Vzpomínky na desítky let starý zážitek znovu svedly dohromady dvě hudební legendy - Slováka Maťo Ďurindu a Čecha Láďu Křížka. Vznikl tak nápad na společné turné jejich kapel Tublatanka a Citron.
„S Citronem jsme se poprvé setkali v Moskvě, kde jsme v místní sportovní hale Lužniky sehráli asi šest koncertů. Přišla spousta lidí. S Láďou Křížkem a ostatními z kapely jsme si pak společně prošli Rudé náměstí a navzájem jsme se hezky vyfotili,“ vypráví Ďurinda. Ten pravý adrenalin ale přišel až při zpáteční cestě v letadle.
„Panovala tam výborná nálada, protože jsme se vraceli do země, kterou milujeme - tehdejšího Československa. Alkoholické nápoje samozřejmě tekly proudem. A tak se nás najednou v uličce naskládalo nějakých patnáct šestnáct dobře naladěných muzikantů, textařů a kamarádů a začali jsme skákat a tancovat. Najednou se letadlo ve vzduchu začalo kývat. Pilot dozadu okamžitě poslal letušku, ať těm bláznům muzikantům vyřídí, aby se uklidnili a přestali skákat. Jinak že to špatně dopadne. Letoun totiž začal dělat velmi nebezpečné pohyby,“ vzpomíná s úsměvem slovenský muzikant.
Ten je frontmanem Tublatanky od jejího vzniku v roce 1982. „My to ale datujeme až od chvíle, kdy jsme začali vystupovat. A první koncert se uskutečnil 31. ledna roku 1983 v bratislavském PKO, který už dneska nestojí. Konal se tam festival Mladá vlna, který organizoval tehdy ještě neznámý zpěvák Richard Müller,“ říká Ďurinda.
Už tenkrát celá kapela vystoupila ve slovenských krojích. To byla jedna z věcí, která je proslavila. „Před prvním koncertem jsme přemýšleli, co si vzít na sebe. Já jsem si z Londýna, kam jsem mohl vyrazit díky devizovému příslibu, který jsem dostal asi na šestý pokus, přivezl nádhernou koženou bundu, kalhoty a krásné pyramidky. Ty tenkrát ještě v Československu nikdo neměl. Měl jsem z toho velkou radost,“ popisuje události před prvním vystoupením.
Nadšení mu ale tehdy trochu zkazili textař Martin Sarvaš a bubeník Juro Černý. „Ti při zkouškách řekli, že tudy cesta nevede. Všichni rockeři prý mají kožené věci, my musíme být originální. Vezmeme si něco, co je pro naši zemi typické a to budou slovenské kroje. Tvrdili, že díky nim si nás všichni zapamatují. A musím říct, že na těch slovech bylo něco pravdy. V krojích jsme hráli prvních deset let až do rozpadu Československa,“ konstatuje zpěvák takových hitů, jako jsou třeba Láska, drž ma nad hladinou či Pravda víťazí.
Láďa Křížek: To je ono, Jánošík!
Jeho muziku si oblíbil Láďa Křížek. „Já si na Tublatanku moc dobře vzpomínám. Sledoval jsem tenkrát koncert v televizi, a když jsem viděl ty kroje, řekl jsem si: To je ono, Jánošík! Přesně tohle patří k rocku. Imponovalo mi to. Od té doby je to pro mě vzor v tom, jak prezentovat svou vlast, kterou miluji. A také jeho písničky jsou nezapomenutelné,“ pochvaloval si Křížek.
A Ďurinda mu poklonu ihned vrátil. Byť trochu svérázným způsobem. „Na turné jsme si pro vás připravili překvapení. Samozřejmě, že teď neprozradíme jaké. Budeme vám ale při koncertech tak trochu škodit, abyste nebyli tak dobří. Musím totiž říct, že Láďa Křížek je skvělý zpěvák. Považuji ho za jednoho z nejlepších v Čechách. I proto si spolupráce hodně vážím. Pamatuji se, že když jsem viděl poprvé koncert Citronu s ním, byl jsem nadšený, jak nádherně mu zněl hlas. Dokázal písničky navíc skvěle procítit. Zpívá srdcem,“ vzpomíná Maťo Ďurinda.
To, že jeden muzikant závidí druhému, je prý tou největší poklonou. Jeho slova potvrzuje i baskytarista Tublatanky Juraj Topor. „Dobrý koncert je ten, když kapele závidíte. Horší je ten opačný pocit, kdy si říkáme: Ještěže na tom pódiu nejsme my,“ dodal hudebník, který je zároveň i spoluautorem nové písně Silní a nezlomní. Ta vznikla speciálně pro společné turné obou kapel. Je to duet Ďurindy a Křížka.
Ďurinda a Křížek spolu zazpívají novou baladu
„Vytvořili jsme písničku, která je o naší vlasti - Československu. Udělali jsme ji s nejlepším svědomím a vědomím, protože jsme chtěli spojení těchto dvou kapel nějak umocnit. Naši fanoušci možná čekali, že spolu dáme dohromady nějaký tvrdý nářez, my jsme to ale cítili jinak. Je to kontrastní věc. Je to samozřejmě rock, ale zároveň jde o baladu,“ přibližuje song Ďurinda.
Text pojednává o tom, že Češi a Slováci k sobě mají stále blízko, i když byl jejich společný stát už před lety rozdělen. „Chtěli jsme, aby píseň byla výjimečná a zároveň dobře zapamatovatelná. Snad se to podařilo,“ dodává slovenský zpěvák.
Jedním z autorů myšlenky na společnou šňůru kapel je bubeník a zároveň frontman Citronu Radim Pařízek. Vznikla v rámci projektu Souboj rebelů, který funguje už třetím rokem. Kapela si na něj zve další legendy československé hardrockové scény.
„Jsem rád, že se vše podařilo uskutečnit. Každopádně klukům z Tublatanky nedáme ani píď zadarmo, je to konec konců Souboj rebelů. Při našich mnohých setkáních nám kluci přebrali holky a také toho vypili víc než my. Takže je co vracet,“ podotýká s úsměvem Pařízek.
