Jste propagátorkou toho, aby si žena mohla vybrat způsob i místo porodu. Proč je to důležité?
Já zastávám názor, že žena má právo vybrat si místo, kde bude rodit. Je totiž nezbytné, aby se při porodu cítila dobře, komfortně, v bezpečí, pak může porod dobře probíhat. To je moje zkušenost z praxe.
Je to pro některé ženy hodně stresující, když rodí mimo domov, třeba ve velké porodnici?
Pro některé ano. Některé ženy mají za sebou třeba špatné zkušenosti z dětství, které si odnesly z nemocnice. Říká se tomu syndrom bílého pláště, tedy strach, když vidí lékaře. U těchto žen se někdy stane, že jsou v takovém stresu, že porod neběží dobře.
Není to tedy jen o prostředí porodnice, kde některá žena nikdy nebyla, ale bojí se lékařů obecně? Tak jako se spousta lidí bojí jít třeba k zubaři nebo na odběr krve?
Ano. A navíc narůstá počet žen, které chtějí rozhodovat samy o sobě, nechtějí, aby za ně během porodu rozhodoval někdo jiný, což se někdy děje. Často se bojí separace od dítěte.
Zlepšuje se vztah porodníků v nemocnicích a soukromých porodních asistentek? Když se některých ptám, odpovídají, že porodníci se snaží. Je to i vaše zkušenost?
Také si myslím, že se vztah do určité míry zlepšuje. Určitě narostl počet porodnic, které spolupracují s komunitními porodními asistentkami. Funguje to tak, že porodní asistentky pracují samostatně, pečují o ženu během těhotenství a pak ji doprovázejí i do porodnice, se kterou mají smlouvu. Mohou tedy být i u porodu a pak o ženu pečují i v šestinedělí, což je ten nejlepší způsob poskytování péče. I z výzkumů vyplývá, že kontinuální péče porodní asistentky má nejlepší výsledky a považuje se za nejefektivnější, bezpečnou a i ekonomicky výhodnou metodu.
Zvyšuje se počet porodních asistentek, které pracují v soukromí? Ptám se i proto, že v České republice byla v uplynulých desetiletích atmosféra taková, že porodníci v nemocnicích neměli k porodním asistentkám úplně kladný vztah. Naopak to někdy platilo také.
Někde to ještě přetrvává, ale třeba na Moravě se nemocnice hodně otevřely a spolupracujících porodnic je tam nejvíc. Podle mě to vyplývá i ze snahy menších porodnic získat klientky. Lékaři totiž zjistili, že soukromá porodní asistentka jim je může přivést.
Myslíte to tak, že když s porodními asistentkami navážou dlouhodobou spolupráci, mají o klientky postaráno?
Ano a že porodnice, kterým kvůli malému počtu porodů hrozí zavření, mohou nalákat budoucí maminky právě prostřednictvím spolupracujících soukromých porodních asistentek. Zjistili, že pokud porodní asistentka péči poskytuje kvalitně, není to nic špatného a nedějí se věci, kterých se lékaři obávali, tedy že bude víc komplikací a že péče nebude kvalitní.
A když si tuto dlouhodobou péči doprovázení porodní asistentkou, tento nadstandard, je některá žena ochotná zaplatit, proč jí to neumožnit? Je to tak?
Je to tak, ale na druhou stranu zrovna v Plzeňském kraji je samostatných porodních asistentek hodně málo.
Platí pravidlo, kde je jich málo, tam je málo i spolupracujících nemocnic?
Nevím, jestli je to úplně přímá úměra, ale je to i otázka nabídky a poptávky. Když chci soukromou porodní asistentku dělat, musím mít spolupracující porodnici. Na druhou stranu, když si nemocnice nemůže z porodních asistentek vybrat, tak je to také těžké. Je to začarovaný kruh.
Kateřina Ratislavová
|
V zahraničí existují porodní domy, myslíte si, že se k nim ve větším měřítku v České republice dopracujeme?
