Podle personální ředitelky společnosti Pilsen Steel Šárky Doubkové se ale nynější stav nedá srovnávat se situací v roce 2012.
"Je pravda, že v současné době musíme opatrně hospodařit s finančními prostředky, protože majitel jedná s investorem o dalším financování společnosti. Připravuje se plánovaná celozávodní dovolená, ale to je standardní záležitost. A je pravda, že v některých provozech víceméně několik dní pracovníci mohli dostat náhradní práci. Ale že bychom neměli zakázky nebo neplatili energie, to pravda není, byli bychom už dávno odpojeni," sdělila Doubková.
Firma podle jejích slov jedná o provozním kapitálu. "Přibývá zakázek, a protože náš výrobní cyklus je v průměru čtyři až šest měsíců, dostaneme při běžné splatnosti peníze vložené do výroby zpět za pět až sedm měsíců. Jelikož financování není dořešeno, došlo k útlumu a nejedeme na plný plyn," vysvětlila.
Firma vyplácí podle informací MF DNES mzdy včas. To je zřejmě důkazem toho, že ruský majitel Igor Šamis a největší věřitel - ruská státní banka Vněšekonombank - chtějí hutě udržet. Banka se ale pravděpodobně snaží Šamise z firmy vymanévrovat.
"Jedna cesta je finančně Šamise vyhladovět a dospět ke konkurzu, což je špatná varianta, protože Vněšekonombank by pak nedostala zpátky 300 až 400 milionů korun, které do firmy investovala. Nyní se zřejmě hledá bezkonkurzní cesta formou dohody se Šamisem," popsal zdroj MF DNES, podle nějž je důležité, že z firmy zatím neutekli důležití technici připravující výrobu, kterých je kolem 120.
Hutě Pilsen Steel s více než osmi stovkami zaměstnanců jsou významným plzeňským zaměstnavatelem a také jedním z asi pěti světových producentů velkých a tvarově složitých odlitků a výkovků, jako jsou například klikové hřídele pro lodní motory.
Pilsen Steel dlužil věřitelům 4,5 miliardy korun
Letos 9. června uznal soudce splnění podstatných částí reorganizačního plánu, a firma tak po dvou letech přestala balancovat na hraně zániku. Svým věřitelům totiž dlužila 4,5 miliardy korun.
Reorganizaci umožnil především souhlas největšího věřitele, právě ruské Vněšekonombank. Z dluhů nakonec hutě zaplatily jen 50 milionů korun, takže se věřitelé dostali zhruba jen k procentu svých pohledávek. Mnoho menších věřitelů to cítilo jako křivdu.
Podle insolvenčního správce Michala Žižlavského, který připravoval oddlužení hutí, ale soud udělal jen to, co musel.
"Reorganizaci posvětili svým hlasováním věřitelé. Největším byla Vněšekonombank, která poskytla největší úvěr a silou svého hlasu byla strůjcem reorganizace," konstatoval Žižlavský.
Na otázku, zda je možné, aby by soud případně posvětil další reorganizaci a odpustil firmě znovu dluhy, odpověděl, že je to velmi nepravděpodobné.
