Konkrétně v Plzni byly dvě ženské vojenské složky. „Sestry působily v polní nemocnici na Borech. A pak sem také dorazily WAC pomocné sbory. Jejich členky působily například jako překladatelky, sekretářky, řidičky, zbrojířky nebo kuchařky,“ říká Štěpánka Skálová z plzeňského klubu vojenské historie Tommy & Yankee. Ta měla společně s kolegy při letošních Slavnostech svobody na starost projekt Plzeň 1945.
Mezi dámami, které s americkou armádou dorazily do západních Čech, byla i jedna velmi známá osobnost - zpěvačka a herečka Marlene Dietrichová.
Z dokumentárního cyklu Hitlerovy ženy - Marlene Dietrichová
„Nejprve vystupovala v rámci show pro vojáky a pak dělala tlumočnici. Dostala se až do Plzně. Známé jsou například její fotky z Masarykova náměstí,“ prozradila Skálová.
Na rozdíl třeba od ruské armády, v té americké ženy za druhé světové války nebojovaly. „Nikdy nebyly v prvních liniích. Tehdy se stále uplatňovalo pravidlo, že ženy by měly zůstat na bezpečnějších místech,“ říká Skálová.
To však neznamená, že by vojačky byly nějaké slečinky. „Četla jsem třeba příběh sestry, židovky, která působila v Ardenách. Její polní nemocnice musela být evakuována, protože Němci se blížili. Zranění vojáci ženám galantně uvolňovali místa v sanitách. Sestry ale hrdinně odmítaly,“ vypráví.
Dámy v armádě ale velmi pečlivě dbaly i na to, aby jim to slušelo. „Uniformy se od pánských lišily výrazně. V Americe se hodně dbalo na módu, takže i vojenské oblečení dělali návrháři. Uniformy byly vypasovanější a měly vycpávky. U vycházkových uniforem byl důležitý účes. Ženy kladly důraz i na líčení, aby podtrhly ženskost. Když už měly ty zelené uniformy jako muži,“ podotýká Skálová.
Navazování vztahů s vojáky bylo pro sestry, které měly všechny důstojnickou hodnost, poměrně složité. „Část tábora obývaly ženy, zbytek muži. Ti se museli k ženám chovat jako k důstojnicím i ve chvílích volna. Když šli večer na taneční zábavu, pánové mohli dámy doprovodit, ale jen k hranicím dámské části a pak je museli galantně opustit,“ popsala Štěpánka Skálová.
