Kdy se vám v hlavě zrodila myšlenka založit hospodu?
To bylo ještě za totáče, kdy jsem mezi lety 1984 až 1988 studoval Vysokou školu zemědělskou v Praze. Tehdy jsem tam poznal kouzlo staropražských hospůdek, které byly pořád ještě krásné. To kouzlo tam pořád ještě bylo. Navíc když si tam lidé dali pár piv, vzpomínali na staré dobré časy.
Kdy a jak se objevila myšlenka na Švejk restaurant?
V roce 1995 jsme se s bratrancem mojí manželky rozhodli, že založíme řetězec českých restaurací. Po sametové revoluci do České republiky pronikly všechny možné restaurace ze západu, například francouzské, italské, které se tady snažily nějakým způsobem navozovat atmosféru západního světa. Takové restaurace se hodily spíš pro Prahu, ale v regionech se moc nechytily. My jsme šli cestou restaurace pro každého s klasickou českou dobrou kuchyní a dobrým pivkem. Začínali jsme v Plzni v bývalém Svazáčku, a to od 30. listopadu 1996, takže letos v listopadu to bude právě 30 let.
Švejk slaví kulatiny novým pivem. V Plzni ho chmelili vnuci Haška i Lady |
A potom přibývaly další provozované formou franšízy? Kolik jich vzniklo celkem?
Přibývaly další a další restaurace. Rok 2005 znamenal vrchol, tehdy bylo na trhu 40 Švejk restaurantů. My jsme ale provozovali stále jen jednu. Nejdříve hypoteční krize a následně covid pak přinesly zánik některých Švejk restaurantů, těch je dnes na trhu 27.
Dnes provozujete dva Švejk restauranty. Kromě bývalého Svazáčku je váš Švejk restaurant i v Nepomuku na náměstí. Proč jste zamířili na jižní Plzeňsko?
Nepomuk přibyl roce 2002, tedy sedm let poté, co jsme začali. Koupili jsme tamější velký areál, kde je i bývalý divadelní sál. Zřídili jsme tam franšízingové školicí zařízení a druhý Švejk restaurant, který provozujeme.
Proč podnikání formou franšízy?
Franšíza je velmi zajímavý ekonomický model. Když se člověku podaří vymyslet jednu dobrou věc a stokrát ji zopakuje, stokrát vydělá.
Protože franšízanty je třeba kontrolovat, jestli dodržují vámi nastavená pravidla, jak Švejk restaurant provozovat, bylo nutné někdy zasáhnout a některé provozovatele umravnit?
Někdy si to provozovatelé usnadní a je třeba je upozornit, ale není to časté, protože pravidla jsou nastavená tak, že když je nebudu dodržovat, jdou sami proti sobě. Snižují totiž kvalitu té restaurace, ničí její příběh. Většinou tedy pravidla dodržují.
K restauraci jste přidali ještě rodinnou farmu na Plzeňsku. Je spojení zemědělského podnikání a restaurací výhodné?
Výhodou je synergický efekt. Chováme zvířata, která potom zabijeme a veškeré maso spotřebováváme v našich restauracích.
Myslíte tím všech 27 Švejk restaurantů?
To ne, protože jsme malí zemědělští podnikatelé, takže zásobujeme jen svoje čtyři restaurace. Kromě dvou Švejk restaurantů máme dvě další plzeňské restaurace. Bandasku, kde čepujeme pivo z vlastního pivovaru Zlatá kráva, provozujeme také restauraci Měšťanská beseda v Plzni.
Kavárna v plzeňské Besedě má nového provozovatele, sází na originální kuchyni |
V roce 2024 jste si pronajali kavárnu Měšťanské besedy v Plzni a přejmenovali ji na Besedu 1901. Jednalo se o nový směr vašeho gastronomického podnikání. Co vás vedlo k tomu, že jste si Besedu pronajali?
Beseda byl dlouhodobě takový zakletý podnik, kam lidé moc nechodili. Využili jsme tedy příležitosti a pronajali si ji. Máme totiž rádi historii, líbil se nám ten prostor, Beseda se zkrátka hodí k našemu naturelu a k našemu stylu. Jsme rádi, že jsme tam přilákali další návštěvníky.
Poté, co přišla nová vláda ANO, SPD a Motoristů, zavádí znovu elektronickou evidenci tržeb EET. Důvodem je podle jejich vyjádření narovnat podnikatelské prostředí a omezit daňové úniky. Je to potřeba?
V Česku existuje nějaký daňový systém, který by všichni měli dodržovat. EET beru jako něco navíc, nějaký controlling. Podle mě je to z 90 procent zbytečné, protože v našich restauracích 90 procent lidí platí kartou, takže přehled je v podstatě dokonalý i bez EET. Navíc je v restauraci spousta zaměstnanců a těžko mohou vznikat nějaké podvody. Pokud je důvodem narovnat podnikatelské prostředí, musí se to týkat všech podnikatelů a ne jen restaurací. Už se to jednou nestalo, netýkalo se to všech podnikatelů. Uvidíme, jestli se to samé nestane znovu.
V České republice je krásná příroda, památky. Využívá Česko dostatečně svých krás a předností k tomu, aby přilákalo dostatek turistů do rezervací, restaurací, zoo, na zámky i jinam? Jde mi o zhodnocení propagace naší země.
První, co se připomene, když se někde prezentuje Česká republika, jsou památky a rezervace UNESCO. Tam je potom narváno. Domnívám se, že ministerstvo pro místní rozvoj by mělo propagaci nastavit tak, aby udělalo hlavní tahák z celé České republiky a ne jen z její malé části. Když je hustota památek a historických zajímavostí po České republice tak obrovská, je třeba udělat tahák z celého území. Aby to nebylo jako dnes, kdy někde se lidé téměř ušlapou a jinde nejsou turisté vůbec. Restauratéři, hoteliéři a další podnikatelé by to určitě ocenili.
 |
V gastronomii se stále mluví o nedostatku zaměstnanců. Trpíte i vy nedostatkem zaměstnanců?
Ano. I my, stejně jako ostatní restauratéři, máme nedostatek zaměstnanců.
Čím to je, že nejsou lidé?
Kde by mohli pracovat dva lidé, dělají čtyři. To je jeden z důvodů. Produktivita práce některých lidí je nízká. Když se podíváme kolem sebe, třeba když jdeme po ulici, 15 z 20 lidí si hraje s telefonem a ti samí lidé si hrají s telefony i v práci. To není dobře. Restauratéři by měli své zaměstnance lépe kontrolovat. Faktorů, které ovlivňují rozvoj, je ale víc. Hlavním důvodem nedostatku zaměstnanců je to, že se v České republice vytvořila spousta pracovních míst, která nepatří do výrobní sféry, nepatří ani do sféry služeb. Narostl například počet úřednických míst, kde lidé něco řeší a produkce a přínos pro společnost je nulový.
Mnoho podnikatelů dnes řeší to, že nemají svoji firmu komu předat. To není váš případ. Váš syn se do vedení firmy výrazně zapojuje. Máte nějaký návod, jak následující generaci přesvědčit, že by měla pokračovat v rodičovském díle?
Odmalička brát dětem z ruky telefon a bránit jim, aby si s ním hráli. Je třeba, aby děti odmalička pracovaly. Můj tatínek říká, že žádná práce ještě nikomu neublížila. S tím souhlasím. Když se děti budou rozmazlovat, tak jednoho dne tátovi řeknou, já tvou firmu nepotřebuji, protože si vydělám v nějakým korporátu 100 tisíc, což mi stačí.
