Jaké jsou pocity pár hodin před tím, než naposledy zamknete kancelář, odevzdáte klíče a odejdete do důchodu? Řeknete si: Bylo tu hezky?
Bylo to tu fakt hezké. Není to jednoduchý okamžik, pocit při odchodu se nedá naprogramovat. Je to nesdělitelné. Nevím, k čemu to přirovnat. Hodně vzdáleně možná tomu, když přijdete o milovanou osobu. Ale ani takové přirovnání nesedí, neodpovídá. Opravdu je to nepopsatelné, zvlášť když jsem do domu, kde sídlí Ředitelství silnic a dálnic, správa Plzeň, chodil bez pár týdnů 39 let do práce.
Už vám běží hlavou film vzpomínek?
Ne vždy to tu bylo jednoduché, ale člověk vždycky vzpomíná na ty hezké věci. Já měl kliku, protože jsem si mohl vybrat své spolupracovníky. Chtělo to i trochu odvahy. Můj nástupce Miroslav Blabol byl v roce 2008, ve svých 26 letech, nejmladším náměstkem na pracovištích ŘSD v celé republice. Mým kritériem nebylo jen vzdělání. Mám zkušenosti, že to si lidé v dělném kolektivu dokážou velice rychle doplnit.
Vlasta Blabolová dostala možnost stát se ekonomickou náměstkyní, i když tenhle obor neměla vystudovaný. Během půl roku vše zvládla a dnes se o ní mluví jako o nejlepším ekonomovi. S třetím náměstkem Michalem Syřínkem spolu děláme 30 let, jsme přátelé. Tohle mi teď bude chybět. Sám vidím, že nastal čas na novou energii. Mladším se má dát příležitost, když jsou v plné síle, ale už také připravení.
Jak se po tolika letech odevzdávají klíče od budovy a kanceláře?
Je v tom i nostalgie. Ale také vzpomínka. Kancelář, ve které jsem pracoval posledních 20 let, byla zároveň v srpnu 1983 tou první, u které jsem vzal v téhle budově za kliku u dveří. To když jsem se přišel představit podnikovému řediteli. Ani ve snu by mě nenapadlo, že právě v téhle kanceláři budu potom sedět 20 let.
Litoval jste někdy rozhodnutí věnovat svůj profesní život silnicím a dálnicím?
Tahle branže je hrozně zajímavá. Musíme být současně stavaři, právníci i obchodníci. Je to improvizace v tom nejlepším smyslu slova. Jsem státní úředník, ale mám pocit, že je za námi něco hmatatelného vidět. Když řešíte při přípravách staveb pozemky, musíte umět jednat s lidmi. Představte si, že jdete vysvětlovat budoucí stavbu na zasedání obecního zastupitelstva. Na začátku to vypadá, že budeme muset vyskočit oknem nebo se snad i prát. V takové atmosféře popisujete, vysvětlujete. Když po desítkách minut jednání končí, ozve se potlesk. Z toho musíte mít upřímnou radost.
Navíc jsem měl to štěstí, že jsem poznal mezi kolegy, u projektantů i u zhotovitelů, plno vzdělaných, lidských a kompetentních lidí. Zažil jsem při tom i rytířskost, kdy se dojednané věci stvrdily podáním ruky, a platilo to úplně stejně jako dlouhá a složitá smlouva. Každý v mém věku je už trochu sentimentální, stále častěji používá slovní spojení „za nás“. Ale my jsme za nás stavěli i velké akce s mnohem větší lehkostí, s menším počtem lidí a menším papírováním, než je to teď.
Jak vám bylo začátkem 90. let minulého století, když se vedly velké bitvy o trasu dálničního obchvatu Plzně?
Pamatuji si, že jsem byl na veřejném zasedání, kde se tehdy ještě mluvilo o severní variantě obchvatu v lesích za Boleveckým rybníkem, pak o různých jižních variantách. V té době jsem byl ještě mladý, navíc to nebylo v mé kompetenci. Za Plzeň tehdy hodně vystupoval a hájil její zájmy dlouholetý plzeňský ředitel magistrátního odboru investic Ladislav Kadlec. Je to úžasný člověk, považuji ho za svůj vzor. Když jsem se stal v roce 2002 pověřeným ředitelem plzeňské správy ŘSD, vrcholila příprava obchvatu. Tehdejší primátor Jiří Šneberger udělal pracovní skupinu. Byl to úžasný počin. Každý měsíc byla společná jednání, samotný obchvat řešil za ŘSD závod Praha.
