Jednatřicetiletá žena, která své trauma ze znásilnění řešila alkoholem, skončila na plzeňské protialkoholní stanici několikrát. Sazbu za pobyt, tehdy ve výši 4 300 korun, ani v jednom případě neuhradila. Podepsala ale uznání dluhu, jehož součástí byla rozhodčí doložka a navíc zajišťovací směnka.
Dlužná částka se pak se všemi úroky a náklady za rozhodčí řízení a za exekuce vyšplhala na 106 tisíc korun.
V červnu Okresní soud Plzeň-město rozhodl, že žena musí zaplatit pouze částku za samotný pobyt. K pardubickému okresnímu soudu byly zároveň podány návrhy na zastavení exekucí rozdělených do čtyř samostatných řízení. V jednom případě soud v červnu návrh přijal. Zbylé tři přijal nyní.
ČTĚTE TAKÉ |
Plzeňská protialkoholní stanice předávala dluhy po svých klientech Plzeňskému inkasnímu družstvu, o nich pak rozhodoval výhradně rozhodce Michal Štekl. Soud mu nyní uložil zaplatit náklady řízení.
Advokátka Kristýna Dolejšová Kabelová, která ženu zastupuje, upozornila, že se jedná o precedentní rozhodnutí. „Krajský soud v Hradci Králové argumentoval tím, že rozhodce Michal Štekl je ekonomicky závislý na věřiteli a z tohoto důvodu je vlastní rozhodčí smlouva nicotná. Rozhodce tedy nikdy neměl pravomoc rozhodčí nález vydat,“ vysvětluje Dolejšová Kabelová a dodává, že touto logikou by měly být nahlíženy i ostatní rozhodčí nálezy jím vydané a týkající se stejného věřitele.
Podle společnosti Člověk v tísni mohl od roku 2011 rozhodčích nálezů vydat až tisíc pět set. „Při všech sporech jsem se snažit vést ke smírnému řešení,“ hájí se Štekl a dodává, že k vydání rozhodčího nálezu mohlo dojít například v případech, kdy dlužník nevedl úplně běžný život. Konkrétní případ komentovat nechce s ohledem na povinnost mlčenlivosti. Zároveň odmítá, že by byl podjatý, s Plzeňským inkasním družstvem jej prý nepojí žádné vazby.
Dle vyjádření humanitární společnosti Člověk v tísni je verdikt soudu přelomový a může v budoucnu výrazně dlužníkům pomoci. „Chceme se pokusit sehnat co nejvíc dlužníků, celý proces na zastavení exekucí by se tímto verdiktem měl výrazně zjednodušit,“ říká Vlastimila Feistingerová, dluhová poradkyně společnosti Člověk v tísni, která poměry na plzeňské záchytce dlouhodobě kritizuje.
Terčem kritiky je především způsob, jakým se až do loňského roku vymáhaly dluhy za neuhrazení pobytu na záchytné stanici. Pokud člověk neuhradil částku na místě, podepisoval uznání dluhu, jehož součástí byla rozhodčí doložka a navíc zajišťovací směnka.
„Tento způsob se využívá u těch nejhorších spotřebitelských nebo úvěrových společností,“ upozornila již dříve Feistingerová. Spor o případný dluh neřeší soud, ale rozhodce v rámci rozhodčího řízení. A zatímco poplatek soudu by činil zhruba tisíc korun, odměna rozhodce je přibližně pětinásobná.
„Teď je pro nás klíčové, že soud řekl, že rozhodčí doložka je neplatná a že rozhodčí nález je v rozporu s dobrými mravy a veřejným pořádkem,“ vyzdvihuje Dolejšová Kabelová.
Provozovatelem záchytky je kraj prostřednictvím firmy Městská poliklinika Plzeň v čele s Pavlem Cinkem. Ten zároveň vlastní advokátní kancelář, která dluhy po klientech vymáhá.
Vymáhání dluhů za hospitalizaci kritizovalo již dříve také hejtmanství. Od letošního roku se kvůli tomu měly přestat podepisovat směnky a rozhodčí doložky. Podle radní pro zdravotnictví Mileny Stárkové ale kraj nemá žádnou možnost, jak to ověřit.
Žádnou informaci o tom, že by se pokračovalo v zavedené praxi, ale nemá. „Máme informace jen od provozovatele,“ krčí však rameny Stárková.
