Příběh Lindy Albrechtové začal po maturitě na gymnáziu. „V té době jsem byla ještě slabozraká, nosila jsem takové ty tlusté brýle zvané popelníky, četla jsem s pomocí lupy, ale normálně jsem se venku orientovala,“ vzpomíná mladá žena, jejíž energii by jí mohl každý závidět.
Pak ale měla autonehodu se silným otřesem mozku. „Oči se samozřejmě také otřásly a popadaly mi sítnice, zrak se radikálně zhoršil a následovala jedna operace za druhou a měsíce, které jsem proležela na oční klinice Fakultní nemocnice v Plzni,“ líčí.
Tamním lékařům je velmi vděčná. Běžná léčba jí nepomáhala, tak provedli operaci, která se v nemocnici do té doby nedělala. Díky tomu jí zůstaly alespoň zbytky zraku a doufá, že lékaři objeví způsob, jak by mohla znovu vidět.
I když po úrazu viděla místo lidí jen šmouhy, rozhodla se, že na přijímací zkoušky na vysokou školu půjde. Fakulty tehdy ale nebyly moc ochotné.
Řekli mi, ať přijdu na zkoušky, až uvidím
„Na jedné fakultě mi řekli, ať přijdu na přijímací řízení, až budu vidět, tak jsem si řekla, vy jste opravdu vtipní. Na jiné fakultě mi na férovku řekli, že není v jejich moci přijímačky a studium jakkoli vymyslet,“ vzpomíná.
Jedinou fakultou, kde jí vytvořili speciální podmínky, prý byla tehdejší Fakulta humanitních studií, dnes filozofická.
„Pan proděkan Koutecký řekl, že v hendikepu nevidí problém a že si mám ke zkouškám vzít někoho, kdo mi bude testy číst a kroužkovat. Při studiu mi hodně pomohl, nedám na něj dopustit,“ přiblížila dobu před čtrnácti lety.
Nakonec vzala maminku, ta testy zakroužkovala a Linda se stala studentkou, pak bakalářkou, magistrou a nakonec zvládla i doktorské studium.
Říká, že jako nevidomá musela na studium vynaložit nejméně dvojnásobek času než student, který normálně vidí.
„Není to o Braillově písmu. Veškeré texty si musí zrakově postižený převést do elektronické podoby. Na to má speciální software a skener a pak si vše s pomocí hlasového výstupu může číst. Studium je ztížené jednak tím, že musíme všechno naposlouchat, i dobou, kterou nám zabere dostat materiál do počítače. Navíc když jsem potřebovala třeba jen tři stránky z knížky, stejně jsem musela říci někomu vidícímu: hele, já potřebuji najít určitou pasáž,“ popsala.
Dnes sama pomáhá nevidomým
V současnosti pracuje na Západočeské univerzitě na grantovém projektu, který umožní jiným nevidomým, aby mohli na škole studovat s mnohem menší námahou, než kterou před lety musela vynaložit ona.
Vedle toho pracuje i pro plzeňský Tyfloservis, který pomáhá nevidomým. Nechybí ani při projektech, které přinášejí peníze nevidomým. Například se účastnila charitativní módní přehlídky, kde si to na molu vykračovala i se zdravými modelkami.
