Z Grubergu, malé osady s několika chalupami, nezbylo do dnešních dnů nic. Na místě jsou jen parkoviště pro turisty Slunečná a dva záchranářské heliporty. Místem prochází Šumavská magistrála, což je oblíbená cyklotrasa, a z parkoviště se také vychází na pěší tůry k Prášilskému jezeru a na Poledník.
Den před koncem války tu ale přišlo o život jedenadvacet mladých Němců, kteří byli rozhodnuti pod vlivem fanatické propagandy bojovat do posledního dechu.
„Je to skutečné memento války, připomínka, že se zabíjelo do posledních dní. Navíc příběh Grubergu ilustruje i poválečné dějiny. Oblast byla 40 let nepřístupná a nikdo už ani nevěděl, že tu byli pochovaní vojáci. Jejich těla byla vyzvednuta až v 90. letech,“ vysvětluje spoluautor pomníku, plzeňský publicista Zdeněk Roučka.
Obnovený památník v šumavském Zhůří připomíná krvavé boje na konci války |
Ten v roce 2000 inicioval vybudování pomníku bitvy na Zhůří, která se odehrála den před tragédií v Grubergu. Pomník na malebném místě u kapličky na bývalém Zhůří nedaleko Javorné navštěvují každoročně tisíce lidí a Roučka doufá, že právě tak to bude nyní na Slunečné.
Poslední dny války
Co se vlastně na Šumavě v posledních dnech války událo? Vojáci 90. pěší divize měli za úkol vyčistit do 6. dubna Železnorudsko, aby zajistili bezpečný průjezd jednotkám, které Američané plánovali vyslat na Prahu. Kavaleristům, kteří divizi zajišťovali průzkum bojem, se přezdívalo Pattonovi duchové.
Do Železné Rudy vjeli 1. května 1945 a do druhého dne ovládli celý strategický prostor Železnorudského průsmyku. Američanům se vzdávaly tisíce Němců, přesto narazili na několika místech na odpor a svedli několik bojů především s mladými kadety a zfanatizovanými členy Hitlerjugend, především u Zhůří, kde padli do léčky a přišli o deset spolubojovníků.
Pouhý den před podpisem bezpodmínečné kapitulace Německa v Remeši - 6. května - postupovali od Prášil k osadě Gruberg (Hrubá), kterou tvořilo dvanáct chalup a několik stodol. U prvních domů Američany přivítala střelba. Ti se stáhli a zaútočili ze dvou stran. V drsném boji bylo šest vojáků 90. divize zraněno, z toho dva těžce. Na německé straně bylo 11 mrtvých během boje, dalších deset zraněných Američané nechali zemřít nebo pobili, když se jim podařilo vniknout do obydlí, kde se Němci zabarikádovali.
Ustupovat agresorům se nevyplácí, řekl Pavel v Plzni. Belgický král připomněl Havla |
V následujících dnech místní Němci mrtvé kadety pohřbili. Většině z oněch 21 vojáků bylo mezi 20 a 24 lety. Hroby s dřevěnými kříži a německými helmami nechali později noví čeští správci území srovnat se zemí. Po odsunu německého obyvatelstva a vzniku železné opony spadlo území do nového vojenského újezdu Dobrá voda. V něm byly původní vesnice a osady zničeny.
Až po pádu komunistického režimu byly v srpnu 1994 ostatky pochovaných vojáků exhumovány za přítomnosti členů Komise pro německé válečné hroby. Místo původního pohřebiště určil jeden z rodáků.
Z hloubky asi jednoho metru dělníci vykopali ostatky 19 z 21 mužů (dva se nalézt nepodařilo), kteří byli pochováni bez rakví. Nyní jsou pohřbeni ve vojenské části hřbitova v Mariánských Lázních.
„Objevilo se svědectví německých rodáků, podle nichž údajně měli deset zraněných junkerů Američané zmasakrovat v rozrušení nebo ze msty po ztrátě na Zhůří. Že je podřezali černošští vojáci, jejichž běsnění zastavil až zásah bělošského důstojníka,“ říká publicista Zdeněk Roučka.
Před 80 lety vstoupila při osvobozování americká vojska u Aše poprvé na české území |
„Mohl to ale být záměr - udělat z fanaticky bojujících junkerů hrdinné oběti a z Američanů, navíc ‚podřadné černé pleti‘, drsné vrahy. Dům, kde se svědci měli skrývat, je od místa masakru dost vzdálen a jen těžko mohli slyšet, co se tam dělo. Navíc černoši byli vzhledem k tehdejší segregaci spíše v týlových útvarech než v bojových, takže ta historka nezní moc pravděpodobně,“ dodává Zdeněk Roučka.
Před válkou nejsme chráněni navždy, řekl Pavel
Podle prezidenta Petra Pavla je důležité si tohle připomínat i v souvislosti s tím, co dnes vidíme kolem sebe, kolik konfliktů po světě probíhá. „Nemůžeme si namlouvat, že bychom jednou provždy byli uchráněni hrůzy války. Je dobré si připomínat, co k ní vedlo, protože mnoho z toho, co se dělo ve 30. Letech, se děje i dnes. A když nebudeme dostatečně pozorní , když na signály nebudeme reagovat včas, tak se pak naše děti nebo vnuci budou možná divit, jak je možné, že jsme to neviděli přicházet. Stejně jako se dnes divíme my, když se díváme na 30. léta a říkáme si, jak je možné, že to tehdy neviděli,“ konstatoval Pavel.
„Zároveň si musíme připomínat události, jako byla tato. Je svým způsobem absurdní, protože do konce války bylo pár dní. Bylo jasné, že Německo prohrálo, a přesto byli lidé ještě natolik zfanatizovaní, že byli schopni se navzájem zabíjet, a možná ani nevěděli proč,“ řekl prezident Pavel.
Ten přijel v deštivém počasí s doprovodem na motorce, zúčastnil se krátce i programu Dne svobody na Zhůří a pak odhaloval pomník na Grubergu. Podle svých slov neměl s jízdou v dešti problém, protože něco takového zažil už mnohokrát. Pokračovat hodlal na Lipno a podle počasí počítal ještě s další projížďkou po Šumavě.
