Neformální společenství otužilců se schází jednou týdně na plzeňském Velkém Boleveckém rybníku. „Tam vznikl ten nápad. Chtěli jsme si otužování zpestřit a vylepšit, tak jsme si řekli, že se zkusíme pod vodu i potopit. A aby to bylo bezpečné, domluvili jsme si potápěče, který nám asistoval,“ vypráví Jiří Ulč, plzeňský elektrikář, který do chladné vody vlezl poprvé na podzim roku 2019.
Do Klíčova se vydali ve čtyřech. Podplavali asi sedmimetrový úsek mezi dvěma dírami v ledu, mezi nimi měli natažené lano.
„Led je teď bohužel slabý, takže jsme díry nevysekávali, protože by nás neudržel. Využili jsme ty, které tu byly. Možná je napoprvé lepší, když člověk ví, že by led při problémech dokázal prorazit a nadechnout se,“ uvažuje Jiří.
Potápění bez přístrojů, na pouhý nádech, se věnují na světě spousty lidí. Má mnoho disciplín a potápění pod ledem je jednou z nich. Jmenuje se ice freediving a množství informací o ní lze najít na internetu. Také Jiří Ulč přiznává, že se s přáteli právě tam inspirovali.
 |
Mají za sebou první pokus. Jaké to bylo? „Je to úžasný pocit. Když tam člověk jde, má trochu obavy, strach. Ale jakmile se vynoří, je to euforie z toho, že to dokázal. Vyplaví se adrenalin, cítil jsem se opravdu šťastnej. Hned bych si to zopakoval, ale napoprvé jsme to nechtěli přehánět. Člověk by neměl přeceňovat svoje síly,“ líčí.
Důležité podle něj bylo mít s sebou jako podporu vybaveného potápěče. Mohl jim jednak dát pod vodou nadýchnout kyslíku z přístroje nebo dovést člověka k díře v ledu. A i jeho zkušenosti byly důležité – poradil, jak je třeba se před ponorem pořádně rozdýchat, aby bylo v krvi dost kyslíku a člověk vydržel delší dobu, doporučil závaží, aby je vztlak nedržel nahoře u ledu.
Volba padla na klíčovský Lomeček právě proto, že to je unikátní a oblíbená potápěčská destinace. Ve stejnou dobu jako plzeňští otužilci tu byly dvě jiné malé skupiny potápěčů s klasickým vybavením.
Potopit hlavu je pro otužilce překonání určité hranice
Unikátní je zdejší podvodní kabina, údajně největší v Česku. A podvodní svět s uměle vysazenými jesetery, tolstolobiky, kapry, štikami a další rybí osádkou lze spatřit také suchou nohou z podvodní pozorovatelny v osmimetrové hloubce. Areál provozuje potápěčský klub a návštěvu je třeba sjednat se správcem.
„Pokud bude led, určitě to chceme zkusit znovu,“ je si jistý Jiří Ulč. Ten kdysi propadl otužování, protože mu to, jak sám říká, dělalo dobře. Ponor pod hladinu, navíc pod ledový příkrov, je podle něj nová dimenze. Potopit hlavu je podle jeho slov překonáním určité hranice.
„Do studené vody se chodí po kouscích, můžete po kotníky a vrátit se, do pasu, po krk, a pak je ponoření hlavy. Někdo z toho má obavy. Sám jsem se bál do doby, než jsem to udělal. Pak ten strach z člověka spadne. Ale je to rozhodně jiné než v létě. Jednak má člověk mnohem větší blok, a taky hlava velmi rychle prochládá. Třeba po 30 vteřinách už cítíte, že se v mozku začínají dít změny a není to úplně příjemné. Je to ale hlavně psychický tlak, člověk si musí posunout hranice v hlavě,“ říká Ulč.
V Lomečku strávili pod hladinou napoprvé 15 až 20 sekund. Světoví rekordmani dokážou pod vodou uplavat desítky metrů a vydržet bez nádechu dlouhé minuty, v ledové vodě se ale výkon rapidně snižuje.
Český freediver David Vencl se chystá v březnu překonat výkon multirekordmana Stiga Severinsena, který pod ledem v plavkách na nádech uplaval 76,2 metru. Vencl věří, že zlomí devadesátimetrovou hranici.
