„Jedna domácnost spotřebuje za rok v průměru 20 GJ tepla a Plzeňská teplárenská zásobuje teplem a teplou vodou 56 tisíc domácností. Když vezmu například letní provoz, kdy potřebujeme zhruba 30 megawatt (MW) pro celou Plzeň, zásobili bychom teplou vodou třetinu plzeňských domácností neboli 18 tisíc domácností by jelo v létě na energii z odpadní vody,“ popsal generální ředitel Plzeňské teplárenské (PT) Václav Pašek.
Zařízení by zřejmě musela PT vybudovat na své náklady, protože vodárna musí v nejbližším období investovat stovky milionů hlavně do splnění limitů odpadních vod daných Evropskou unií.
Projekt je postavený na tom, že když se například člověk sprchuje, používá teplou vodou a tato voda ze sprchy nebo z vany putuje do ČOV plzeňské vodárny. Voda má v průběhu roku teplotu mezi 12 a 20 stupni a vybudované zařízení by ji s pomocí tepelného čerpadla umělo využít a vyrobit z ní teplo na úrovni 90 stupňů, které by se vracelo do distribuční tepelné soustavy PT.
Energie, která je zdarma
„Zatím jsme se s vodárnou nedomluvili,“ nastínil Pašek. Je mu ale jasné, jak by PT a případně Plzeňané ušetřili. „Kdyby mělo zařízení výkon 10 megawattů, ušetřili bychom ekvivalent energie vyráběné z uhlí, biomasy nebo plynu. Je to energie, která je zdarma,“ vysvětlil Pašek.
Provozní a technický ředitel vodárny Josef Máca uvedl, že firma společně s PT diskutovala možnosti využití tepla z odpadní vody před několika lety, kdy podnik teplárně dodal data o denních teplotách a průtocích odpadní vody na odtoku z ČOV.
„I v zimních měsících neklesá teplota odpadní vody na odtoku z ČOV pod 12 stupňů Celsia a průtoky jsou za bezdeštného období mezi 250 a 600 litrů za sekundu. Pro Plzeňskou teplárenskou byla tato data zajímavá a dále se jimi zabývala,“ uvedl Máca s tím, že vodárna nemůže zařízení budovat sama, protože nemá možnost, jak získané teplo dodat mimo areál ČOV.
Teplárna má knowhow, vodárna nevyužitou odpadní vodu
Vše podle něj komplikuje fakt, že v horizontu 10 až 15 let musí vodárna investovat vyšší stovky milionů, aby splnila parametry nově schválené Směrnice EU o čištění městských odpadních vod.
„Proto budeme investiční prostředky směřovat spíše do technologií, které zajistí vyšší účinnost odstranění sloučenin dusíku a takzvaných mikropolutantů, kam patří například mikroplasty, pesticidy či zbytky antibiotik a hormonů z vyčištěných odpadních vod,“ popsal Máca.
Podle Paška je jedinou možností společná cesta. „My máme roury, my máme knowhow, máme poměrně zajímavý kapitál a oni mají zatím nevyužitou odpadní vodu a prostor, kde se dá zařízení postavit,“ uvedl Pašek.
Variant, jak společně zařízení budovat, je podle Paška několik. Jednu z nich popsal tak, že PT postaví na pozemcích vodárny zařízení z vlastních prostředků a o profit se budou obě firmy dělit. „Jednalo by se o investici za 400 až 500 milionů korun, ale návratnost je rozumná, asi do deseti let. Myslím, že by se na akci dala sehnat i dotace,“ sdělil Pašek.
Máca uvedl, že vodárna nemá v současné chvíli k případné stavbě podrobné informace. Je podle něj ale jisté, že pro realizaci stavby bude zapotřebí dořešit mnoho detailů včetně prostorových nároků, nároků na kapacitu přípojky elektrické energie ČOV, napojení na síť Plzeňské teplárenské a podobně.
ČOV je díky bioplynu tepelně soběstačná
Jisté je podle Mácy i to, že ČOV již od svého spuštění v roce 1996 využívá hodně efektivně chemickou energii, kterou obsahují organické látky obsažené v přitékajících odpadních vodách. „V takzvaných vyhnívacích nádržích se zpracovává primární a přebytečný aktivovaný kal a z organických látek obsažených v těchto kalech dokáží specializované anaerobní bakterie vyrobit bioplyn, který obsahuje přibližně 62 procent energeticky bohatého metanu,“ vysvětlil Máca.
Spálením bioplynu v kogeneračních jednotkách se vyrobí takové množství tepelné a elektrické energie, že ČOV je tepelně celý rok soběstačná a blíží se i k elektrické soběstačnosti.
„V tomto roce se navíc na střechách provozních budov ČOV spouští fotovoltaická elektrárna a předpokládáme, že za rok 2025 vyrobíme ještě o dvě procenta více elektrické energie, než kolik potřebujeme. I díky této efektivitě může vodárna držet výši stočného v Plzni na jedné z nejnižších úrovní v rámci České republiky,“ sdělil Máca.
Podle webu pravdaovode.cz, který sestavil tabulku 300 měst, patří plzeňská vodárna u stočného s cenou 42,76 korun za metr krychlový vody mezi tři nejlevnější města v ČR, a to s Krnovem a Klatovy.
