„Tři děti jsem chtěla určitě, pak jsme se s manželem domluvili na pěti. Šesté bylo pro mě velkým překvapením, myslela jsem, že už jsem v perimenopauze. Ale tak to zkrátka mělo být. Dítě je dar,“ popsala třiačtyřicetiletá Eva, která 13. listopadu přivedla na svět syna Vítka.
Tmavovlasý chlapec se narodil v Mulačově nemocnici v 10:49 hodin a je v pořadí pětistým miminkem narozeným právě v této porodnici. Měřil 52 cm a vážil 3,960 kg.
I když už měla zkušená rodička za sebou pět porodů, ze šestého měla najednou nečekaný strach. „Ten den jsem měla nastoupit do porodnice s tím, že mi porod vyvolají. Hodinu předtím se ale porod rozběhl sám a za necelé tři hodiny byl Vítek na světě. Všechny mé porody byly vlastně rychlé. Vítek je ze všech dětí největší, porod byl proto pro mě trochu náročnější, ale na druhou stranu krásný,“ popsala šestinásobná maminka, jejíž obavy byly nakonec zbytečné.
Manžel u porodu nesměl chybět, stejně jako v předchozích případech. „Přestřihnout pupeční šňůru se ale neodvážil,“ přiznala. Na prostředí menší porodnice nedá dopustit. „Hezké, příjemné prostředí, zároveň lidský, až rodinný přístup personálu,“ chválí plzeňskou porodnici.
Na Vítka už doma na Slovanech netrpělivě čekali a těšili se, až si s ním budou moci hrát, dva bráškové a tři sestry – téměř čtrnáctiletá Hanka, dvanáctiletý Martin, desetiletý Ondřej, osmiletá Zuzka a čtyřletá Adélka. A kdyby záleželo jen na nich, klidně by maminku poslali do porodnice pro dalšího sourozence znovu. V tom už má však paní Eva jasno, v porodnici byla naposledy.
S miminkem by samozřejmě chtěla zůstat doma co nejdéle, ale zřejmě to bude jen šest měsíců. Je totiž pediatričkou a od letošního roku, po několika letech částečného úvazku, převzala na plno ordinaci na Mikulášském náměstí po své mamince Lence Prachové. Ta se musela k dětským pacientům nyní vrátit a dceru zastoupit. „Maminka je už v důchodu. Sháněla jsem za sebe náhradu, ale marně. Budu se muset tedy co nejdříve vrátit. Uvidíme, jestli na celý úvazek, nebo jen částečný,“ popisuje peripetie pediatrička.
Na otázku, zda by její roli matky nemohl částečně převzít manžel, odpověděla s úsměvem: „Manžel je stavař a momentálně pracuje na velkém projektu. Navíc s třetím dítětem, Ondřejem, byl zhruba jeden rok doma a už by to asi podruhé nedal.“ S manželem jsou prý sehraný tým a každý zastává v početné rodině svoji roli. „Jirka dělá svoji práci a já zase svou. On se třeba stará a dům a auto, já zase o domácnost. Děti podporujeme ve sportu, hrají volejbal, badminton, basket, chodí do skauta,“ vyjmenovala.
Podle ní bylo nejnáročnější období to, když měli jen jedno dítě. „Když jich máte víc, je to jednodušší. Děti si spolu hrají a vzájemně si pomáhají,“ uzavřela Eva Peroutková.
