Danajský dar, dílo z bolševické doby. Drsná slova létají kolem pomníku, který Klatovům věnovala rodina světoznámého akademického sochaře. Má totiž podmínku, že dílo musí do roka stát v parku pod Černou věží nebo jinde blízko centra.
Pomník je už od října rozložen v prostorách klatovských technických služeb.
"Je to velký, monumentální pomník. Protože si dárci dali podmínky, které jsou pro mne absolutně nesplnitelné, byl jsem proti tomu, abychom takový dar přijímali," říká zastupitel Václav Fiala.
Sám je také sochař, ale zároveň předseda kulturní komise, která vhodné místo pro dílo hledá.
"Město odložilo dostavbu pomníku padlým Klatovanům v první světové válce, která má smysl a je připravená. A my si sem dáme pomník z bolševické doby, který byl navíc zhotovený pro jiné město," nebere si servítky Fiala.
"Josef Vajce je významný rodák, je například spoluautorem sochy T. G. Masaryka na Hradčanském náměstí v Praze, a jeho sochy najdete po celém světě. Teď máme možnost mít dílo tohoto umělce tady v Klatovech a já nevidím důvod, proč takový dar odmítat," oponuje radní a předseda komise pro územní rozvoj Martin Kříž. Ze situace je hodně rozčarovaný.
Podle něj přání autora respektuje komise pro územní rozvoj a urbanismus, jejímž je předsedou. Nabízí i jednu alternativu.
"Komise jsou jen poradním orgánem rady města. Osobně jsem otevřený i jiným nápadům a rád bych do diskuze o instalaci sochy zapojil i veřejnost, obyvatele města, protože toto se při jiných instalacích rozměrných uměleckých děl v Klatovech podle mého názoru dostatečně nedělo," připomíná Kříž.
Odmítá i to, že by bylo dílo poplatné minulému režimu. "Pomník měl původně stát na místě, kde byl koncentrační tábor v Hradišťku u Štěchovic. Tam byli převážně francouzští zajatci a velká část z nich zahynula. Komunistická kritika dílo nedoporučila k instalaci. Spoutaný muž, který vzdoruje násilí, nebyl přijatelný. Dnes je to naopak vizitka. Mrzí mě, že je nyní označováno jako poplatné době nebo dokonce jako bolševické. Těmto argumentům moc nerozumím, zvlášť když si uvědomíme, že autor nebyl s režimem nijak spjatý a netvořil pro něj," zastává se Josefa Vajceho radní Kříž.
Spor vhání slzy do očí Růženě Vankové, nejmladší sestře Josefa Vajceho.
"Takový postoj nikdo z naší rodiny nečekal. Jsem z toho v šoku, velice mě to mrzí a je mi to líto. Můj bratr měl místo promyšlené. My chtěli jen naplnit jeho přání a vlastně tak dát něco jako jeho odkaz i městu, kde se narodil. Můj milovaný bratr se teď snad musí i v hrobě obracet," říká devětašedesátiletá žena z Nemilkova.
Klatovský radní Martin Kříž s fragmentem sochy Josefa Vajceho.
Ta je připravena vzít si pomník zpátky. "My neslevíme, protože plníme jen bratrovo poslední přání," tvrdí žena, která za vším vidí hlavně rivalitu mezi sochaři.
"Václav Fiala uvažuje o tom, že na místo, kde si přál mít pomník Josef Vajce, dá obnovený pomník legionářů z dvacátých let, který stával u parku. Tato záležitost by přišla na dva až tři miliony korun. A my jsme dostali pomník zadarmo a jeho instalace by městskou kasu téměř nic nestála," připomíná Martin Kříž.
Fiala už podle svých slov navrhl umístit Vajcův pomník poblíž budovy klatovského letiště, nabízel také kompozici na budovu okresního soudu. Ovšem dárci prý odmítají jakýkoliv zásah do díla.
"Já v žádném případě neodmítám mistra Vajceho, jen chci nějak smysluplně jeho dílo zakomponovat a využít. Umístit pomník bez jakéhokoliv obsahu, jen proto, že jej dělal klatovský rodák, považuji za naprostý nesmysl," tvrdí Fiala.
Starosta Klatov Rudolf Salvetr se snaží situaci uklidnit. "Považuji diskuzi, která se rozvinula v trošku nesmiřitelné názory dvou pánů, za velkou marnost. Zastupitelstvo učinilo krok k přijetí daru a je teď na odbornících, aby k tomu řekli své. Určitě oslovíme znalce, budu chtít například znát názor odboru školství, cestovního ruchu a své by k tomu měla říct i městská architektka. A konečné slovo pak budou mít zastupitelé," říká starosta Klatov a připomíná, že pokud se do roka nepovede najít řešení, město prostě darovanou sochu vrátí.
