Ještě v polovině devadesátých let žila oblast kolem pavlačového domu svým osobitým způsobem. Do domu mezi železničními tratěmi stěhovalo město dlužníky a další problémové nájemníky.
Podobné osazenstvo měly i další čtyři domy v sousedství. A podle toho to v tomto zapomenutém území vypadalo. Nepořádek. Křik. Postavičky, které celé dny vydržely sedět na jednom místě a hlasitě se dohadovat se sousedy o nicotnostech.
Teď je oblast téměř opuštěná. Domy jsou vesměs vybydlené. Pouze v pavlačáku zůstává obsazených posledních asi šest bytů z více než třiceti.
Miloslav Bílek v rohovém bytě žije ze všech lidí nejdéle, od roku 1990. „Já mám bydlení docela dobrý. Z byťáku mi říkali, že jsem v domě jediný, kdo se o byt opravdu stará. Jsem tu docela spokojený, trošku nám s paní schází teplá voda. Ale už jsme si zvykli. Jsem prý z baráku jediný, který na nájmu nedluží ani korunu,“ říká Bílek.
Domy na Jateční třídě v Plzni |
Jeho byt má jako jediný plastová okna. V domě na „špatné adrese“ prožil polovinu svého dosavadního života.
Před více než deseti lety podstoupil pavlačový dům úpravy za miliony korun. Pavlače se zpevnily betonovými deskami a město dělalo i další úpravy. Jenže nepřizpůsobiví obyvatelé dům záhy zase upravili. A rozhodně ne k lepšímu.
Vstupní dveře ke schodišti úplně chybí. Z ulice jsou alespoň ještě pevně zabudované zárubně. Ve směru z vnitrobloku se je zřejmě někdo snažil vybourat, část zdi kolem nich chybí. Zdi na schodišti jsou na mnoha místech omlácené.
Omítka podél schodů je popsaná nebo posprejovaná. Místo dveří v prvním patře je zamčená mříž. Východ na pavlač je otevřený. Po levé straně je na zábradlí namotaný ostnatý drát.
U většiny bytů jsou deskami zatlučená okna, dveře s petlicemi jsou zamčené masivními zámky. Z potrubí jsou odmontované plynoměry, prázdná je i většina skříněk, kde bývaly elektroměry. Před vchody do zamčených bytů je vystěhovaný starý poničený nábytek.
Budovy na Jateční třídě se budou bourat (15. února 2017)
15. února 2017 |
Na této pavlači je obydlený jen jediný byt. Na klepání ani zvonění nikdo nereaguje.
Zkoušíme stoupat výš. V posledních dvou patrech jsou před vstupem na pavlače zamčené plechové dveře. Kliku na nich nenajdete, jen kouli.
„Nedivte se. Ti, co tam bydlí, zamykají dveře na pavlače, aby se jim tam nikdo nedostal,“ vysvětluje později praktiky v domě Miloslav Bílek.
Od dveří na poslední pavlač schodiště stoupá k půdě. Tam už raději při obhlídce domu nejdeme. Do nosu se dere silný pach fekálií. Navíc strop nad dlouhými schody do podkroví a boční stěny jsou úplně černé od sazí. Trvalá připomínka požáru, který před lety poškodil půdu a část střechy.
Z černé zdi „září“ bílý hanlivý nápis. Kdosi si kvůli tomu dal práci a proškrábal se přes saze na bílou omítku...
„Před lety chodby vymalovali. Jenže malé děti z problémových rodin to hodně rychle otloukly, pomalovaly a zničily,“ mává rukou Miloslav Bílek.
Je zvědavý, kam se bude po sedmadvaceti letech stěhovat. „Nevím, co mi nabídnou. Snad to bude lepší než tady, ale je mi jasné, že to může být i horší. Tady mám předsíň, velkou místnost a pokojíček. Jsem tu spokojený, kdybych dostal něco takového a kdyby tam nebyli nepřizpůsobiví, kterých jsem si tady užil dost... Navíc mám podanou už spoustu let žádost o byt. Slyšel jsem, že kdo nemá dluhy, mohl by teď dostat i byt 2+1. Snažím se s představami držet při zemi,“ říká muž, který podotýká, že jeho podmínkou je přestěhování i s bílým pejskem.
„Mám ho odmala, je to strašně chytrý kříženec. Neštěká, nic netrhá, nevyvádí. Když někdo zvoní, ani neštěkne. Jenom chce být u dveří první, aby zjistil, kdo přichází,“ popisuje s úsměvem muž.
Město o bourání pavlačového domu a sousedících vybydlených budov rozhodlo začátkem února. Domy stojí v cestě budoucímu východnímu okruhu, který propojí přivaděč od Černic s výpadovkou na Karlovy Vary (psali jsme zde).
Demolici domů si Miloslav Bílek nenechá ujít. „Určitě přijdu. Přece jen jsem tu prožil půlku života. Bude mi domu trochu líto, ale nová silnice bude sloužit mnoha lidem. I když budu bydlet jinde, na fotbal na nedaleké Senco budu jezdit i nadále, na autobus mám průkazku,“ podotýká odhodlaně Miloslav Bílek.
