„Maminka se narodila 13. ledna 1918 ráno a 12. ledna 2025 také ráno zemřela. Bylo to doma, v klidu, ve spánku. Ještě před Vánocemi byla fit, ale pak se to zhouplo. Měla nález na plicích a srdíčko jí pracovalo méně,“ vypráví dcera Zdena Špetová. I když se jubilantka 107. narozenin nedočkala, na parte přeci jen toto úctyhodné číslo má.
Podle dostupných informací byla nejstarší obyvatelkou Plzeňského kraje. Vloni jí ke 106. narozeninám přijel osobně pogratulovat tehdejší hejtman Rudolf Špoták a přání všeho nejlepšího s vlastnoručním podpisem jí poslal i prezident Petr Pavel. Vážené psaní měla oslavenkyně schované v rámečku jako obraz.
Pracovala do dvaasedmdesáti
Marie Špetová se narodila v obci Mileč u Nepomuka jako nejstarší ze čtyř dětí, měla tři bratry. Do školy nastoupila také v Milči už v pěti a půl letech, a když ze školy vycházela, měla samé jedničky. V roce 1937 sloužila u sedláka v Měcholupech, pak v Panském domu v Blovicích a posléze v Praze. Byla služebnou, pomáhala v kuchyni, zkrátka, kde bylo potřeba.
V roce 1941 se provdala za Václava Špetu ze Soběsuk, přestěhovala se k němu a v domečku, kde se jim narodily čtyři děti, žila celý následující život. „Maminka měla tři syny a mě. Já se narodila jako nejmladší. Už jí bylo 37 let a další dítě nechtěla. A v porodnici řekla s nadsázkou, že pokud to bude zase kluk, nechá ho tam,“ vypráví s úsměvem paní Zdena. Naštěstí se narodila dcera, ta se o maminku v domku v Soběsukách roky starala.
V roce 1957 paní Marie nastoupila do JZD, kde pracovala nejdříve v rostlinné a následně v živočišné výrobě. A to až do svých 72 let. Těžkou dřinu a také nedostatek jídla považovala za částečný recept, jak se dožít dlouhého věku. „Dříve tolik masa nebylo, proto si ho dnes ráda dopřeji. Alkohol nepiju ani neholduji jiným neřestem. Ráda si dám hořkou čokoládu a to zásadní je vnitřní klid a střídmost,“ řekla oslavenkyně při svých 106. narozeninách. Ráda poslouchala písničky a s manželem chodívali na bály v Soběsukách. Jakmile kapela hrála tango, byli na parketu.
Dečky měla i na výstavách
Když v osmdesáti letech ovdověla a zemřel i její nejmladší syn, bylo maminku potřeba nějak zaměstnat. „Začala zase vyšívat dečky. Měla jich na 400 kusů. Z kanavy, plátna, tesilenu, lnu, bavlny. Většinu rozdala. Pokaždé, když byla v obci vánoční nebo velikonoční výstava, měla je tam vystavené,“ vypíchla velkou zálibu paní Špetové její dcera. Doplnila, že poslední dečku vyšila ve svých sto letech, a to bez brýlí. Bez nich i četla. Milovala knihy od Vlasty Javořické, Karla Klostermanna či Vlasty Pittnerové.
„Ani ruce se jí netřásly. V devadesáti letech si zlomila jednu nohu pod krčkem, pak druhou, pak ruku, ale dobře zvládala pohyb s chodítkem, venku pak na vozíku,“ uzavřela povídání o mamince.
S paní Marií Špetovou se kromě dětí přijde rozloučit devět vnoučat, patnáct pravnoučat a dvě prapravnučky.
Podle Českého statistického úřadu žilo v září roku 2024 v Plzeňském kraji celkem 51 lidí ve věku nad 100 let. Z toho bylo sedm mužů a 44 žen. Nejvíc bylo stoletých – 21, stojednaletých 18 a stodvouletých sedm.
