Z dvouplošníků Antonov An 2 vyskakuje skoro čtyřicet parašutistů. S lehkostí se snášejí k zemi a diváci je odmění potleskem. Začátek sobotního programu leteckého dne, které se do Líní vrátil po šesti letech, nadšeně sledují tisíce lidí.
Nebeskou štafetu na chvíli přebírají historické stroje. Na nebi se objevuje Blériot XI pojmenovaný po francouzském vynálezci a konstruktérovi, jenž jako první překonal kanál La Manche.
Následuje ho dvouplošník Bücker Bü 133 Jungmeister, který používala Luftwaffe pro výcvik letecké akrobacie.
Stroj byl svého času natolik výjimečný, že si ho objednal říšský kancléř Adolf Hitler a na olympijských hrách v Berlíně v roce 1936 jím demonstroval sílu německého leteckého průmyslu. Nechybí ani sovětský noční zabiják Polikarpov Po-2.
Letecký den v Líních |
Přesně ve třináct hodin nad hlavami návštěvníků zaburácejí gripeny. Několikrát na sebe strhávají pozornost, po chvilce zase rychle mizí.
- Pak už na obloze ladně „tančí“ spitfire, kterého pilotuje Radim Vojta. Na rychlejší tempo přepne akrobat Petr Kopfstein. Jeho vystoupení se dočká bouřlivých ovací. Hned po přistání se na něj hrnou desítky fanoušků, stojí o jeho autogram nebo fotku.
Ve frontě čeká také Petr Koryťák z Přimdy. „Je to nádherné. Kromě přeletu gripenů, kdy mi vždycky naběhne husí kůže, jsem se nejvíc těšil právě na Petra. Už mám koupené lístky na závody do Rakouska. Příští týden se na kluky jedu podívat, chci je podpořit,“ říká horlivě.
Vedle něj stojí dcera Andrea a v rukou pevně tiskne kartičku s podpisem. „Dám si ji nad psací stůl,“ je rozhodnutá osmiletá školačka.
Do pohybu se pozvolna dává dopravní velikán Junkers Ju-52. Figuroval v mnoha válečných filmech a patří mezi několik zahraničních strojů, které do Líní o víkendu dorazily. „Model se osvědčil při bojích Luftwaffe na Krétě nebo v bitvě o Stalingrad,“ zasvěcuje moderátor.
Na řadě jsou další výsadky, tentokrát na historických padácích. Ke slovu se pak dostává i modernější technika. Svůj um představují piloti vrtulníků, k vidění jsou i stroje využívané leteckou záchrannou službou.
„Tečkou v programu je bitva mezi Němci a Američany, kterým pomohou Britové. Boj, jehož se účastní téměř dvě stě dobrovolníků, končí ve prospěch spojeneckých vojsk,“ prozrazuje předseda spolku Classic Trainers, jenž dvoudenní akci spoluorganizuje, Jiří Horák.
Pilot Radim Vojta se spitfirem předváděl na nebi působivé manévry, pak se šel v klidu naobědvat. „Tohle byla spíš dědkovská akrobacie,“ směje se jednačtyřicetiletý pilot a po očku pozoruje show Petra Kopfsteina.
Jako jediný v tuzemsku sedá za knipl legendární stíhačky britského Královského letectva (RAF).
Často se ho lidé ptají, zda za zády cítí Aloise Vašátka nebo Františka Peřinu, kteří během druhé světové války sloužili u československé 312. perutě RAF.
„K věci přistupuji spíš technicky. Stroje se vyráběly na boj, takže mají určitá specifika a omezení, která musím respektovat. Všechno ostatní je bonus,“ uvádí.
Supermarine Spitfire Mk. XVI pochází z roku 1945. Jeho majitel, Brit Stephen Stead, ho přes léto nechává právě v Líních.
Abych nemusel do práce, začal jsem dělat pilota, vtipkoval Vojta
Bez důkladné znalosti letounu a pečlivého tréninku se ale Radim Vojta neobejde. Nejlepší kousky vysypal z rukávu hned na začátku. Pak, jak sám říká, trochu vařil z vody. „Ideální je osm minut. Já měl času skoro dvojnásob. Gripeny se tady moc nezdržely. Protože jsem nastupoval po nich, musel jsem vystoupení protáhnout,“ vysvětluje.
Ačkoli spitfire pilotuje s radostí, celoživotní láskou je pro něj sportovní letoun Zlín 526. Zamiloval se do něj už jako dvacetiletý kluk, před deseti lety si jeden dokonce pořídil. Vlastní ještě stříbrný Pilatus P2 z roku 1946. Ve vzduchu už strávil více než jedenáct tisíc hodin. Dávno totiž není létání pouze jeho koníčkem, ale profesí.
„Abych nemusel chodit do práce, začal jsem dělat pilota,“ vtipkuje. Jak popisuje, většinu času strávil v boeingu. „Je to hezká práce, když vám platí za to, že koukáte z okna,“ prohlašuje šibalsky.
Kontakt s diváky a vřelá atmosféra na akci jsou pro něj příjemným zpestřením. „Běžně totiž vlezu chobotem do letounu, který ani nevidím, a pak z něj zase vystoupím,“ doplňuje. Svou sbírku zatím neplánuje rozšiřovat. Strojů by se prý měl raději zbavit.
„Mám s nimi starosti. Jednodušší by bylo si je jenom půjčovat. Ale stejně si nakonec zase něco pořídím,“ přiznává.
