Oblíbené téma pochybovačů o zásluhách amerických vojáků, kteří osvobodili Plzeň a západní část republiky, je bombardování Škodovky. Pravidelně se objevují zprávy, že nebylo nutné továrnu 25. dubna 1945 bombardovat. Jak mohou lidé, kteří tomu nevěří, argumentovat?
Je to určité zneužívání válečné mašinerie. Plzeň byla bombardovaná během války desetkrát a většinou to bylo kvůli škodovácké zbrojovce. Bombardéry se většinou netrefily, zbrojovku zasáhly až při posledním náletu, to bylo v den, kdy Američané bojovali o Cheb, tedy 25. dubna.
Na jedné straně Američané osvobozovali Cheb a na druhé straně bombardovali Škodovku. Ta ale přece stále chrlila zbraně.
Škodovka byla v té době netknutá, chrlila zbraně a munici a nikdo nevěděl, kdy válka skončí. A hlavní je, že Američané věřili zprávám o alpské pevnosti. Věřili tomu, že Němci se tam budou dál bránit a Škodovka byla jednou z posledních zbrojovek, kterou Němci měli k dispozici. Škodovka vyráběla tanky a děla a různé typy nábojů, takže přišla na řadu 25. dubna 1945.
Argumentem proti bombardování je, že to byl účelový krok, aby v Československu sovětům nezůstala funkční strojírenská fabrika.
To se tvrdí, ale neexistuje z té doby jediný dokument, který jasně říká, že Československo spadne do sféry Sovětského svazu. Existuje pouze dokument, že velitelství První armády oslovilo letectvo, aby bombardovalo Škodovy závody, protože vyrábějí zbraně. To, že se Britové a Američané snažili Škodovku zničit, bylo jasné od roku 1942, odkdy bylo náletů několik. To, že se bombardéry netrefily, bylo dáno možnostmi letectva. Paradoxně Škodovku zasáhly v den, kdy Američané bojovali na našem území. Já si navíc myslím, že vůbec nemáme právo hodnotit to, co se stalo v dubnu a květnu 1945 na území Československa. Žijeme totiž v jiné době, jsme jiná generace, vycházíme pouze z našich představ a z toho, co máme k dispozici, to znamená z archivních zdrojů. Z nich můžeme vyčíst, proč se to stalo. Musíme věřit těmto podkladům.
Ale podstatné je, že i američtí letci, kteří bombardovali Škodovku, nasazovali život za svobodu nás všech. Musíme přece myslet na to, že někdo seděl v letadle, měl třeba doma děti a neskutečně riskoval. Příkladem je deset Američanů, kteří zahynuli na Dubči u Nepomuku 22. února 1944, když bombardovali jednu ze zbrojovek v Německu. I kvůli památce těchto mrtvých nemůžeme říkat, že bombardování zbrojovek bylo špatné, nebo ne?
Navíc Američané ohlásili předem na vlnách BBC, že budou bombardovány Škodovy závody. To byla věc, která se nikdy nestala, stala se jen v Plzni a stala se proto, že Američané věděli, že bombardují spojenecké území. Zkrátka nás považovali za spojence, tak chtěli, aby se lidé mohli ukrýt.
A tím na sebe sami upozornili.
Ano. Kvůli tomu Němci včas aktivovali protivzdušnou obranu města. Kolem města byl prstenec pozic protiletadlového dělostřelectva, které mělo svůj systém informačních hlášení o tom, kam nepřítel poletí. Tím, že Američané řekli, že bombardéry letí na Plzeň a cílem že se zřejmě stanou Škodovy závody, velice riskovali životy svých lidí ve snaze zachránit české obyvatelstvo. Navíc Američané měli za úkol bombardovat Škodovku, pouze když ji uvidí. Oni totiž často bombardovali s pomocí radarů, z dnešního pohledu primitivních zařízení. Neřešili tedy, jestli se přesně trefí, nebo ne. Ale v případě Plzně měli za úkol bombardovat přímo, přesně, proto ztráty na životech ve městě za takového obrovského náletu nebyly tak velké. Musíme si představit, že v Plzni bylo 300 bombardérů a každé letadlo neslo deset těžkých bomb.
Němci tedy měli mnohem větší šanci nepřítele zasáhnout?
Letěla třeba skupina letounů a letci viděli, že cíl je zakrytý mraky a dýmem, letěli tedy znovu, a jak se stále vraceli, tak je protiletadlové dělostřelectvo mohlo lépe zaměřit a tím se zvyšovalo nebezpečí, že letadlo bude sestřeleno. Jen v okolí Plzně byly 25. dubna během pár minut sestřeleny čtyři bombardéry a zahynulo dvacet amerických letců. Když někdo říká, že při osvobozování tu nepadli žádní Američané, což se opakovaně objevuje, neví, o čem mluví. Navíc převážná většina letadel, která se z náletu 25. dubna vrátila, byla poškozená, spousta z nich popadala po cestě do Anglie.
Plzní jel konvoj s tanky i houfnicí. Vřelé jak v roce 1945, říká veterán |
Jak se vám líbí památník klatovského sochaře Václava Fialy na Dubči u Nepomuku, kde padlo deset amerických letců?
Nakloněný obelisk je velice zajímavé dílo. Když k němu někdo přijde a uvidí ho poprvé, nepochybně ho pohled ohromí. Vidět uprostřed lesa kus naleštěného plechu, který něco symbolizuje, je hodně emotivní. S takovým dílem se nesetkáte často. Určitě bych sem rád pozval další návštěvníky. Aby si uvědomili, co válka znamenala.
Nezapomínáme trochu na Američany v poslední době?
Na Dubči jsou lidé, kteří na Američany nezapomínají, zajímá je historie 2. světové války, jsou to třeba muži, kteří pravidelně jezdí v amerických džípech, chodí v amerických uniformách. Na akcích se setkávám pořád se stejnou skupinou lidí, ale zaplať pánbůh za ně.
Zdá se mi, že mnoho Čechů opět věří, že naše budoucnost není ve spojenectví s EU a Američany, ale s Ruskem.
Co se týká Plzeňska, tak díky lidem, o kterých jsem mluvil, nehrozí, že bychom na Američany zapomněli. Důležité jsou na začátku května Slavnosti svobody v Plzni. To je fenomén, který široko daleko nemá obdoby. Myslím si, že nám ho závidí leckterá západní města nebo lidé, kteří se válečnými událostmi zabývají a kteří nemají možnost být součástí tak velkého projektu, kdy do Plzně přijedou američtí veteráni, teď už i jejich synové a vnuci i lidé s historickou vojenskou technikou. Výjimkou je Normandie, ale když projedeme celou Francii, a zvlášť Německo, tam se nic takového neorganizuje. Plzeň na Slavnosti svobody může být právem hrdá. Hlavně na to, že najde lidi, kteří jsou ochotni se projektu účastnit.
Plzní Projel Konvoj svobody (7. 3. 2017)
7. května 2017 |
