„V Plzni dosud stojí podivný památník československo-sovětského přátelství, který mimo jiné oslavuje ostudnou smlouvu z roku 1943 symbolizující cestu novodobého českého státu do kremelské náruče,“ argumentuje historik v deníku Forum24 s odkazem na to, že na dnešní Ukrajině, statečně vzdorující ruské válečné mašinerii, se živě diskutuje o derusifikaci a dekolonizaci veřejného prostoru, z něhož postupně mizejí zejména ty nejviditelnější atributy časů, kdy byla Ukrajina v područí brutálního sovětsko-ruského impéria.
Vedení města Plzně, které na začátku března podpořilo Ukrajinu tím, že ulici Sirkovou přejmenovala na Ukrajinskou, s památníkem hýbat nehodlá.
 |
„Odstraňování památníků ještě žádnou válku nevyhrálo. Jsme proti ruské agresi na Ukrajině. Z minulosti, byť i negativní, se však máme poučit, nikoliv před ní zavírat oči a vytěsňovat ji z našich vzpomínek,“ uvedl primátor města Pavel Šindelář.
Na podobné vlně je i ředitel Západočeské galerie v Plzni Roman Musil. „Vede to potom ke strhávání mariánského sloupu nebo sochy generála Radeckého na Malostranském náměstí, protože se z těchto děl staly symboly, jejich obsah byl ale jiný. Mariánský sloup nebyl nikterak spojený s Habsburky, ale byla to úlitba za morové rány v období baroka,“ poznamenal Musil.
Jak uvádí Hlaváček, Smlouva o přátelství, vzájemné pomoci a poválečné spolupráci mezi Československem a Svazem sovětských socialistických republik, jak zní úplný název tohoto dokumentu, byla podepsána 12. prosince 1943 v Moskvě za účasti J. V. Stalina a Edvarda Beneše, přičemž formálně byli jejími signatáři neblaze proslulý lidový komisař zahraničních věcí Vjačeslav Molotov a československý velvyslanec v Moskvě Zdeněk Fierlinger, prosovětský vlastizrádce.
Fakta:Památník československo-sovětského přátelství v Plzni vznikl podle informací webu socharstvi.info v roce 1976. Podíleli se na něm tři autoři –- sochař Rudolf Svoboda a architekti Miloslav Sýkora a Vladimír Belšán. Materiálem je bronz. Na sloupu vedle sochy dívky, je vpředu nápis: Československo-sovětská / Smlouva 1943 / květen 1945, na sloupu vzadu je Sokolovo Buzuluk Plzeň Sverdlovsk. Památník byl koncipován spolu s budovou Státní banky československé, dnes je zde Komerční banka. |
„Československo se tak samo vmanévrovalo do pozice sovětského satelitu, jímž také od roku 1945 po celou takzvanou třetí republiku opravdu a věrně bylo. Puč z února 1948 byl pouze symbolickým gestem začlenění poslušné československé gubernie do sovětsko-ruského impéria,“ uvedl na webu historik, který působí i na Západočeské univerzitě v Plzni a v roce 2014 získal společně s dalšími historiky v rámci Novinářské ceny 2013 čestné uznání za seriál článků k 75. výročí Mnichova.
„Plastika od Rudolfa Svobody je kvalitní, vychází z estetiky Expa 1958 v Bruselu,“ zhodnotil pomník Roman Musil. Upozornil i na to, že Svoboda vytvořil více soch ve veřejném prostoru po celé republice. Plastika je podle něj hodnocena velmi pozitivně i Pavlem Karousem, který stojí za projektem Vetřelci a volavky. Ten se zabývá uměním ve veřejném prostoru z období normalizace.
„Pomník se vztahuje k československo-sovětskému přátelství a je reliktem minulosti, ať se tedy kriticky interpretuje českými historiky. Ale udělat třeba anketu, jestli má být památník zbourán, nebo ne, to považuji za naprostý nesmysl. Navíc socha je velmi krotká. Kdyby tam nebyl nápis upozorňující na smlouvu z roku 1943, není tam nic, co by se vztahovalo k socialistickému realismu. Zkrátka není to socha maršála Koněva, který potlačoval v roce 1956 povstání v Maďarsku a měl na rukou krev,“ domnívá se Musil.
