„Kdyby mi někdo před 20 lety řekl, že dnes bude mezi námi tolik lidí, kteří se narodili v jiném těle než by si přáli, asi bych jim nevěřil,“ přiznává.
Jste terapeut, pracujete i s dětmi a mládeží. Co dnes tyto věkové skupiny trápí?
Jedné skupině říkám překroužkované děti. Jejich rodiče si myslí, že čím víc zájmů mají, tím je to pro ně lepší. Příkladem je dítě, které v pondělí chodí do hudebky, v úterý na výtvarku, ve středu na volejbal, trénink má i v pátek, v sobotu nejede rodina na chalupu relaxovat, což je také důležité, ale všichni musí jet do Loun na zápas dítěte. A výsledek? Tatínek je nervozní, že si celý den nemůže dát pivo. Maminka, že nemůže být na zahrádce. Ale oba si říkají, pro děti to uděláme, protože je máme rádi. Pak se ale nemohou divit, že se kumulují stresy. Každý člověk včetně dospělého si totiž občas potřebuje říci, že mu všichni a všechno může vlézt na záda. Je zkrátka důležité vyšetřit si alespoň půlden nebo den v týdnu pro sebe.
Každý z lidí, kteří ke mně přicházejí kvůli změně pohlaví, má jiné pohnutky, jinou historii, jiné pocity, jedno ale mají společné. Není jim lehko, není jim dobře, po něčem touží.
