„Často od politiků na různých úrovních slyším, že není třeba stavět nové školy, protože jednou přijde čas, kdy budou nevyužívané. Z mého pohledu je to hloupost. Reálně bychom mohli postavit jednu novou školu a ostatní rozšířit. Z mé zkušenosti kantorky vím, že trendem ve školství je více rozdělovat děti do menších kolektivů, kde probíhá výuka efektivněji. Učiteli, který by měl přihlížet k individuálním potřebám žáků, bychom měli zajistit adekvátní prostředí i počet žáků ve třídě. Proto je zapotřebí mít i do budoucna dostatečnou kapacitu, která pro výuku vytváří kvalitnější zázemí,“ upozorňuje Lucie Kantorová.
Delší čas se mluví o potřebě navyšovat v Plzni kapacitu základních škol. Děje se to?
V době, kdy jsem nastupovala do funkce na radnici, jsem věděla, že z hlediska zvyšování kapacit našich škol je už pět minut po dvanácté. Odbor školství na to v minulosti upozorňoval, ale nikdy to nemělo dostatečnou podporu. Řekla jsem si, že by bylo dobré každý rok navýšit kapacitu jedné školy, a to se nám daří. Nyní se dokončuje rozšíření kapacity ve škole v Plzni-Liticích. Máme už připravené peníze například pro 26. základní školu na Borech, kde je plánovaná přístavba pavilonu, musíme zvýšit kapacitu 13. základní školy na Slovanech nebo v 15. základní škole ve Skvrňanech. Ne u každé školy je ale možné kapacitu rozšířit. U starých, historických budov to nelze. Se zvýšením kapacity také souvisí potřeba odpovídajícím způsobem upravit školní jídelnu a sportoviště, což není všude reálné. Proto se ukazuje, že nejefektivnější je mírně navyšovat kapacitu novějších stávajících škol.
Není možné víc míst pro děti získat využitím nějaké budovy, která školou v minulosti už byla?
Obecně platí, že budovy, které dřív fungovaly jako školské, nejsou dnes v dobrém stavu nebo mají sloužit jinému záměru a jsou na to připravené projektové dokumentace. Často se setkávám se zástupci soukromých škol, kteří by o volnou použitelnou budovu měli zájem, ale my opravdu žádnou takovou nemáme. Nicméně se zdá, že u některých škol existuje až příliš velký převis poptávky po místech. Na některých museli při přijímání noví žáci procházet losováním. U oblíbených škol se často objevují informace, že se na ně nedostanou všichni žáci, kteří by tam chtěli. Ono losování se ale volí zejména proto, že rodiče takové školy zahlcují přihláškami, které však zároveň podávají na více škol. Tím dochází u přihlášek k mnoha duplicitám.
Ve výsledku se ale potom na vybranou školu nedostanou jen jednotlivci, které hned můžeme umístit na nejbližší školu ve stejné spádové oblasti. Jde o školy v docházkové vzdálenosti nebo ty, do kterých je možné pohodlně dojet veřejnou dopravou. Nejedná se přitom o školy, které by byly méně kvalitní než jiné. Vím, že některé školy trpí tím, že na základě historických zkušeností nemají nejlepší pověst, ale dnes jsou někde úplně jinde. Já bych jejich obraz ráda zlepšila. Když se někdo ptá, jakou školu zvolit, říkám lidem, jaké ty školy jsou dnes a oni jsou leckdy překvapení tím, jak to je. Musím však doplnit, že základní školy v Plzni máme na velmi dobré úrovni a pro žáky je více podstatné, jací učitele je v průběhu let vzdělávají, než do jaké školy v Plzni dochází.
Nenazrál čas na to, aby město začalo uvažovat o výstavbě nové školy? V některých městech nové moderní školy vznikly.
Je pravda, že na to čas nazrál. A musím přiznat, že je také můj sen, aby v Plzni po dlouhé době vyrostla nová škola. Když jsem se o tu možnost začala zajímat, tak jsem se dozvěděla, že město nemá k dispozici vlastní pozemek, kde by bylo reálné základní školu postavit. Jsme v tomto ohledu odkázáni na to, abychom spolupracovali s jinými vlastníky pozemků. Myslím, že jedna nová základní škola by se v Plzni určitě zaplnila, poptávka by tady byla. Dle demografického vývoje, celosvětové situace související s konfliktem na Ukrajině a plánování rozvojových území v Plzni, bychom se měli držet scénáře na zvyšování kapacity stávajících základních škol nebo postavit školu novou. Přestože by vybudování nové školy bylo drahé, považuji za zásadní překážku, že pro ni nemá město vlastní pozemek.
Zmínila jste se však o možnosti využít pozemek, který patří někomu jinému.
Teoreticky taková možnost existuje. Například v areálu Západočeské univerzity se nachází místo, které by pro to bylo ideální. Univerzita by mohla poskytnout pozemek a město by postavilo budovu. Pokud by se právě tam postavila základní škola, mohla by s univerzitou spolupracovat. Mohli by do ní na praxi docházet studenti pedagogické fakulty a žáci by na výtvarnou výchovu mohli chodit na Fakultu designu a umění Ladislava Sutnara. Zároveň by tam jiné fakulty mohly organizovat projektové dny a motivovat žáky k dalšímu vzdělávání. Myslela jsem, že tuto mou vizi bude sdílet nejen v samosprávě víc lidí, ale zatím na tom ani na radnici úplnou shodu nemáme. Další možností je soustředit se na rozvojová území, kde má vznikat hodně domů, bytů a poptávka tam po škole bude. V takovém případě by se vybudování školy muselo vyjednat s investorem, a to se nyní v jedné části Plzně děje.
