„Na začátku jsme byli dva. Naším snem bylo stát se šermíři. Chtěli jsme se přidat k nějaké skupině. Dali jsme se dohromady s kluky, kteří měli zájem, a postupem času jsme vytvořili skupinu stojící na pevných základech,“ vypráví zakladatel skupiny Martin Cholinský.
Pro něj i jeho kolegy bylo na začátku naprosto jasné, které době se budou věnovat. „Původní plán byl, že začneme gotikou. Taková ta romantická představa Ivanhoe, drátěné košile, to se nám líbilo. Později jsme podle zájmu pořadatelů přešli na jiný typ výstroje i výzbroje. Dneska se dá říct, že máme vybavení na období od gladiátorů až po sedmiletou válku,“ konstatuje.
Na začátku nebyly zdaleka tak velké možnosti, jako jsou teď. „Za třicet let šel vývoj hodně dopředu. Ze začátku jsme si všechno museli vyrábět sami. Dnes už se dá v podstatě cokoliv sehnat, takže výzbroj i výstroj si pořizujeme od specialistů. I způsob boje je dnes jiný, než když jsme před třiceti lety začínali. Pořadatelé akcí hodně vyžadují filmový šerm, naopak u bitev chtějí těžký válečný šerm. My máme nějaký kompromis, abychom pobavili lidi, ale zároveň ukázali to nejlepší, co v šermířích je,“ podotýká Cholinský.
Ten společně s kolegy účinkoval už ve zhruba třiceti filmech, seriálech nebo dokumentech.
Tím nejnovějším je Jan Žižka režiséra Petra Jákla. Snímek bude mít premiéru příští rok. Rytíři Koruny české si zahráli takřka ve všech českých historických filmech z poslední doby. Patří mezi ně třeba Jan Hus, Ať žijí rytíři nebo Hlas pro římského krále.
Rytíři Koruny české |
O západočeské šermíře ale mají zájem i velké zahraniční produkce. „Objevili jsme se třeba ve filmech Warcraft, Příběh rytíře nebo Letopisy Narnie,“ vyjmenovává.
Občas se mluví o tom, že filmaři na historických věrohodnostech moc nelpí. To podle něho ale není úplně pravda.
„Každý štáb má svého specialistu na historii. My se vždycky snažíme přizpůsobit požadavkům. Sledují třeba, jak jsou ušité boty, jak je položený meč. Dneska už si žádná produkce netroufne historii vypustit. Až na ty americké. Ty to dělají po svém,“ doplňuje s úsměvem.
Šermíři tak měli možnost potkat se před kamerou s řadou hereckých hvězd. „Jako malý jsem neustále koukal na Star Wars, ale nikdy jsem si nedokázal představit, že se jednoho dne setkám s představitelem Luka Skywalkera Markem Hamillem. A co víc, že budu bojovat po jeho boku jako jeden z templářů v seriálu Knightfall,“ svěřil se další ze členů skupiny Mikuláš Cholinský.
Skupina rovněž vystupuje na velkých historických slavnostech. „Nejdál to bylo asi v Dánsku, kde na nás chodí kolem třiceti tisíc lidí. Zajímavé akce jsou i v Německu, Rakousku nebo ve Francii,“ sděluje Martin Cholinský.
Rytíři z Plzně pravidelně vystupují v Paříži
Právě v zemi galského kohouta zanechali Západočeši asi největší stopu. Pravidelně vystupují v hlavním městě Paříži i v historických sídlech Montrichard nebo Pontlevoy. „Dá se říct, že předtím ani nevěděli, kde Česká republika je. Myslím, že se nám daří docela dobře šířit dobré jméno naší země a hlavně českých šermířů. Přijímají nás všude s otevřenou náručí a na akce jezdíme opakovaně,“ dodává.
Jedním z důkazů, že si Plzeňanů ve Francii považují, je i fakt, že v Montrichardu po nich pojmenovali ulici vedoucí k hradu. Ta teď nese název Rue du Chevalier Tchéque - ulice Českých rytířů.
Velmi vřelé přijetí se Čechům vždy dostane i v rakouském Jedenspeigenu. V jeho blízkosti se totiž odehrála bitva na Moravském poli, kde v roce 1278 padl Přemysl Otakar II. „Jsou to Rakušané, ale českého krále tam mají jako hrdinu. Takže nás tam berou velice dobře,“ potvrzuje Cholinský, který se s ostatními podílí třeba i na organizaci jezdeckého turnaje a bitvy na slavnostech v dánské Kodani nebo na bitvě u německého Branfelsu.
Rozdíly mezi zahraničními a českými akcemi jsou poměrně velké. „Historické slavnosti u nás jsou na velmi vysoké úrovni. Bohužel se stále potýkáme s finančními možnostmi měst. V cizině je to jiné, tam mají na historii vyčleněny speciální prostředky, protože si uvědomují, že každý národ je tvořený svými dějinami. U nás jsme na to ještě úplně nepřišli. Chtělo by to trochu doladit,“ konstatuje šermíř.
A přidává i konkrétní příklady. „Třeba ve Francii akcí žije celé město. Stejně tak v Rakousku, kde na akci k připomenutí Přemysla Otakara II. pracuje celá vesnice,“ říká.
Rádi jezdíme všude, ale nejraději vystupujeme v Čechách
Ovšem to vůbec neznamená, že by se na českou produkci díval nějak skrz prsty. Naopak. „Lidé u nás už se také naučili bavit a dokážou přijmout to, co jim chceme sdělit. Myslím, že za těch třicet let na nás přišly asi dva miliony diváků. Tak doufám, že jsme alespoň nějaké procento ovlivnili, aby si o historii přečetli knížku, nebo se jí dále věnovali. A musím říct, že sice jezdíme rádi všude, ale přece jen nejraději vystupujeme v Čechách. Máme tu známé lidi, blízké prostředí,“ míní Cholinský.
Mnoho lidí považuje šerm za poměrně nebezpečný koníček, při němž lze utrpět vážná zranění. Tak hrozné to prý ale není.
„Bylo období, kdy jsme jezdili pravidelně po každém tréninku i vystoupení na chirurgii na šití. Myslím, že to už máme za sebou. Trénujeme tvrdě, zároveň máme doplňkové sporty, abychom to zvládli na úrovni, která je potřebná. Občas si někdo zlomí prst, ale není to nic hrozného. Pravděpodobnost zranění je asi jako při hokeji,“ sděluje.
Rytíři Koruny české připravili ke kulatému výročí výstavu v mázhausu plzeňské radnice. „Jde o průřez naší třicetiletou existencí. Jsou tu fotky z různých akcí, je tady vystavena zbroj kroužková i plátová. Kdybychom přivezli všechno, v žádném případě by se to nevešlo,“ doplňuje šermíř. Expozice bude k vidění do 6. března.
