Třicetiletá lékařka Liudmyla Bratashchuk, která se věnuje pacientům na interně, dala před rokem a půl výpověď v kyjevské nemocnici. Půjčila si peníze na cestu, vízum a počáteční investice a vyrazila do České republiky.
Její cesta ale teoreticky vzato začala už před několika lety, když přes internet hledala práci. A ozval se jí ředitel nemocnice v Sušici. Byl rok 2014.
Po nějaké době vyrazila na úvodní pohovor, který zvládla na výbornou, uspěla i v následujících testech. Než se ale vyřešila administrativa spojená s vízem a stěhováním z Ukrajiny do České republiky, trvalo to více než rok.
Zároveň se lékařka devět měsíců učila dvakrát týdně český jazyk na velvyslanectví České republiky v Kyjevě.
„Čeština je těžší než ukrajinština. V některých ohledech je podobná ruštině, kterou se také domluvím velice dobře,“ poznamenala.
V Kyjevě brala několikanásobně nižší plat, i když sloužila noční služby a přibrala si ještě druhou práci v pojišťovnictví.
„Z Ukrajiny jsem neodešla jen kvůli penězům. Neviděla jsem totiž žádnou možnost profesního rozvoje. Situace je tam složitá. V Sušici se konečně cítím jako lékař. Už jsem potřebovala mít jen jednu práci s normálním lékařským platem,“ shrnula Liudmyla.
Na Ukrajinu už se vrátit nechce
V Sušici nejčastěji pomáhá lidem, kteří mají problémy se srdcem. Na jaře má v plánu získat ústní aprobační zkoušku, která ji postaví na stejnou úroveň, jakou mají odborníci, jež vystudovali lékařskou fakultu uvnitř Evropské unie. Dnes musí pracovat pod dohledem některého z českých lékařů.
Až bude mít zkoušku hotovou, chce získat atestační osvědčení, což je odborná způsobilost k lékařskému povolání.
Letos v lednu byla Liudmyla na dvoutýdenní dovolené doma na Ukrajině, ale vrátit by se tam už nechtěla. A to i přesto, že tam zůstali její rodiče i rodina sestry.
Matka pracuje jako prodavačka, otec je elektrikář, sestra vyučuje na základní škole angličtinu. Ta z Ukrajiny ale odejít nechce.