Na nás byly přivaděče. Bylo s nimi plno práce a starostí, ale výsledek za to stojí. Myslím, že dálniční přivaděče má město vyřešené velice dobře. Až se nám podaří dokončit východní okruh (propojení výpadovky na Karlovy Vary přes Studentskou, loni otevřenou část kolem Boleveckého rybníku a dál pod seřaďovací nádraží, mostem nad Rokycanskou, podél trati na České Budějovice až k pekárně u Jasmínové ulice, odkud pokračuje už hotový dálniční přivaděč až ke sjezdu Černice) a pokud by se v budoucnu podařilo i další silniční propojení od velké okružní křižovatky v Sukově ulici k Borské, dál ke Kalikovskému mlýnu a pak po mostní estakádě přes údolí řeky Mže až k současné křižovatce Karlovarská – Lidická, centru Plzně se výrazně uleví.
U nového propojení Karlovarská – Přemyslova - Sukova záleží jen na postoji města. My jsme proti městu nikdy nešli, vždyť naše spolupráce s Plzní i krajem byla dávaná za vzor v celé republice. Věřím, že i tenhle projekt bude mít další vývoj. Jen mě mrzí, že jsme v přípravě už ztratili čtyři roky.
Připravuje se „zlidštění“ Karlovarské ulice u Roudné, kde se mají bourat současné mosty Rondelu, podjezd kompletně zasypat a vybudovat klasické křižovatky. Jsou reálné vizualizace, že se bude bourat, zasypávat a budovat za plného provozu?
Ano, je nakresleno, že se to dá udělat za provozu. Bude to složité, nákladné, dopravě to přinese útrapy. Kdyby nedaleko od stavby vedla paralelní silnice, mohla se podstatná část provozu odklonit právě na plánovanou komunikaci ke Kalikovskému mlýnu. Nesdílím názor, že to vyřeší západní okruh. Je zpracovaná studie, která prokázala, že se pro zlepšení dopravy v centru má udělat severojižní průtah stejně jako západní okruh.
Když jedete autem po kraji, vzpomínáte na to, jak jste tu kterou silnici, konkrétní úsek připravovali a stavěli, co jste tam museli řešit? Vybavuje se vám to?
Ještě než vznikly kraje, měli jsme ve správě i silnice druhých a třetích tříd. Když jedu po Karlovarské a na Nové Hospodě odbočím doprava na Nevřeň a Nekmíř, dole v údolí je most, před tím odbočka na Nevřeň. Jako elév jsem dostal tabulky, křivítka a mým prvním úkolem tam bylo vyprojektovat most. Kdykoli tam jedu, vybaví se mi to. Stejně jako most v Záhoří u Nepomuku. Tenkrát, když se něco postavilo, nestříhaly se žádné pásky. Šlo se do hospody nebo agitačního střediska a tam jsme to všichni pořádně zapili, od projektanta po bagristu. Nechci oživovat vzpomínky na předchozí režim, také nás brousili, ale lidé dovedli být veselí.
Když se na stavbě vyvrbil problém, řešilo se to hned na místě, co nejrychleji a nejjednodušším způsobem. Dnes jsou na všechno předpisy, metodiky, stavba se kvůli tomu může zastavit, různí právníci píší jeden nehezký dopis za druhým. Je hrozná škoda, že hodně lidí už nechápe, že společným zájmem má být co nejlépe a nejrychleji postavit most nebo silnici.
Přenesme se do budoucnosti, do roku 2033. Důchodce Zdeněk Kuťák jede autem Plzní. Jak se mu jede?
Když bude přestavěný Rondel, Sukova – Borská a rozestavěna estakáda Přemyslova – Karlovarská, budu spokojený. A samozřejmě bude kompletně průjezdný východní okruh. Líbí se mi, že o téhle stavbě nikdo nepolemizuje. Není to jednoduché, už teď v předstihu vzniká tunelový zárodek pod železniční tratí u Sušické ulice. Další náročná stavba východního okruhu bude podjezd pod seřaďovacím nádražím u teplárny. Tady je to i o úzké spolupráci se správci železnice s drahami. My jsme silničáři a mostaři, ale neumíme vyprojektovat kolejovou harfu. Těší mě, že je to velmi dobře našlápnuté k realizaci.
Obří pavouk spojí most západního okruhu Plzně v jeden celek (7. 1. 2022)
7. ledna 2022 |
