Na počátku příběhu byl projekt fotovoltaické elektrárny, která pokrývá celý kopec vedle někdejší sjezdovky. Tento projekt manželé prodali, aby si mohli splnit sen a otevřít Aktivity park Kocourov.
Obnášel sjezdovku dlouhou 570 metrů, na kopec lyžaře vytáhl vlek, svah měl i umělé zasněžování a osvětlení pro večerní lyžování. Byly na něm dva skoky a několik překážek. Na sjezdovce, která není příliš prudká, lyžovali senioři i děti.
Dnes se na svahu leskne fotovoltaická elektrárna a vedle je posekaný svah s opuštěným vlekem. „Fotovoltaika umožnila to, že jsme mohli vložit peníze do sjezdovky. Kdybychom celý kopec pokryli soláry, byli bychom na tom dnes ekonomicky lépe, ale to nikdo nemohl vědět. Navíc fotovoltaické podnikání by pro nás stejně nebylo to pravé,“ říká Jitka Hájková.
Nejsme už schopni svah zasněžit
Jako celoživotní nadšení sportovci se totiž chtěli manželé pustit raději do byznysu, který by umožnil sportování i druhým. Navíc se oba rádi stýkají s lidmi, což lyžařský areál také vrchovatě naplňoval.
„Určitě nelitujeme, že není celý pozemek pokrytý panely. Podnikání totiž bylo fajn, bavilo nás, byla to krásná léta, která už se nezopakují. Vzpomínáme na to strašně rádi. Zažili jsme spoustu hezkých věcí se spoustou bezvadných lidí. Nejsme z toho zahořklí, byla to hezká zkušenost,“ říká Jitka Hájková, která by v areálu dál ráda nabízela radost, ale nejde to.
„Nejsme schopni svah už ani zasněžit, není to v lidských silách. Zkrátka přírodu nepřepereme, nejsme Rusáci,“ říká s úsměvem Hájková. O podnikání, jemuž se věnuje nyní, mluvit nechce.
Připomíná, že když před lety v Kocourově začínali, nikdo nemluvil o tom, že by měl být za krátkou dobu sníh nedostatkovým zbožím. „Nebylo to téma dne. To bychom do toho nešli, nejsme sebevrazi. Náš projekt byl tehdy ekonomicky racionální, měl hlavu a patu. Společníkem byl kamarád, který tomuto byznysu neskutečně rozuměl. Zajišťoval kompletní vybavení sjezdovky na Ještědu, technikou vybavil také některé italské sjezdovky,“ vzpomíná.
A skutečně, když začínali, pochvalovali si vysokou návštěvnost, protože spádová oblast byla opravdu velká. „Polovinu návštěvníků večerního lyžování tvořili lidé z Plzně, z celkového počtu pak dvě třetiny pokryly školy, které tu dělaly lyžařské kurzy. Tento byznys nás živil a my jsme si mysleli, že nás bude živit dál,“ vypráví Jitka Hájková, která prý stále potkává hodně přátel, kteří vzpomínají na pohodové lyžování v Kocourově. „Každý rok hodně lidí volá a ptá se, jestli pojedeme, jestli budeme zasněžovat,“ dodává.
Tento byznys je ale v Kocourově zřejmě pasé. O tom, zda je klima rizikem třeba i pro Železnou Rudu, se lidé dozví v příštích letech. Developerská firma Trigema, která stavěla skiareál ve středočeském Monínci, totiž v roce 2012 zveřejnila, že lyžařský areál Samoty v Železné Rudě by se mohl díky jejím penězům změnit k nepoznání. Zatím se ale na Samotách ani nekoplo do země.
