Zvířecí záchranář zachránil čerstvě vylíhlé a zatoulané mládě s poraněným pravým okem loni 10. června. Pobíhalo bez matky a sourozenců po chodníku v centru Plzně ve Veleslavínově ulici.
„V tu dobu jsme ještě nevěděli, zda je to samička nebo samec, ale Hanina mu začala podle bílé špičky zobáku říkat Bílý tesák. A protože jméno bylo dlouhé, po několika týdnech společného soužití mu začala říkat jen Tesák. Časem se i potvrdilo, že se nepletla a je to opravdu samec,“ vypráví zvířecí záchranář Karel Makoň o své dceři, která mu často se zvířaty v nouzi pomáhá.
Tesák rostl jako z vody a společně s Vildou, husou velkou, a druhým kachním samcem Robinem, které Hanina rovněž odchovala, trávili všichni tři čas ve společné voliéře pro vodní ptáky.
Pak se však začalo blížit jaro a Robin nešťastně zamilovaný do Vildy začal před Tesákem svoji lásku chránit. „A tak občas létalo peří. Rozhodli jsme se proto, že Tesáka v únoru vrátíme zpět do volné přírody a dáme mu tak svobodu,“ pokračuje Makoň.
Kachního samce odvezli na řeku Berounku pod jez u bývalé Bukovecké papírny. Poté, co se s ním Hanina rozloučila, dostal ornitologický kroužek a mohl pádit vstříc novému dobrodružství.
Jenže na svobodu se mu moc nechtělo. „Hanina mu dala poslední pusu a leť. A ono nic. Tak ho posadila na zem a počkala, až sám vleze do vody a zmizí v dáli. No a ono zase nic. Voda a potrava byly sice fajn, ale vypadal, jako kdyby říkal: hlavně mě tu nenechávejte,“ popisoval Makoň.
Když Hanina odběhla na druhý břeh a nebyla chvilku vidět, bylo to pro Tesáka katastrofou. Okamžitě vylezl z vody, v očích strach a děs a hned hledal svoji zvířecí mámu. Výpravu za svobodou tedy odpískali. Ptáka naložili do auta a odjeli s ním zpátky do záchranné stanice.
