Tři běhy po třech nedělích, ranní rozcvičky, večerní nástupy pod vlajkou, někdy i s červeným šátkem na krku. Tak vypadaly za minulého režimu pionýrské tábory, kam jezdila většina dětí.
Ty nejznámější slouží v Plzeňském kraji stále svému původnímu účelu, jen už z jejich názvu zmizel pionýr. Někde přibylo westernové vybavení nebo koně, na kterých se děti učí jezdit, jinde chatky slouží ke kempování.
Příkladem je někdejší pionýrský tábor plzeňské škodovácké lokomotivky Karolina Dolina u Plané u Mariánských Lázní. Více než polovina návštěvníků nyní přijíždí do kempu ze zahraničí.
Majitel Vladimír Novotný říká, že je táhne kvalita služeb i genius loci místa v údolí, z nějž dýchá historie. Tu totiž začala psát už hraběnka Nosticová, která údolí u Hamerského potoka milovala a často tam jezdila. „Po ní je také údolí pojmenováno,“ říká Novotný.
Děti pracovníků kováren jezdily do Holubího koutu
Práci v kempu se naučil po revoluci v zahraničí a poté hledal v Česku areál, kde by vybudoval vlastní rekreační zařízení.
„Byl jsem tu po roce 1989 opakovaně, ale původně za areál chtěla Škodovka moc velké peníze. Nakonec se objevil na internetu a prodávala ho realitní kancelář. Areál, který byl dvanáct let zavřený, vyrabovaný a zarostlý, jsem koupil a dal dohromady,“ vylíčil Novotný, který chatky zmodernizoval a využívá i budovu z konce 19. století, kde je hospoda a recepce.
Děti pracovníků škodováckých kováren za minulého režimu mířily do tábora Holubí kout u Hrádku na Rokycansku poblíž Dolního rybníku. Zde je tábor i dnes. Vlastní ho nadšenci kolem dětského časopisu Oskar, kteří tábory organizují dlouhá léta. Stejnojmenný tábor je známý hrami plnými strašidel.
„Po roce 1989 tam byl kemp. My jsme pořádali tábory na různých místech po celé republice, když jsme hledali stálé místo, narazili jsme na Holubí kout, který už druhý rok nefungoval. Škodovka se tehdy potřebovala zbavit majetku, prodávali například byty či rekreační zařízení. V roce 2002 byla vypsaná soutěž na koupi, tak jsme tam vrátili tábor,“ řekl spolumajitel Lubomír Hogenauer.
„Po převzetí jsme zachraňovali, co se dalo. Střechy nebyly použitelné, všude teklo,“ vylíčil Hogenauer.
Majitelé tedy zrenovovali hlavní objekt, záchody se sprchami a patnáct chatek. „Areál jsme koupili hlavně kvůli tomu, že je zde malebné prostředí, les, rybník, zkrátka vše, co děti potřebují k prázdninovým hrám,“ popsal.
Na místě tábora se původně těžilo uhlí, o čemž jsou první záznamy z roku 1866, dřevěnou osadu zbudovala v roce 1933 plzeňská odbočka Zdravé mládeže. Za nacistické okupace zde byl výcvikový tábor Hitlerjugend, což byla polovojenská nacistická mládežnická organizace.
Původní srub později nahradily zděné budovy, nechybí klubovny, jídelna, kuchyně či ošetřovna, devadesát lůžek je v dřevěných chatkách, dvacet ve stanech s podsadou.
Zatímco pionýři se v Dolním rybníku ještě koupali, od roku 2005 už je ke koupání nevhodný. Táborníci tedy míří do nedaleké obce Veselá, kde je požární nádrž.
Na prázdniny do Ošelína u Stříbra zase kdysi jezdívaly děti pracovníků plzeňské fabriky Movo, což byly železniční opravny. A i do Ošelína nadšenci po několikaleté odmlce vrátili dětský tábor s názvem Ranč v údolí.
„Dobře se zde cítí koně i děti,“ tvrdí spolumajitel Tomáš Hégr, který začal pracovat pro děti u řeky Mže v roce 2000.
Koupat se dá v řece, děti v Ošelíně mají ale i bazén
„Po roce 1989 tu fungovaly dětské tábory firmy Movo, pak byl několik let areál opuštěný. My jsme si pronajímali k pořádání táborů různé areály, ale už jsme se chtěli usadit a sháněli jsme základnu na hezkém místě. Objeli jsme více míst, ale tady se nám moc líbilo, oslovili jsme tedy Movo a oni byli rádi, že má o areál někdo zájem. V té době totiž byla podobných objektů spousta, ale byly v dezolátním stavu a špatně se prodávaly,“ vylíčil Hégr.
Majitelé tedy museli opravit chatky, vybudovali i ubytování pro nejmenší děti, které mají nové pokoje, přistavěli westernovou budovu. „I když se dá koupat v řece, postavili jsme i bazén, pořád investujeme,“ podotkl Hégr.
To potřebuje i budova starého mlýna, kterou tábor využívá jako kuchyň, a zhruba 200 let stará roubená asi třicet metrů dlouhá stáj pro koně.
Podle Hégra tam na prázdniny jezdí na 120 dětí a vždy je plně obsazeno. Majitele ranč živí, lidé přijíždějí po celý rok. Návštěvníci už jsou zvyklí i na další projekty zaměřené na děti. Tradicí se stal program o jarních prázdninách, silvestrovské programy pro děti nebo víkendové pobyty pro rodiče s dětmi.
