„Je neprávem pozapomenutou významnou osobností města Plzně z období první republiky,“ říká mluvčí Plzeňských městských dopravních podniků (PMDP) René Vávro.
Do Elektrických podniků Mlynařík nastoupil jako elektroinženýr v roce 1928. Po roce 1931 převzal i vedení dílen a postavil ústřední dílny v Cukrovarské ulici, v kterých dnes funguje kulturní centrum DEPO2015. Je obdivováno díky architektonické kvalitě.
Šíří svých znalostí přesáhl Mlynařík svůj obor a již v roce 1933, kdy mu bylo pouhých 32 let, byl jmenován ředitelem Elektrických podniků.
V té době měl za sebou například i úspěšnou modernizaci veřejného osvětlení i výroby elektřiny v Plzni či prodloužení hlavní tramvajové linky z Bor až na Slovany.
V Plzni slavili dvě trolejbusová výročí. Do ulic města vyjely unikáty |
„Ve třicátých letech sledoval úspěšné zavádění trolejbusů ve Spojených státech a velmi usiloval o jejich zřízení v Plzni. To se mu podařilo až za války, v roce 1941, kdy se Plzeň stala teprve druhým městem s trolejbusovým provozem na českém území. Ředitelem Elektrických podniků zůstal i v těchto časech, a prosadil dokonce výstavbu tramvajové vozovny na Slovanech, která začala sloužit v roce 1943. Toto dílo bylo rozhodující pro zachování i budoucí rozvoj tramvajové dopravy v Plzni,“ uvádí Vávro.
Mlynařík nebyl jen odborníkem ve svém oboru, ale i aktivním občanem a vlastencem, zastával třeba pozici starosty plzeňského Sokola. V dobách nacistické okupace pak Mlynařík pomáhal vlastním zaměstnancům, jejich rodinám a přátelům, kteří padli do rukou gestapa, až byl nakonec v roce 1944 sám gestapem zatčen, obviněn z protiněmecké činnosti, vězněn a devět dní vyslýchán.
Nakonec byl podle informací PMDP propuštěn s výstrahou: „Nejsme přesvědčeni o vaší nevině, ale toho času jste dosud nenahraditelný.“
PMDP uvádí, že během války dokázal Mlynařík ukládat milionové přebytky hospodaření, zejména z elektrárenské činnosti, v účelovém fondu, které využil pro vybudování ozdravovny a bytových domů pro zaměstnance. Přišel také s koncepcí rozvoje trolejbusů v Plzni v trasách, po nichž se jezdí dodnes, například do Božkova, Doudlevec a Černic, i trasách převzatých tramvajemi, na Bolevec a Košutku.
Neunesl falešné obvinění
Po osvobození v roce 1945 Mlynaříka čekala nejtěžší životní zkouška v podobě falešných obvinění z kolaborace s nacisty a výhrůžek z řad vlastních zaměstnanců. Důvodem mohl být tvrdý tlak na znárodnění a rozdělení Elektrických podniků na energetickou a dopravní část.
I přesto, že se František Mlynařík obhájil, neunesl tíhu situace a tragicky zakončil svůj život. Stalo se to v sobotu 12. dubna 1947 ve večerních hodinách, kdy skočil ze třetího poschodí ředitelství dopravního podniku na Denisově nábřeží.
„Našel ho zaměstnanec hydroelektrárny. Jeho zranění byla neslučitelná se životem a zemřel již při převozu do nemocnice,“ řekl již dříve Českému rozhlasu dnes již zesnulý pracovník PMDP Jiří Kohout, který dodal: „Po roce 1948 se jméno Františka Mlynaříka stalo tabu, nemohlo se o něm mluvit, a posléze bylo jeho jméno zapomenuto.“
Nahlédli jsme do měnírny PMDP. Elektřina proudí kabely tlustými jako ruka |
Lidé na něj ale nezapomněli. Když se nedávno konala exkurze v měnírně a hydroelektrárně PMDP, právě v budově na Denisově nábřeží jedna z návštěvnic na Františka Mlynaříka zavzpomínala. „Utrápili ho komunisté, taková škoda,“ konstatovala.
Petr Vracovský, vedoucí střediska měníren PMDP, který návštěvníky provázel, uvedl, že na jedné z exkurzí byla i vnučka Františka Mlynaříka. Vracovský jí prý osobně ukázal pamětní desku, která tehdy uvnitř budovy visela.
Dnes je na novém ředitelství, které je v nové vozovně v Plzni na Slovanech. Před budovou ředitelství je již připravené prostranství, kde bude pomník k uctění památky plzeňského patriota Mlynaříka stát. Plody jeho práce sklízí Plzeň dodnes.
Plzeň si připomněla 80 let trolejbusové dopravy (3. 10. 2021)
