Stále se zvyšující počet případů rakoviny jater v Plzeňském kraji motivuje místní lékaře k novým nápadům, jak situaci zlepšit. Proto startuje vývoj takzvaných umělých jater v Biomedicínském centru Lékařské fakulty UK v Plzni ve spolupráci s lékaři Fakultní nemocnice v Plzni.
K výrobě umělých jater hodlají odborníci použít skelet z prasečích jater, který by osídlili buňkami příjemce. Tím by měl vzniknout funkční orgán, který by nahradil lidská játra používaná k transplantaci.
„Je hrozně málo jater k transplantaci, proto má metoda vzniku umělých jater velkou budoucnost,“ uvedl přednosta Chirurgické kliniky Fakultní nemocnice v Plzni Vladislav Třeška.
Pracovník Biomedicínského centra a Chirurgické kliniky Fakultní nemocnice v Plzni Václav Liška odhadl cestu k prvnímu pacientovi na deset až patnáct let.
Připomněl, že v celém Česku je ročně nově diagnostikováno tři až pět tisíc případů primárních karcinomů jater. V Plzeňském kraji počty dlouhodobě přesahují celorepublikový průměr.
„Na vině bude zřejmě více faktorů,“ doplnil lékař chirurgické kliniky Tomáš Skalický. Na klinice ročně provedou 80 až 100 operací rakovinných nádorů jater. Operovat se dá ale pouze 25 procent pacientů s nádory jater, z nich dlouhodobě přežívá 60 procent.
Ostatní případy se operovat nedají, protože pacienti k lékaři dorazí pozdě. Díky umělým játrům by mělo více pacientů naději na vyléčení.
„Cílem je zvýšit procento lidí, kteří budou moci podstoupit transplantaci. Další výhodou je, že pacienti nebudou muset po transplantaci podstupovat imunosupresivní léčbu, s jejíž pomocí se zabrání reakci imunitního systému proti transplantátu,“ popsal Liška.
Problémem totiž je, že imunosuprese podporuje růst rakovinného nádoru. Transplantace tedy většině pacientů s nádory jater k vyléčení nepomůže. Umělá játra by to mohla změnit.
Proces začíná tím, že se játra prasete vyříznou, na cévy vedoucí z orgánu se připevní hadičky. Těmi se do jater vhání perfúzními pumpami i několik hodin roztok. Ten postupně odstraní původní jaterní buňky.
„Vzniklý skelet neboli scaffold zbavený jaterních buněk osídlíme buňkami příjemce,“ vysvětlil Liška. Tím by se vytvořil funkční orgán a pak by se přesunul do těla nemocného.
„Člověk by s nimi měl přežít léta až desítky let. Zkrátka jako když transplantujeme ledviny, játra či srdce,“ doplnil Liška.
Největším problémem při vzniku umělých jater podle Lišky bude donutit lidské buňky, aby se usídlily tam, kde mají své místo. „Aby například buňka cévní stěny seděla v cévní stěně, aby jaterní buňka seděla v jaterním lalůčku a neseděla v cévě,“ podotkl Liška.
Tyto buňky vzniknou tak, že se nejdříve pacientovi odebere kostní dřeň nebo krev a z tohoto materiálu se kultivují jednotlivé druhy buněk.
Odborníci nyní problém neřeší na úrovni celých prasečích jater, ale jen na části o velikosti zhruba pět krát pět milimetrů.
