Jedná se o první zaniklou hospodu v Plzni, která má pamětní desku. V Purkyňově 27 byla odhalena v úterý 30. června v 17 hodin. Nechyběla pípa ani sud, nechyběli štamgasti, většinu ze zhruba dvou desítek přítomných tvořili bývalí studenti gymnázia v ulici Pionýrů, dnes Masarykova gymnázia v ulici Petákově.
„Zde bývala hospoda U Koců, v 80. letech 20. století zde hostinský Mgr. Jiří Karpíšek naléval pivo studentům a pomáhal jim tak přežít reálný socialismus. Čest jeho památce.,“ stojí na desce.
Po prvním gólu se přestávaly objednávat panáky. Takto se fandilo v pražské hospodě |
„Pan Karpíšek byl bývalý vysokoškolský učitel, vyhozený z práce po roce 1968. Hospoda i díky němu měla nezapomenutelný genius loci, u jednoho stolu sedávali studenti, učitelé, dělníci a někdy i kriminálníci,“ vypráví praktický lékař působící v Nýřanech Josef Dvořák, který jako student sousedního gymnázia hospodu s nezapomenutelným hostinských na konci normalizace navštěvoval pravidelně.
„Hostinský byl velmi svérázný, vzhledem k tomu, že nám bylo 16, byli jsme nadšení, že nám nalil pivo. Touhle nezapomenutelnou hospodou prošla spousta současných plzeňských vysokoškoláků, bývalých studentů gymnázia v ulici Pionýrů. Dodnes na ni nostalgicky vzpomínáme a řekli jsme si, že vzhledem k tomu, jak nám na konci normalizace pomáhala přežít depresivní bezčasí, že si zaslouží připomenutí,“ dodává Dvořák, který ani při odhalení nechyběl.
Nechyběl ani spolutvůrce pamětní desky Jaroslav Šindelář mladší. K podobě pamětní desky uvedl, že v jednoduchosti je síla. Nad nápisem je totiž to, co zná z hospody každý – přeškrtnutá změť čárek znázorňujících půllitry. Do hospody, která na stejném místě byla od počátku minulého století, chodil se spolužáky i lékař Václav Hejda.
„Zbavovalo nás to stresu, který škola v době totality studentům přinášela,“ uvedl. Zasvěcení, jak si studenti ze třídy 4. A a 4. S navštěvující hospodu říkali, po maturitě do okna hospody umístili v roce 1991 druhé tablo. Jedno, obsáhlejší, bylo tedy ve škole a druhé, o něco méně obsáhlé, figurovalo v hospodě čtvrté cenové skupiny.
Za mlada k babičce, pak i do hospody. Ve vesničce na Rokycansku vzpomínají na Gotta |
Zatímco hostinský Karpíšek se v mládí staral o Hejdovo psychické zdraví, student štamgast se jako lékař ve stáří o hostinského staral ve Fakultní nemocnici v Plzni. „Kruh se uzavřel,“ komentoval to Hejda. Neuzavřel se však úplně, protože když se loni poprvé v životě Hejda vydal ke kostelu u Svatého Jiří v Plzni Doubravce, něco prý ho táhlo do pravé zadní části přilehlého hřbitova.
„Nakonec jsem objevil hrob našeho hostinského, který nás léta zásoboval polírem či tlačenkou,“ poznamenal lékař. Tato zvláštní duchovní událost prý akcelerovala myšlenku, která v myslích bývalých studentů dlouho zrála, tedy umístit na dům pamětní desku.
„V hospodě bylo vždycky narváno, zahuleno, za dveřmi měl hostinský pultík, a když jsme odcházeli, zkasíroval nás,“ vzpomínal na Karpíška další z někdejších studentů Martin Chomát. Hlavní slovo při odhalování desky měl lékař a umělec v jedné osobě David Hynčík.
Slavné hospody: Kýč je pryč. Plzeňské pivo má opět staronový domov Na Spilce |
„Osazenstvo hospody bylo pestré, snědí kopáči, rudí úředníčci z krajského výboru strany, temní a ostří valdičtí vězni, žlutí i růžolící pivaři, pobledlí studenti blízkého gymnázia. To jsme byli my a mezi námi ve věčně ukoptěném bílém plášti a s přehazovačkou na hlavě obíhal vrchní Jiří Karpíšek – muž hrubšího zrna a drsných fórů, často máčel hostům bradu do piva, ve snaze udělat jim Lenina. V rundě panáků přinesl šupito presto jeden pro sebe, což měl velmi rád. Když sis objednal sekanou a dostal jsi tlačenku, moc velké drama se z toho nedělalo,“ hřímal do mikrofonu Hynčík, který v té chvíli nezapřel milovníka slam poetry žánru.
O staré hospodě U Koců se píše v knize Staré plzeňské hostince aneb Kde se v Plzni jedlo, pilo a veskrze dobře žilo. „Je doložené, že tam chodíval Josef Skupa a údajně hostinský Koc vzhledem ke svému staromódním oblečení byl předobrazem Josefa Spejbla.“