Doufám, že ano, ale je to trnitá cesta. V minulých letech totiž vznikla velká iniciativa porodních asistentek za porodní domy, byla podpořená i profesními organizacemi porodních asistentek, byl vytvářený tlak na ministerstvo zdravotnictví, aby vznik porodních domů umožnilo. Jednalo by se o prostory, kde by ženy mohly rodit v domácím prostředí, ale bezpečně a s odbornou pomocí.
Je podmínkou, aby byly blízko nemocnice, které by v případě komplikací ihned pomohly?
Tato podmínka tam byla a organizátoři iniciativy ji byli schopní splnit, ale žádost byla zamítnuta a myšlence nebyla věnovaná moc velká pozornost.
Přitom v Rakousku či Německu tyto instituce fungují.
Přesně tak, fungují tam už léta, my jsme se už v 90. letech v těchto zemích byli dívat na to, jak tam porodní domy fungují, seznámili jsme se i s tamní péčí porodních asistentek.
A jak tam vypadá porodní dům? Je to hotel?
Vypadá různě, je to třeba i vila, kde jsou porodnické pokoje, ale i poradny, kam mohou ženy docházet na předporodní kurzy. Je tam většinou tým porodních asistentek, které péči zajišťují. Většinou mají v týmu lékaře, který by jim zajistil odbornou pomoc, když by byla potřeba. Navíc v případě komplikací mají možnost ženy rychle dopravit do porodnice.
I v České republice jsou ženy, které by nešly rodit do porodnice a rodí doma. A už se stalo, že některé děti při domácích porodech zemřely. O těchto případech se hodně psalo. Jednalo se podle vás o jakousi propagandu proti porodním asistentkám?
Porod není nikdy úplně bezpečná záležitost, děti umírají nejen doma, ale i v porodnici, o tom se ale vůbec nepíše. Mě to vždy přijde hodně lidově řečeno nafouknuté a většinou porodní asistentku žaluje nějaká nemocnice a ne rodiče. Jisté ale je, že smrt dítěte je vždycky smutná událost a je těžké říci, zda by se úmrtí zabránilo, kdyby žena rodila jinde.
Protože dětská úmrtnost je s porodem spojená?
Protože největší část perinatální úmrtnosti, za což se považuje období těsně před porodem, při vlastním porodu a těsně po porodu, tvoří porody mrtvých dětí. Když se dítě narodí živé, lékaři ho většinou zachrání, ale porod je prostě složitá záležitost. Já poskytuji psychologickou pomoc rodinám po perinatální ztrátě dítěte, a většině žen, které jsem měla v péči, zemřelo dítě v porodnici nebo než se tam dostaly.
Takže jste neměla v péči ani jednu ženu, které zemřelo dítě doma při domácím porodu?
Ani jednu, ale na druhou stranu je to i proto, že je jich tak strašně málo.
Kolika ženám v České republice zemře ročně dítě při porodu?
Je to okolo 400 žen, kterým zemře dítě před porodem nebo při porodu.
Co je nejčastějším důvodem? Je to lékařský zákrok jako každý jiný, který má svá rizika?
Při porodu hraje roli spousta faktorů a u 50 procent úmrtí se příčina vůbec nezjistí. Ve zbylých 50 procentech hrají roli třeba pupečníkové nebo placentární komplikace. Plod může zemřít v těhotenství a když žena přijde do porodnice, už nejsou slyšet ozvy dítěte.
Je nějaká univerzální rada, díky které by méně dětí umíralo? Co třeba kouření, alkohol?
Tyto rizikové faktory mají také svůj vliv, většinou se ale úmrtí nedá předvídat, ovlivnit. Celosvětově se přemýšlí nad tím, jak snížit, jak se říká, mrtvorozenost a nedaří se to. Je to stále zhruba stejné.
Ale v Česku jsme na tom dobře, nebo ne?
Jsme na tom dobře i díky tomu, že je tu kvalitní předporodní těhotenská péče, máme dobrý zdravotní systém, dobrou výživu, to vše se na výsledcích podílí.