Základní školy se potýkají s nedostatkem učitelů. Je to problém plošný nebo se týká pouze některých aprobací?
Týká se jenom některých předmětů. Je málo učitelů matematiky, fyziky, chemie a jazyků. Ale myslím, že na tento problém existuje řešení. Měla by fungovat velká provázanost pedagogických fakult s lokálními potřebami měst. Pracujeme na tom s panem děkanem Pavlem Mentlíkem. Řekli jsme si, kde základní školy strádají a nemají dostatek pedagogů. Dohodli jsme se, že by se na řešení mohlo podílet město v rámci stipendií, abychom motivovali studenty k tomu, aby se zaměřili na obory, které školy potřebují. Některé obory studenti volí, aby měli jednodušší vzdělávání, ale ty tolik nepotřebujeme a u jiných pak učitelé chybí.
Jednání o možné změně jsou v začátcích, ale řekli jsme si, že by bylo dobré, aby studenti věděli, že když si vyberou například matematiku nebo fyziku, bude s tím pro ně spojená nějaká výhoda. Zatím nemůžu říct, jaká konkrétně by to byla, ale domnívám se, že podpora města by v tom byla možná. Školám a v důsledku toho i žákům a jejich rodičům by to moc pomohlo.
Jak se základní školy v Plzni vyrovnávají s nástupem ukrajinských dětí?
Víme, že v základních školách jich máme zhruba 1550. Jsou většinou integrované v běžných třídách. Někde byly vytvořeny takzvané homogenní třídy pouze pro ukrajinské děti. Ty některým žákům vyhovují, protože jsou ve svém prostředí a mají speciální ukrajinské asistenty. Často se jedná o děti, jejichž rodiče u nás chtějí zůstat jen nezbytně nutnou dobu a plánují se vrátit do vlasti. Některé ukrajinské děti jsou vystresované situací v jejich zemi a někdy je pro ně frustrující, pokud se mají zařadit do české třídy.
Občas slyším, že homogenní třídy zavánějí segregací, se kterou to ale nemá nic společného. Některým ukrajinským dětem homogenní třídy vyhovují a myslím, že je dobré, když mají i možnost „být mezi svými“. Obecně z hlediska inkluze je správné ukrajinské děti umisťovat do kolektivu českých dětí. Nicméně vždy záleží na tom, jaké jsou pro to v jednotlivých školách podmínky. Záleží na tom, jak početné jsou třídy, kolik je tam žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, nebo jestli se tam učí jiní cizinci. Je to citlivé téma a pokud vím, ředitelé se při svém postupu zaměřují na celkové klima v konkrétní třídě.
Vláda se v poslední době zabývá návrhy na úspory ve školství. Mluví se přitom o rušení míst nepedagogických pracovníků jako jsou školníci, kuchařky nebo uklízečky. Ve hře je varianta, že by je v budoucnu mohly platit města nebo obce. Jak takové úvahy vnímáte?
Myslím, že podobné návrhy na úspory ve školství nejsou šťastné. Ale zaznamenala jsem zároveň informace, že v nejbližších dvou letech se v tomto ohledu nic dít nebude a že by v budoucnu obcím stát v případě změn měl poskytnout nějaké finanční kompenzace. My jsme si propočítali, kolik by avizované změny Plzeň stály. Bylo by to zvýšení rozpočtu na provoz o zhruba 270 milionu korun ročně. To je z mého pohledu astronomické číslo a doufám, že to nikdy nebude nutné. Mám pocit, že stát má teď problém a trochu se snaží přehodit ho na obce.
Někteří odborníci na školství občas mluví o tom, že v Česku se příliš drží starý model postavený na „biflování“ a učitelé málo vedou žáky k samostatnému uvažování. Souhlasíte s tím?
Je zde několik aspektů, které s tím souvisejí. U nás je průměrný věk učitele 53 let, což je podle mě hodně. Máme málo mladých učitelů. Chodí ke mně studenti pedagogické fakulty na praxi a vím, že je mezi nimi hodně těch, kteří se drží nových trendů ve vzdělávání, využívají moderní technologie, vymýšlejí pro žáky zajímavé úkoly, snaží se s nimi pracovat ve skupinách. Ale občas narazí na tlak na to, jak by měli učitelé pracovat. Někteří mladí pedagogové to špatně snášejí a stejně jim vadí i velká byrokracie ve školství. Leckdy to proto mladí lidé vzdávají a jdou pracovat jinam – jdou za lepším. To je velká škoda. Svou roli přitom hraje i to, že ve třídách je hodně dětí. Pokud máte třicet žáků, nemůžete si dovolit tolik používat zajímavé metody, jako když máte žáků 22.
Svůj vliv mají i podmínky na jednotlivých školách i to, jaké mají školy vedení. Je velmi podstatné, jestli ředitel školy za učitelem stojí a je ochoten jeho práci hájit například před rodiči. V Plzni jsou školy, kde modernější přístupy k výuce fungují velmi dobře, pracují tam kvalitní učitelé a jsou tam skvělí ředitelé. Takže si myslím, že umíme velmi dobře vzdělávat. Ale je k tomu nutné, aby se dobře zkombinovaly všechny aspekty, které jsou k tomu zapotřebí. Vždy velmi záleží na konkrétním učiteli, na podmínkách ve škole a na tom, jak je škola vedená. Řekla bych, že máme dobře našlápnuto a musíme se soustředit na to, co je pro kvalitní vzdělávání podstatné.
Učitel se stal díky svým výukovým videím hvězdou YouTubu (27. 6. 2021)
Jak se co dělá
Sledovat další díly na iDNES.tv |
