Soud zároveň zakázal Manychovi po dobu osmi let řídit motorové vozidlo. Trest by si měl odpykat ve věznici s ostrahou. Rozsudek není pravomocný, obě strany si ponechaly lhůtu na rozmyšlenou. Odškodnění se pozůstali nedočkali, nabízí se jim možnosti Manycha zažalovat sami.
Honička s policií se odehrála předloni 28. prosince. Třiatřicetiletý Jiří Manych z jižních Čech a jeho mladá přítelkyně Veronika potřebovali natankovat, aby dojeli z Plzně až do jižních Čech. Peníze ani jeden z nich neměl. Rozhodli se k činu, který za necelou čtvrthodinu skončil smrtí Veroniky a třemi zraněnými.
Manych před plzeňským okresním soudem připustil, že je za smrt přítelkyně i zranění dalších lidí nejspíš odpovědný. „Dopustil jsem se toho, co je v obžalobě,“ řekl při výslechu tichým hlasem.
Zatím pětadvacetkrát soudně trestaný muž, který nemá řidičák na osobní auto, podle státního zástupce řídil felicii pod vlivem pervitinu. Podle obžaloby mu hrozilo šest let vězení.
Státní zástupkyně ale ve čtvrteční závěrečné řeči navrhla, aby soudci případ posuzovali přísněji. Aby byl Manych ohrožen trestem až osmi let vězení. „Navrhuji nepodmíněný trest výrazně v horní polovině trestní sazby do věznice s ostrahou a sedm let zákazu řízení motorových vozidel,“ prohlásila státní zástupkyně.
Škoda je jen 900 korun, žádala obhájkyně mírný trest
Manychova advokátka Iva Horošková to viděla opačně. Manych by podle ní měl být odsouzen maximálně za nezaplacení necelých 25 litrů nafty na čerpací stanici, v ostatních bodech obžaloby žádala zproštění.
Argumentovala mimo jiné tím, že se Manych doznal, s policií spolupracoval a způsobil škodu necelých 900 korun. Tankováním bez placení prý řešili tíživou situaci, do níž se dostali kvůli nákupu dárků blízkým.
„Nad následnou nehodou cítí mimořádnou lítost, rozvinula se u něj depresivní porucha po smrti přítelkyně při nehodě. Nebylo ale prokázáno, že by porušení předpisů bylo příčinou dopravní nehody. Sice nemá v řidičském průkazu oprávění pro skupinu B, ale že jezdit umí, prokázal jízdou z Českých Budějovic do Plzně,“ argumentovala advokátka.
Policejní vozidla s majáky podle ní nebyla vidět ani slyšet, nelze tudíž mluvit o ujíždění. „Dívka v autě měla podle posudku devětadevadesátiprocentní šanci přežít nehodu, kdyby byla připoutaná. On nebezpečně nepředjížděl, ale jen se vyhýbal autu, které přijíždělo z vedlejší silnice, protijedoucí auto nemohl kvůli zatáčce včas vidět,“ zpochybňovala Horošková bod po bodu obžalobu.
Řidič ujížděl stovkou
Loni po Vánocích se Manych vracel s Veronikou ze Stříbra do Českých Budějovic. Na okraji Plzně se rozhodli natankovat palivo a bez zaplacení ujet.
Za ujíždějící felicií se vydal taxikář Petr H., který zrovna přijel na čerpací stanici. Auto sledoval a mobilem navigoval policii. „Jel rychle, asi stovkou. Vše jsem říkal policistům. Držel jsem se za ním, než jsem za sebou viděl majáky,“ uvedl svědek.
První policista, který se felicii pokoušel zastavit, ji pronásledoval do Vejprnic. Tam se vozy otočily a jely zpět do Plzně, ve Slovanském údolí následovala další otočka a auta znovu zamířila na Vejprnice.
Do honičky se postupně zapojila další policejní auta. Mezi Plzní a Vejprnicemi felicie dostala smyk, narazila do peugeotu v protisměru a policejní octavie, která stála vedle silnice.
„Smyk jsem dostal, asi když jsem se vyhýbal nějaké překážce. Ujížděl jsem, protože se Veronika bála, že mě zase zavřou. Plakala. V autě asi zrovna hledala mobil, nevím, jestli byla připoutaná,“ řekl při výslechu před soudcem Manych, který si momentálně ve vězení odpykává svůj pětadvacátý trest.
