„Fresky jsou rokokové. Vyznačují se uvolněností, barevností, lidskostí a trochou erotiky,“ uvedl Spěváček. Ten dílo maluje přímo do mokré omítky.
Fresky na stropech zachycují křesťanské výjevy ze života Panny Marie. Okolo dostavby se před několika lety mezi odborníky strhla velká debata. Nakonec se rozhodlo, že stavba geniálního architekta Jana Blažeje Santiniho Aichela se dočká dokončení.
Na něm se podílí také plzeňský architekt Jan Soukup. „Velice zajímavým momentem je výzdoba, kterou dělá malíř Spěváček, který většinou maluje abstraktně. V tomto případě ovšem tvořil v historickém stylu. Je vidět, že malby nejsou z té doby, ale působí tak. Spojují stávající ambit s tím novým. Já jsem byl pro moderní výzdobu, ale musím říct, že volba paní ředitelky Ireny Bukačové byla dobrá. Tím se všechno scelilo. Myslím, že během pár let lidé zapomenou, jak to bylo a že dostavba proběhla v jiné době,“ řekl MF DNES Jan Soukup.
Práce na dostavbě díla slavného barokního architekta nebyla nic jednoduchého.
„Projekty se nedochovaly, postupovali jsme podle vzoru západního ambitu. Měli jsme model 1:1, ale stejně jsme zabrousili do problémů. Největším byl ten, že jsme museli stavět na zbytcích středověkého proboštství a hřbitova,“ říká architekt s tím, že až během archeologického průzkumu společně s kolegy zjistili, jaká je situace.
„Bylo nutné se přizpůsobit a tam, kde bylo potřeba, udělat přemostění archeologických zbytků. Všechno jsme řešili během samotné stavby. Museli jsme jít se základy pod archeologický horizont, aby se místo dalo kdykoliv znovu otevřít a zároveň se nic nezničilo,“ vysvětluje.
Na otázku, proč zůstala stavba nedokončená, prý není úplně jednoduchá odpověď. „On měl plaský klášter v 18. století velké výdaje, protože stavěl kostely na vesnicích, a přestavěl svůj obrovský konvent. Troufnu si tvrdit, že se musel velmi zadlužit. A do toho stavěl toto poutní místo. Šlo to těžce,“ vypráví Soukup.
Kde bylo potřeba, vzniklo přemostění
Se stavbou se začalo v roce 1712 a 1762 byl kostel vysvěcen. V roce 1784 byl klášter zrušený. Areál koupil Metternich, který o něj neměl příliš velký zájem. Takže místo začalo propadat zkáze.
Vznikly tu deputátní byty například pro hajného. „Kostel byl ve špatném stavu. V roce 1896 padly věže a v roce 1920 se propadla dovnitř kopule. Začala působit jednota pro obnovu Mariánské Týnice. Hlavní tam byl architekt Hanuš Zápal, který pocházel z nekatolické rodiny. Měl záměr, aby tam vznikla škola a z kostela se měla stát tělocvična. Bylo to v duchu hesla: Pryč od Říma,“ připomíná.
Pak se ale projektu chopil Ladislav Lábek a ten od záměru upustil. Následně spolek vedl plzeňský arciděkan Alois Černý.
„Pamatuji se, že s ním jsem poprvé, asi ve svých deseti letech, v roce 1956 místo navštívil. Už tehdy jsem se zajímal o historii. Dodnes si vzpomínám na lešení, které drželo zbytky kupole. Potom jsem tam byl později ještě za minulého režimu a pak jsem dělal v roce 1993 projekt na věže. Teď jsem se k objektu zase vrátil,“ podotýká Soukup.
