Za loňský rok lékaři diagnostikovali v regionu 1729 nemocných. Vyplývá to ze statistik Všeobecné zdravotní pojišťovny. Rizikovým faktorem pro vznik Alzheimerovy choroby je především vysoký věk, většina pacientů je starších pětašedesáti let.
Je tedy vyšší počet lidí s demencemi v posledních letech dán jen stárnutím populace?
Je dán i tím, že na diagnostikování nemocných se více dbá. Nárůst počtu pacientů může být výsledkem prodlužování délky života, ta ale za poslední roky zase tolik neposkočila. Spíš je to hodně o diagnostice. Přesto si ale myslím, že stále nejsou diagnostikovaní všichni nemocní.
Dá se odlišit Alzheimerova choroba od jiných typů demence?
Dnes se to dá rozpoznat celkem slušně díky zobrazovacím metodám, když pacienta pošleme na vyšetření s pomocí PET/CT nebo PET/MR. Letos to bylo nově schváleno jako diagnostická metoda pro odlišení Azheimerovy nemoci od vaskulárních a jiných demencí.
To se ale asi nedělá moc často...
Případů je strašně málo, protože schvalování podléhá přísnému centrálnímu schvalovacímu procesu. Na naší klinice bylo zatím vyšetřeno jen několik nemocných.
Když se pacient pošle na PET/CT nebo PET/MR, což je pro organismus zatěžující vyšetření, má to pro něj nějaký přínos?
Pokud se zjistí, že netrpí Alzheimerovou nemocí, neměl by se léčit takzvanými kognitivy (léky, většinou používanými na léčení Alzheimerovy choroby). Nebylo totiž studiemi prokázáno, že kognitiva pomáhají. Tyto léky se předepisují ve chvíli rozvinuté Alzheimerovy nemoci, ne tedy v počátečních stadiích, ale ani v těch závěrečných, kdy už je nemocný absolutně odkázaný na ostatní.
Kolik lidí s Alzheimerovou chorobou a jinými typy demencí končí na Neurologické klinice Fakultní nemocnice v Plzni?
Jsou to desítky lidí ročně. Mohli bychom jich diagnostikovat víc, ale my to nestihneme, nemáme totiž takovou kapacitu, abychom tyto nemocné léčili. To, že má člověk demenci, by měl zjistit praktický lékař. Ten by měl nemocného poslat buď k neurologovi, nebo k psychiatrovi, protože tyto dvě odbornosti se o nemocné mohou starat a mohou předepisovat speciální léky.
A zpomalí léky postup choroby hodně, nebo jen mírně?
Velmi mírně a ne u všech lidí. Léky tedy trochu oddálí špatný konec.
Velmi mírně oddálí, to znamená o několik měsíců?
Zhruba tak. Bohužel se nejedná o léky, od kterých je možné čekat zázraky. Oddálení o několik měsíců je průměr, ale u někoho zafungují lépe, u někoho hůře.
Demence není jen porucha paměti
Když někomu lékaři diagnostikují Alzheimerovu chorobu nebo jinou demenci, dá se předem říci, jak bude nemoc postupovat? Jak rychle bude pacient třeba zapomínat?
To se nikdy nedá odhadnout.
Ani podle toho, jestli to byl intelektuálně zaměřený člověk, či člověk zaměřený jen na manuální činnosti?
U lidí, kteří mají vyšší intelektovou úroveň, když to řeknu lidově, trvá blbnutí déle, protože je z čeho ubírat. Kvůli tomu je potřeba, aby byli lidé aktivní a například si cvičili paměť.
Četla jsem doporučení jednoho lékaře, aby se lidé věnovali intelektuálním činnostem, a tím že oddálí demenci.
Neoddálí demenci, ale je přínosné, když si člověk cvičí nejen paměť, ale obecně fungování vyšší nervové činnosti. Demence totiž není jen porucha paměti.
Jde mi o to, jestli když člověk začne třeba v šedesáti letech luštit křížovky a cvičit si paměť, jestli to není pozdě.
Je to pozdě, ale pořád je to lepší, než nezačít vůbec. Je to užitečné, protože jedna věc je fyziologický úbytek funkcí, zjednodušeně řečeno, že postupně všichni blbneme, ale když si člověk v jakémkoli věku aktivizuje nejen paměť a žije kvalitním stylem života, brání se tím i ostatním nemocem. A ty mu postup demence také mohou zhoršovat. Zkrátka když je člověk celkově aktivní, výkonnostní úbytek se projevuje méně.
A co stařečci, kteří se nemoci odevzdají, vzdají veškeré aktivity, jsou apatičtí, tak u těch postupuje demence rychleji?
To určitě, u těch to jde rychleji.
