Přestože nepatří k těm, kteří by se vyžívali v přednášení, v Plzni se zúčastnil besedy se studenty Vyšší odborné školy a střední průmyslové školy elektrotechnické. „Já tohle většinou nedělám. Ale protože učím na vysoké škole propojení tvůrčího psaní a marketingu, je pro mě zajímavé o tomhle tématu mluvit s nějakými studenty marketingu ze střední školy. Domluvili jsme se, že přijedu a klaplo to,“ říká spisovatel.
V minulých dnech rozbouřil dění svým dopisem určeným Sergeji Lukjaněnkovi. Ten poté, co české nakladatelství Argo přestalo vydávat jeho knihy, napsal, že v České republice vládnou protiruské a nacistické nálady. Rudá armáda podle něj udělala chybu, když české země osvobodila, protože jsme prý byli pod Hitlerem spokojení a vyráběli zbraně pro Wehrmacht.
Tato slova nenechala Františka Kotletu chladným a tak vytvořil dopis, v němž ostrými formulacemi nešetřil. „On je sci-fi spisovatel a já jsem sci-fi spisovatel. Cítil jsem proto, když to řeknu hloupě, určitou sounáležitost a povinnost reagovat. Kdyby byl Lukjaněnko básník, přenechal bych to básníkům,“ okomentoval Kotleta situaci pro iDNES.cz.
A co ho na vyjádřeních ruského autora nejvíce nadzvedlo? „Že podporuje Putina nebo jeho operaci, které my říkáme válka, to je něco, co v tuto chvíli dle průzkumu dělá většina Rusů. S tím se nedá nic dělat. Ovšem Lukjaněnkovy nesmyslné propagandistické urážky Čechů jako nacistů a další omílané věci ruské propagandy o zdejším podhoubí nacismu a že kořeny nacismu zde nebyly vymýceny, to jsou nehorázné hlouposti.“
Současná doba je podle Kotlety vůbec plná informačního chaosu. To se naplno projevilo během koronavirové pandemie a právě teď po ruském útoku na Ukrajinu.
„Je zajímavé sledovat, podle čeho se lidé rozhodují, čemu věřit. A jak si navzdory situaci a faktům svou víru drží. Baví mě sledovat, jak vnímají a vstřebávají informace a co jim z toho nakonec vyleze. To je fascinující,“ řekl Kotleta.
Zatímco spousta ostatních odborníků, kteří se dezinformacemi zabývají, má tendenci lidem vnucovat své myšlenky, on takové ambice nemá. „Nemám žádné iluze o tom, že by se všichni rozhodovali racionálně, na základě faktů. A ty získávali jen z ověřených zdrojů. Pro mě je zajímavější sledovat, jak lidé vnímají informace,“ dodává.
V současné informační změti, za níž stojí především internet, je podle něho mnohem složitější se orientovat.
„Někdo si vždycky vybere tu nejpitomější informaci, a té se chytne. Jak se říká: Není tak hloupá, nesmyslná informace, aby jí někdo neuvěřil. Je to složitá situace. A všechno tohle pak vytváří tlak na seriózní novináře, kteří přinášejí nějaký obraz reality. Takový, který se ale těm lidem, kteří si vytvořili nějaký alternativní obraz, nelíbí. Tím pádem jsou potom vůči těm, kteří se jim snaží informace předávat tak, jak jsou, agresivní. Nikdy nejde přetlumočit události stoprocentně přesně. Nikdy neuděláte obraz světa jedna ku jedné. Ale novináři se snaží vždycky vyprávět nějakou nejlepší možnou verzi reality. Když ale člověk žije v nějaké alternativě, tak konfrontace s jinou realitou je pro něj náročná. Je zajímavé, jak vyznavači dezinformací reagují na mainstreamová média a fakta, která nesedí do jejich vidění světa,“ myslí si spisovatel.
Problém je podle něj i v tom, že lidé, kteří věří konspiracím, si myslí, že vědí víc než ostatní. Ti jsou pak podle nich ovce.
„Je to jen kvůli tomu, že takový člověk uvěřil nějakému příběhu. Musí si ve své hlavě vytvořit obranu, jak nepřijmout jiný popis reality. Což je strašně interesantní na sledování, ale zároveň někdy hodně hodně frustrující. Stačí, když na rodinné oslavě řeknete výrazy jako očkování, Putin nebo Babiš a už víte, že se stanou hrozné věci. Nikdy to není tak, že by byli všichni naladěni na stejnou notu. Rozhoduje, o jakou jde generaci, z jakého místa ti lidé pocházejí, kde žijí, jejich práce, vzdělání, sociální vazby. To jsou všechno věci, které nás ovlivňují. Já jsem ze Severní Moravy a tam prostě ti lidé věci vnímají úplně jinak. Je hrozně náročné s nimi mluvit. Oni si mnohdy žijí lépe, než lidé ve velkých městech, mají velké byty, zahrady, poměrně nízké náklady na živobytí, velmi často mají i podobný plat. Ale pořád mají pocit vyloučení, frustrace. Vnímají věci kolem sebe ublíženěji. A ti jsou právě spíše nakloněni těm alternativním faktům,“ sděluje autor, který je u nás v rámci sci-fi žánru tím nejúspěšnějším.
Podílí se na tom i fakt, že jeho příběhy plné nadpřirozených bytostí a fantastické děje, se odehrávají v jeho domovině. „Jsem Čech, baví mě Česká republika. A myslím, že i čtenáře baví, že se knihy odehrávají u nás. Česko je v tomhle hodně zajímavé. Všechny fantastické kulisy ve filmech nebo seriálech, které si představíte kdekoliv jinde v zahraničí, jsou tady u nás stejně dobré,“ podotýká spisovatel.
Na západ Čech si cestu příliš často nenajde. „Co si pamatuji, byl jsem v Plzni naposledy asi před patnácti lety, když jsem psal o pochodu neonacistů. To je asi naposledy, co jsem tady byl. Piju plzeňské pivo, ale jinak je to pro mě ze severu Moravy strašně daleko. Je to vzdálený svět,“ doplňuje.