Když Andrea Luková hledala v Praze byt k pronajmutí, trvalo dlouho, než se mohla nastěhovat. Chtěla v něm totiž žít se svojí přítelkyní a to se některým majitelům nelíbilo. Ona zase nechtěla předstírat, že není lesba.
Andrea studuje na Západočeské univerzitě v Plzni antropologii a letos spoluorganizovala už druhý ročník třídenního festivalu LGBT komunity Pilsen Pride.
O prvním ročníku, který provázely protesty a nadávky odpůrců, natočila dokumentární snímek. Také proto, že Plzeň považuje za město, kde to ve věci homosexuálů „není v pohodě“.
Proč se Festival LGBT komunity koná jen v Plzni a v Praze?
Byly pokusy v Olomouci, v Liberci, v Brně, kde vlastně začínal Prague Pride, ale potom ho tam zakázali, proto se přesunul do Prahy. Třeba v Olomouci přišlo na festival asi čtyřicet lidí. Je otázka, jestli tam není zájem nebo to bylo špatnou propagací.
Jsou homosexuálové vnímáni veřejností lépe než dříve?
Tolerantní jsou lidé ve velkých městech, ale dokud to nedáte na odiv. Já žiji s přítelkyní a to je nejlépe vnímaná část LGBT komunity. Hůře přijímaní jsou bisexuálové, paradoxně je moc nepřijímá ani LGBT komunita, natož veřejnost. Gayové jsou na tom ještě hůř, vůči transgender skupině je negativní postoj veřejnosti hodně silný. Obecně se dá mluvit o toleranci obyvatel, ale o respektu vůbec ne. V Praze je paradoxně větší tlak vůči nám během Prague Pride. Ani v Plzni to není v pohodě. Myslím, že když přijde dvacet, třicet lidí protestovat, je to poměrně vysoké číslo.
V Praze odpůrci akce Prague Pride nejsou?
Jsou, ale nemají takovou potřebu jít do konfliktu jako ti v Plzni. Stojí nahoře na Václavském náměstí, mají transparenty, obvykle je to zaměřené nábožensky. Není to tak nacionálně cítěné jako v Plzni.
Kolik procent obyvatel patří do LGBT komunity?
V Česku nevím, celosvětově je to pět až deset procent populace.
Jak jsou tolerantní zaměstnavatelé? Máte s tím zkušenost?
Přiznání barvy v zaměstnání se lidé ještě pořád hodně bojí. Já jsem na univerzitě, což je liberální prostředí, takže tam problém nemám. V rámci Pilsen Pride jsme ale měli panelovou diskusi a lidé tam prezentovali, že je do práce nepřijali kvůli orientaci. Zaměstnavatelé se nemohou zeptat, jestli jste homosexuál, stejně tak se nemohou zeptat, jestli máte děti, jaké máte náboženské vyznání, ale Google funguje. Špatné je to ve školství, kde je strach z tlaku veřejnosti. Třeba ředitel základní školy s tím problém nemá, ale vyjádřil by přijetím homosexuála určitý postoj vůči rodičům a jejich dětem, které má chránit, a proto uchazeče z LGBT komunity odmítne.
Je téma homosexuálů i vaše téma?
Určitě. Ale nevnímám to tak, že pořádáním akce Pilsen Pride bych chtěla vyvracet něčí názor. Když někdo přijde, řekne: „Já to nepodporuji, mám tyto důvody, proč nepořádat duhové pochody.“ A já jim rozumím. Protože je hodně na hraně, jestli je to prospěšné, nebo ne. Problém je, že politické strany lžou lidem. Říkají, že tradiční rodina, manželství jsou to samé jako registrované partnerství. Přitom se to liší úplně ve všem. Například když lidé vyplňují nějaký dotazník v práci, je tam kolonka manžel/manželka a není tam registrovaný partner/partnerka. Ohradí se, že zájemce nevyplnil kolonku, ale jak ji mají lidé vyplnit?
Setkala jste se někdy s tím, že by vás někdo kvůli vaší orientaci napadl?
Já nespadám do nějakých stereotypů, takže když jdu sama, problém nemám. Ale i v Praze, když si vyjdu s přítelkyní za ruku, dvakrát si rozmyslíme, v jaké části Prahy se za ruku chytneme.
V jaké části Prahy byste se nechytily za ruku?
V Libni. Na Žižkově už je to lepší, ale jsou tam části, kde je to také nebezpečné. Nepříjemnost se nám stala v Holešovicích na výstavišti, když jsme tam byly na pouti. Paní, která tam byla s dětmi, na nás začala křičet a smála se nám. Říkala jsem si, že svůj postoj přenáší na děti, což je průšvih. Na vlakovém nádraží se nám něco podobného také stalo, když na nás křičel starší pán.
Měla jste problém s rodiči, když zjistili, že jste lesba?
Neměla. Taťka se šel opít, nevím, jestli slavit, nebo ne. Mamka řekla, že už to věděla. Teď se spíš chlubí, protože je to pro taťku asi dobré téma k pivu.
Chcete mít s partnerkou děti?
Určitě chceme, ale podmínky pořád nejsou ideální. Nemůžu si partnerku vzít ani adoptovat její dítě, takže děti právně patří jen jednomu člověku. Nelze jít na umělé oplodnění, když žijete v registrovaném partnerství. Je nutné se odregistrovat a jít tam jako svobodná.
Vy tedy nežijete v registrovaném partnerství?
Ne. My čekáme, až budeme mít povolené sňatky. Nečekáme na to kvůli dítěti, na to zatím úplně připravená nejsem. Z principu se nechceme registrovat. Představte si, že jdete na matriku, podepisujete potřebné dokumenty a oni vám mohou říci, my vám obřad neuděláme. Není to totiž jejich povinnost. Přitom oddat vás musí, kde chcete.
Takže vy nemůžete přijít a říci, chci obřad registrovaného partnerství na zámku Kozel?
Když najdete úředníka, který to pro vás udělá, tak můžete.
Kdyby se vás politik zeptal, jestli má odhalit svoji homosexualitu, co byste mu poradila?
Představte si žít v heterosexuálním vztahu a tím to zakrývat. Je to velmi těžké, protože se s tím vnitřně neustále potýkáte, když žijete ve lži. Já jsem homosexuální orientaci přiznala, i když jsme si s přítelkyní chtěly pronajmout byt. Ve sluchátku zaznělo, že to je ideální byt pro partnery, následovala otázka, jestli chci v bytě bydlet s přítelem, když jsem odpověděla, že s přítelkyní, majitel zavěsil telefon.
Takže jste dopadli jako Romové, když si jdou pronajmout byt?
U nich je to jiné, oni to, že jsou Romové, nemohou skrýt. Já bych mohla předstírat, že bydlím s kamarádkou a když bych vyšla z bytu, musela bych si dávat pozor, abych nechytila přítelkyni za ruku. To si budu raději byt hledat déle a čekat na majitele, kterému to nebude vadit.
Nakonec jste byt našly?
Našly, ale byl to problém. Podobné to mají svobodné matky. Problém jsem měla i s tím, když mě kamarádka představovala ve společnosti a řekla: „Andrea - lesba“. To je jako kdybych já řekla: „Denisa - heterosexuál“. Společnost s tím pořád neumí pracovat.
Homosexuálové se v Plzni střetli s odpůrci (25. srpna 2018)
25. srpna 2018 |
