Zahájena byla v pondělí 17. listopadu ve Smetanových sadech.
Kodera začal fotit kolem 20. listopadu 1989. V době, kdy startovala stávka vysokoškoláků, lidé se shromažďovali na náměstích a v Plzni pravidelně obsazovali náměstí Republiky.
„Začal jsem fotit, když se začaly objevovat informace o akcích ve vývěskách divadla. To bylo na rohu Jungmannovy a tehdejší Moskevské, dnešní Americké třídy,“ líčí Kodera, kterému tehdy bylo 29 let a fotil především dění v ulicích.
Zpočátku prý měl zábrany fotografovat, protože na akce chodilo s fotoaparáty i hodně estébáků a Kodera měl obavy, aby si lidé nemysleli, že je také estébák. „Navíc jsem měl obavu, že kdyby to nedopadlo dobře, mohl by fotky někdo zneužít, kdyby lidi na nich identifikoval. Proto jsem je ani nevyvolával a měl jsem je uložené tak, aby se daly rychle zničit,“ líčí Kodera.
Po pár dnech mu ale bylo jasné, že takové nebezpečí nehrozí a že změna režimu je neodvratná.
Nejtěžší focení bylo na náměstí
Focení na náměstí prý nebylo úplně jednoduché, protože lidí bylo všude moc. Fotograf to nakonec vyřešil tak, že když byla v pondělí 27. listopadu generální stávka na náměstí Republiky, šel tam s předstihem a se štaflemi.
„Postupně na ně ale stoupali další lidé a já jen trnul, aby vydržely,“ vypráví Radovan Kodera.
Na výstavě je k vidění i fotografie ze 6. května 1989, kdy bylo na náměstí Míru v Plzni první shromáždění k uctění památky americké armády. „Tam bylo estébáků ještě víc, točili vše kamerou, tak jsem foťák kvůli případnému zneužití fotek ani nevytáhl,“ vypráví fotograf, který akci nakonec zvěčnil z okna protějšího domu.
A jak Kodera hodnotí dnešek? Není prý nijak rozčarovaný a rozhodně by se nechtěl před listopad 1989 vrátit. „Uvědomuji si, že po Listopadu jsme prostě udělali nějaké chyby, které se nám teď vrací. Navíc tu demokracie dlouho nebyla a to se také projevilo negativně. Třeba v tom, jak se dnes politici chovají, například nedávno prezident v Číně,“ shrnuje Kodera, který Zemana tvrdě zkritizoval i na vernisáži výstavy.
