"Pomáháme s pátráním po osudech zajímavé technické památky, smutečního kočáru firmy Brožík. Jde o největší smuteční kočár, jenž proslulá plzeňská firma vyrobila," konstatuje mluvčí plzeňských památkářů David Růžička.
FIRMA BROŽÍKFirma Brožík v Plzni fungovala od roku 1882, roku 1891 jí propůjčil císař František Josef I. titul dvorního dodavatele kočárů. Časem začala vyrábět i saně, omnibusy, karoserie prvních tramvají a později i automobilů. Zboží vyvážela do celého světa a dodávala je i na dvory aristokratů. Firma skončila v důsledku znárodnění po roce 1948. |
Podrobnosti k osudu kočáru ale chybějí. "Máme tak vlastně předmět, ale chybí nám k němu příběh," říká pracovník muzea Milan Novák.
Unikátní skvost získal před několika měsíci Václav Obr pro své Muzeum historických kočárů v Čechách pod Kosířem. Původně si myslel, že kočár už neexistuje. Znal ho jen z fotografie.
Vezl organizátory vzpoury či spisovatele Klostermanna?
"Naprosto nečekanou shodou okolností se mu však podařilo na památku narazit. Jistá italská firma ji měla uskladněnou v Napajedlech a zkoušela kočár prodat zahraničním zájemců za milion," vypráví David Růžička. Italský majitel jej získal v Praze před dvanácti lety, částečně opravil a snažil se prodat.
Unikát je vystavený v Muzeu kočárů v Čechách po Kosířem.
Pátrání po osudech kočáru zaujalo i odborníky. Pracovníci archivu města Plzně zjistili, že v podobném a nejspíše totožném kočáře byly v roce 1917 vezeny ostatky plzeňského purkmistra Václava Petáka a v dubnu 1919 ostatky Františka Nohy a Stanka Vodičky, popravených organizátorů takzvané Rumburské vzpoury.
Archiv poskytl i dobové snímky. "Z nalezených fotografií nelze ale kočár přesně identifikovat," upozorňuje Růžička.
Unikátní kočár získal Václav Obr pro své muzeum od italského majitele.
Plzeňský znak prozrazuje, že kočár měl sloužit potřebám města.
Odborníci nyní budou pátrat také po tom, zda kočár není totožný s tím, v němž byl na poslední cestě od plzeňské radnice ke hřbitovu vezen spisovatel Karel Klostermann.
