Oba cestování milují. Spolu na dvanáct měsíců odjeli do Kanady, čtvrt roku cestovali po Severní Americe, navštívili Jamajku, Norsko, svatební cestu si užili na indonéském ostrově Bali. Navštívit Jižní Ameriku byl pro oba dlouholetý sen, na který šetřili dva roky.
Na dvouapůlměsíční trip vyrazili 31. ledna. V té době vůbec netušili, že jim pandemie koronaviru značně zkomplikuje život. „Jen babička nás před odletem varovala, že se nákaza objevila v Itálii a onemocnělo prvních sedm lidí,“ vzpomíná devětadvacetiletá Petra.
S o čtyři roky starším novomanželem Jakubem bez jakýchkoliv náznaků blížících se problémů objevovali krásy Chile, Argentiny, Bolívie. V polovině března jim ale dovolená nečekaně skončila v Peru.
Vysněnou cestu po Jižní Americe zastavil virus |
„Stačili jsme ještě navštívit jezero Titicaca. Večer jsme se ubytovali v hostelu ve velkém městě Cuzco. Ráno nám jeho majitel řekl, že nesmíme objekt opustit, že se přes noc zavřely peruánské hranice a v celé zemi byla vyhlášena čtrnáctidenní karanténa,“ popsala začátek potíží z 16. března Petra.
Manželé věděli, že v Bolívii se objevili první dva nakažení, ale nezaznamenali žádné signály, že by Peru ze dne na den přistoupilo k tak razantním opatřením. Okamžitě začali zjišťovat, jak se dostanou zpět do Čech.
Potřebovali se přesunout do hlavního města Limy, protože z lokálního letiště v Cuzcu nebylo možné dostat se do Evropy. Volali na českou ambasádu v Peru, kde se ale dozvěděli, že tam pro ně nemohou momentálně nic udělat a žádný let z České republiky do Limy se neplánuje.
Stejnou odpověď dostali i na ministerstvu zahraničí. Povzbudivé nebylo ani to, že Peru zastavilo všechny lety do zemí Evropské unie.
V izolaci turistické ubytovny byli nuceni zůstat celých deset dní. Pouze jeden z nich mohl jít nakoupit potraviny či zajít do lékárny. Všechny ostatní obchody zůstaly zavřené, přestala jezdit auta, zastavila se autobusová doprava. Všude stáli ozbrojení policisté.
„Zpočátku jsem měla pocit, že místní lidé jsou na nás, cizince, vysazení. Působilo to na mě, jako by si mysleli, že jsme jim koronavirus do země zavlekli právě my,“ neubránila se Petra pocitu. Dozvídala se také, že někteří cizinci museli nedobrovolně jiná ubytovací zařízení opustit. Jedličkovi ale měli štěstí, v celém hostelu byli sami a jeho majitel s přítelkyní jim vycházeli maximálně vstříc a v ubytování je bez problémů nechali.
Po několika dnech se Petra s Jakubem dozvěděli dobrou zprávu. Ministerstvo zahraničí se rozhodlo pro více než dvě stovky Čechů, kteří uvázli v Peru, poslat letadlo.
„Pár dní trvalo, než nám ambasáda obstarala povolení, že můžeme přejet z Cuzca do Limy, ale nakonec se to podařilo. Postarali se o nás a opravdu jim za to moc děkujeme,“ chválila Petra pracovníky ambasády. Oba se pak strachovali, aby před nástupem do autobusu, kde jim kontrolovali teplotu, neměli horečku.
Cesta autobusem do Limy byla náročná
Přestože na sobě žádné příznaky nemoci covid-19 nepociťovali, nervy pracovaly na plné obrátky a zvýšená teplota se na teploměrech mohla objevit.
„Pokud bychom teplotu měli, nevzali by nás do autobusu a následně ani do letadla. Do Čech bychom se pak dostali možná až za pár měsíců,“ vzpomíná Petra.
Kontrola naštěstí dopadla dobře a přání vrátit se domů se začalo plnit. To ale dvojice ještě netušila, že cesta autobusem do 1100 kilometrů vzdáleného hlavního města Limy bude tak náročná.
Dva autobusy, které převážely téměř 60 Čechů, Slováků a Izraelců, polovinu cesty hlídaly policejní hlídky, které odmítaly unaveným cestujícím zastavit. Ani po pěti hodinách jízdy, kdy všichni nutně potřebovali na toaletu.
Po dlouhém přemlouvání jim nakonec zastavili uprostřed jednoho města. Muži si museli ulevit na chodníku, ženy se alespoň schovaly mezi bagry na staveništi.
Po 27hodinové cestě autobusem konečně dorazili do Limy, ambasáda jim zajistila ubytování v hotelu a druhý den odlétali z vojenského letiště směr Mexiko, přes Kanadu, Island až na pražské letiště Václava Havla. Cesta trvala 16,5 hodiny, malé letadlo muselo kvůli tankování paliva často přistávat. Po návratu do Rokycan zůstali oba ve dvoutýdenní karanténě.
I přes všechno, co se jim přihodilo, se do Jižní Ameriky chtějí vrátit. Samozřejmě až na cestu znovu našetří a situace to dovolí. Koronavirus jim totiž znemožnil spatřit na vlastní oči sedmý div světa, dávné město Inků Machu Picchu.
