Kolona pěti autobusů vyjela z místního muzea dopravy minulý víkend v půl čtvrté odpoledne. Malý konvoj pak asi půl hodiny křižoval Strašicemi. Na zastávkách mohli cestující přestupovat z jednoho autobusu do druhého.
Na výjezd autobusů z muzea se přišly podívat i dvě starší ženy. „Ten první kulatý, to je krása. S takovým jsem jezdila v roce 1970 do školy, to mi bylo osm let. Díky vám se mi zase oživily vzpomínky z dětství,“ říkala žena šéfovi muzea Zdeňku Kresovi, který pomalu jedoucí kolonu fotografoval.
Tři z pěti autobusů patří strašickému muzeu, které založili nadšenci do městské dopravy. Většina autobusů a trolejbusů, které mají ve sbírce, v minulosti vozily Plzeňany. Z Plzně pocházejí i obě jejich kompletní tramvaje.
Původně mělo na projížďku přijet mnohem více majitelů bývalých plzeňských autobusů, kteří je udržují v provozuschopném stavu. Nakonec se omluvili. Podle Michala Kouby z vedení muzea jsou někteří na dovolených, další parta je s dětmi v táboře.
 |
Kouba seděl za volantem celočerveného a kompletně zrenovovaného historického autobusu Škoda 706 RTO Plzeňských městských dopravních podniků, které jim ho zapůjčily. Ještě dopoledne s ním Kouba ve staré autobusácké uniformě jezdil na svatbě.
„Plzeňský erťák tu zatím ještě chyběl. Kromě něj jede ještě ŠL (Škoda linkový), Karosa i nízkopodlažní autobus Škoda 21 Ab. Provozní máme asi dvě třetiny našich exponátů, zhruba třetina je na číslech, má platné technické a zaplacené pojištění, může kdykoli vyjet. Druhá třetina může vyjet v sezoně, když se udělá technická a zaplatí pojištění. Poslední část sbírky jsou zachráněná a opravovaná vozidla,“ vypočítal Michal Kouba.
Kulturní autobus se proměnil v obytňák
Pátým autobusem v koloně byla Karosa z roku 1990, která původně měla u plzeňských dopravních podniků evidenční číslo 401. Ta prošla v roce 2012 přestavbou na speciální kulturní autobus v rámci projektu Evropské hlavní město kultury Plzeň 2015. Dnes je z něj plně pojízdný obytný autobus, se kterým současný vlastník z Plas jezdí nejen za kulturou.
Mezi ostatními většinou červenobílými městskými autobusy se hranatá karosa vyjímala nejen světle zelenou barvou, ale i nezvyklými různě velkými kulatými okénky po stranách.
„O autobusu jsme věděli, viděl jsem ho i na svatbě, kam jsme byli pozvaní. Mám kamarády, kteří se pohybují v oblasti kulturních památek a kultury, dozvěděl jsem se, že po konci hlavního projektu evropského města kultury se autobus bude prodávat,“ přiblížil Šašek, jak se k vozu dostal.
Původní autobus pro přepravu cestujících koupily plzeňské dopravní podniky v roce 1990, pasažéry vozil po plzeňských ulicích až do začátku roku 2012. Pak ho dopraváci vyřadili a podstoupil náročnou přestavbu podle plánů výtvarníků Petra Nikla a Ondřeje Smeykala.
Z klasického autobusu se stalo pojízdné kulturní centrum. Když se vyklopila zadní stěna, ven se tudy vytáhla a nafoukl stan, rázem bylo k dispozici kryté podium a hlediště. V autobusu je místo pro osm cestujících, po první přestavbě v něm vznikla i kuchyňka.
Rudolf Šašek řekl, že nedávno byli s autobusem za Petrem Niklem, který měl podle jeho slov radost, že ho zase viděl. „Trochu jsme ho ale uvnitř upravili. V zadní části autobusu se vyspí osm dospělých, přidali jsme i toaletu. Je to teď velký obytný vůz, každý rok ale musí na technickou,“ popsal Rudolf Šašek.
Michal Kouba z muzea doplnil, že například hranatých karos řady 700 nebo nízkopodlažních Škoda 21 Ab mají více kusů. „Explzeňské Škody 21 Ab máme dvě. Jedna jezdí, druhá podstupuje karosářskou a lakýrnickou opravu. Tenhle typ hodně rezne, pořád se na něm musí dělat,“ podotkl Kouba.
Muzeum dopravy sídlí v bývalých kasárnách po tankistech. Kromě bývalých plzeňských vozů tu mají například jeden ze škodováckých trolejbusů, který roky jezdil v americkém Daytonu, i prototyp trolejbusu 17Tr z roku 1989, kdy se Škodovka a Karosa pokusily společně vyrobit trolejbus.
Cílem bylo, aby plánovaný trolejbus a autobus měly hodně společných dílů. Myšlenku později dotáhla do konce Škodovka řadou svých nízkopodlažních autobusů 21 Ab a trolejbusů 21 Tr.
