Nejistou budoucnost má malotřídka v Hošťce na Tachovsku. V září do ní nastoupilo pouze pět dětí. Pokud se základní škole nepodaří na příští rok sehnat více žáků, hrozí jí zánik. S novým financováním, které od ledna 2020 odstartuje, by navíc obec jako zřizovatel musela doplácet zhruba půl milionu korun.
Současnou situaci hodnotí ředitelka Jarmila Muchová jako katastrofu. Ještě loni do školy chodilo sedmnáct kluků a holek. Pak jejich počet klesl na dvanáct, mimo jiné kvůli stěhování rodičů za prací. Kromě toho Muchová chtěla svou funkci opustit, ovšem do výběrového řízení se opakovaně nikdo nepřihlásil. Na postu se proto rozhodla ještě zůstat.
„Rodiče ale do poslední chvíle nevěděli, jak se vše vyvine, žili v nejistotě. Někteří proto přehlásili své ratolesti jinam,“ vysvětlila. Zásadní rozhodnutí padne v dubnu, kdy se uskuteční zápis do první třídy.
„Potřebujeme dalších alespoň pět dětí,“ vyčíslila Muchová. Věří, že hrozbu se jim nakonec podaří zažehnat. Obec na provoz přispívá ročně sto tisíc korun.
Pokud se naplní černý scénář, podpora by se musela výrazně zvednout. V lednu 2020 totiž čeká regionální školství reforma. Zjednodušeně řečeno ředitelé už nebudou dostávat peníze za každého žáka, systém nově zohlední rozsah výuky a počet odučených hodin. U Hošťky by šlo asi o pět set tisíc korun.
Starostka Hošťky: jestli školu zavřeme, už ji nikdy neotevřeme
Obec hospodaří s rozpočtem 9,5 milionu korun. Tamější starostka Hana Sojková je záchraně vzdělávací instituce nakloněna. „Pokud to půjde, chceme zařízení udržet. Jestliže ho jednou zavřeme, už se nám ho nepodaří otevřít,“ domnívá se.
Obavy z následujících let přiznal i Václav Hnojský. Ten vede zavlekovskou základní školu na Klatovsku, jejíž kořeny sahají až do roku 1892.
„Aktuálně máme patnáct žáků, takže příští tři roky budou stabilní. Ale potom přesně nevíme, co nastane. V mateřince moc dětí není. Nestaví se tady, mladí lidé rodiny příliš nezakládají,“ nastínil.
Aby novinka nebyla likvidační pro malotřídku v Prapořišti na Domažlicku, rozdělí ředitel Jan Dobiáš třídu, v níž je osmnáct kluků a holek, do více skupin. „Původní propočty pro nás vypadaly hrůzně. Teď už věřím, že to přežijeme,“ řekl.
Rodiče jsou ochotni vozit dítě i z poměrně velké dálky
O individuální typ vzdělávání je podle Dobiáše stále zájem. „Rodiče jsou ochotni vozit své potomky i z poměrně velké dálky,“ dodal. Obec škole každoročně dává 800 tisíc korun.
S tímto tvrzením souhlasí ředitelka mlečické školy na Rokycansku Marie Pražská. Malotřídka v minulosti patřila k ohroženým, v současnosti je ale v daleko lepší kondici. Vzdělává se zde 38 žáků.
„Někteří preferují klidnější a rodinnou atmosféru, takže vozí svoje ratolesti z Rokycan. Nárůst v našem případě ovlivnila také výstavba,“ sdělila Pražská. Doplnila, že díky společným hodinám si například prvňáci velmi rychle osvojí látku z vyšších ročníků.
Sehnat učitele do malotřídky je těžké
Podobnou zkušenost zažívá rovněž Kateřina Kohoutová, která vede základní školu v Mileči na jižním Plzeňsku. „Děti si více pomáhají, větší se starají o menší. Není mezi nimi taková rivalita,“ vyjmenovala.
Naopak bolavým místem malotřídek je podle oslovených ředitelů především shánění kantorů. „Na šest hodin k nám chodí kolegyně, která už je v důchodovém věku a má potřebnou aprobaci. Pokud bych chtěla najít někoho jiného, půjde to asi velmi těžko. Takový úvazek je pro většinu lidí příliš nízký,“ konstatovala Kohoutová.
Roli hraje i to, kde se vzdělávací instituce nachází. Jestliže jde o okrajové části okresu, zpravidla to pro učitele znamená dojíždění. „Zpočátku bylo opravdu náročné sehnat kvalifikovaný personál. Naštěstí se nám to podařilo. Bez podpory obce by to nešlo. Přispívá nejenom na provoz, ale také na platy, za což jsme moc rádi,“ uzavřela ředitelka malotřídky v Lesné na Tachovsku Jitka Uhlíková.
