísla,“ vypráví Bernat. Stav Jiřího Tahovského se od té doby výrazně zlepšil.
„Vidíte? Ani jsem se nezadýchal,“ oznamuje vesele po zdolání tří pater ve Fakultní nemocnici v Plzni na Lochotíně. Lékaři se shodli na tom, že i sám pacient přispěl výrazně k tomu, že se dobře zotavuje, a to změnou svého životního stylu.
Poté, co jeho život před deseti lety visel na vlásku, se rozhodl omezit stres, který má na kardiovaskulární systém neblahé účinky. „Tehdy jsem pracoval jako vedoucí autoservisu a měl jsem ambice být co nejlepší. Do práce jsem chodil v sedm ráno a odcházel jsem v sedm večer, včetně sobot,“ vzpomíná Tahovský, který tehdy dennodenně řešil hlavně problémy a dohadoval se od rána do večera s lidmi.
Práce od rána do večera a stres
Po operaci šly prý ambice stranou a aby se pracovní rytmus zklidnil, přešel na pozici technika. „Uvědomil jsem si, že to, co jsem dělal, bylo na úkor mého zdraví. Řekl jsem si tedy, že mám peníze na jídlo, na bydlení a na to, abych si občas udělal nějakou radost. Takže mi vlastně nic nechybí,“ vzpomíná s úsměvem senior.
„Zkrátka když přijde nějaká zdravotní komplikace, člověk si života začne víc vážit a začne o zdraví víc pečovat,“ dodává.
Zapracoval však i na své kondici. Po operaci bypassu zhubl téměř 20 kilogramů, takže snížil hmotnost ze 120 na 102 kilogramů. „Dnes už se moje váha drží dlouhodobě na hodnotě kolem 95 kilogramů,“ hlásí muž, který letos v listopadu odešel do důchodu.
To ovšem neznamená, že jeho aktivity končí. V takovém případě by ho lékaři nepochválili. Pohyb je totiž pro kardiaky při jejich rekonvalescenci základem úspěchu. „V květnu budeme mít s partou, která mi zachránila život, pronajatou loď ve Francii. Pojedeme si užít Burgundska. Na přípravě výletu se intenzivně podílím,“ hlásí čerstvý důchodce, jehož pravidelnou náplní je i péče o šestiletého vnuka.
„Když se sejdeme, vždy si říkám, že kdybych se před deseti lety neprobudil, byla by to strašná škoda jak pro mě, tak pro něj a v té chvíli ještě víc na péči lékařů myslím,“ přiznává u vánočního stromečku v nemocnici muž, který boj za své zdraví a životní pohodu nevzdal.
